Žena stále dojíždí do sto kilometrů vzdálené oblasti třikrát až čtyřikrát týdně, pomáhá s řemeslnickými pracemi a řídí skupinu asi dvaceti dobrovolníků, kterým říká Dream Team. „Když už tady jste, pomáháte a uděláte si s místními osobní vazby. Je pak logické, že je v tom nenecháte. Není mi jedno, co s nimi bude. Dokud nebudou všichni zase bydlet doma, tak neodejdu,“ říká odhodlaně.
Se svými lidmi pomáhá s bouráním, výkopovými pracemi nebo úklidem, ale pouští se i do oprav střech, zdí i omítek. Do veškeré manuální práce se sama aktivně zapojuje. „Příště už postavíme sami bytovku od základů po střechu,“ směje se.
Na otázku, v jaké z poničených vesnic působí, odvětí, že ve všech. „Prostě v Tornádově.“ Její zapálení místní oceňují. „Ta baba má u zadku atomový pohon. To je neskutečné, co zastane práce,“ pochvaluje si Barbořinu pomoc třeba Marie Kobzová z Mikulčic, které tornádo vzalo dům. Nyní i díky dobrovolníkům pomalu roste malá dřevostavba, v níž bude bydlet s manželem. „A ti její pomocníci, to je neskutečná banda. Bára řekla, že nám bude pomáhat, dokud nebudeme spát v nové ložnici,“ dodává.
Dream Team a Tornáďáčci
Kromě samotné pomoci a organizace prací se dobrovolnice stíhá starat o takzvané tornáďáčky, tedy děti, jejichž život tornádo zasáhlo.
Pořádá pro ně zábavné akce nebo oslavy Mikuláše, Vánoc i narozenin. Na jedné z akcí pro rodiče a děti, uspořádané jako den splněných přání, se s Barborou setkala i Markéta Šimečková z Hrušek. „Těch akcí bylo od té doby spoustu. A není jí cizí ani fyzická práce. A že ta holka má páru. Lopata, beton, sbíječka, nic jí nedělá problém,“ popisuje Šimečková. „Upřímně neznám člověka, který tak obětavě jako ona pomáhá,“ vypráví.
Neúnavná dobrovolnice se snaží všechno skloubit ještě se svou rodinou a prací. „Když si protáhnete den na dvacet hodin, tak se to dá nějak poskládat. Papíruju v noci, má vlastní práce trochu trpí, ale jsem svým pánem, takže dělám, jak potřebuji. Jsou to ale zanedbatelné starosti ve srovnání s tím, co řeší místní,“ vysvětluje.
„Paní Zdráhalová je asi člověk z gumy, nechápu, jak to všechno zvládá. Je skvělá a má můj hluboký obdiv,“ přidává pochvalu i starostka Hrušek Jana Filipovičová, podle které bude obnova obcí trvat ještě několik let. „Neustále se zdražuje stavební materiál a další věci, takže je těžké sehnat firmy a vše potřebné, aby šlo všechno rychleji,“ popisuje.
Zprávy o poničených vesnicích po čase zmizely z médií, mnozí lidé ale dodnes bydlí u příbuzných, ale také v přívěsech či vinných sklípcích. Zdráhalová proto shání finanční a materiální pomoc přes sponzory, žádá o ně přes sociální sítě, ale přispívá i ze svého.
Její Dream Team se ale nedaří příliš rozšiřovat. „Stále vítáme jakoukoli finanční, materiální i fyzickou pomoc, práce je tu pořád dost,“ vybízí dobrovolnice. „Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Nám tornádo přifouklo Barborku,“ uzavírá Markéta Šimečková z Hrušek.