Vybudoval je zde Robert Vašíček, rodák z nedaleké Valchy, který rozsáhlý pozemek před lety odkoupil právě se záměrem jej zkultivovat a vybudovat rybníky, které by krajinu zkrášlily a zadržely v ní vodu. "Už jsem tady přes deset let. Začal jsem tím, že jsem se pokusil obnovit původní náhon, což se ukázalo jako ztráta času. Začal jsem tedy stavět první rybník," řekl Deníku.

První rybník na černo

Kladný vztah k vodě, jak sám říká, má od dětství. Jeho rodiče si na Valše pořídili mlýn, a tak chtěl vlastnit něco podobného. Ale čekal, že celý proces bude jednodušší. "Začal jsem kopat pomalu, postupně, a vybudoval jeden rybníček. Na černo," říká dnes již s úsměvem. "Byl jsem chycen životním prostředím při činu a bylo zle."

Následovala pokuta ve výši přesahující dvě desítky tisíc korun. Stavbu bylo třeba zlegalizovat. "Nechal jsem vytvořit projekt. Ale protože jsem do budoucna počítal s více rybníky, nechal se udělat projekt na čtyři rybníky. A s tím přišly další povinnosti - že je třeba na břehy nasypat kámen, musí se použít dimenzované trubky, zlegalizovat sjezd ze silnice, což znamenalo další projekt, a tak dále, a tak dále. Začalo to jít do peněz."

Přesto se manželé Vašíčkovi nevzdali. "Ještě těžší, než nechat udělat projekt a najít peníze, bylo vyřizování různých potřebných povolení a dokumentů na úřadech. To bylo asi nejtěžší," říká budovatel rybníků a dodává, že veškerá dokumentace zaplnila po okraj krabici od banánů.

"Ale teď už je hotovo a čekáme na kolaudaci. Ještě je třeba dodělat nějaké úpravy, které bych rád stihl ještě letos do zimy, abychom mohli příští rok zkolaudovat.

Rybníky si nenechají pro sebe

Jak Robert Vašíček dále řekl, až budou rybníky zkolaudované, spadne mu kámen ze srdce. "Pak už bude stačit je jen udržovat."

I když plánuje do vodních nádrží nasadit ryby, nechce, aby lokalita byla primárním rybářským revírem. Ani pro sportovní, ani pro hobby rybaření. Už teď se podle jeho slov občas stává, že sem zavítají rybáři se zahraniční registrační značkou na voze a uříznou si třeba i jeden strom kvůli dřevu.

Rozhodně si manželé Vašíčkovi nechtějí rybníky nechat jen pro sebe. "I když u vjezdu je závora a cedulka se zákazem vstupu, nechceme to zavírat veřejnosti. Ale nechceme z toho dělat komerční areál. Zvažovali jsme, že bychom v jednom rybníčku umožnili třeba přírodní koupání," zmiňuje majitel lokality. Vodu má rybníček průzračně čistou. "Samozřejmě finální rozhodnutí přijde po kolaudaci."

Není to levné

Celý areál vybudovali Vašíčkovi za vlastní peníze. "Zkoušeli jsme dosáhnout na dotační tituly, žádostí jsme podávali několik, ale nikdy jsme neuspěli," krčí rameny pan Robert. "Nikdy nás nevybrali mezi ty, kteří budou čerpat dotace. Proto to asi trvá tak dlouho. Táhneme stavbu ze svých úspor, ze svých výplat. Když není peněz dost, musíme čekat, než našetříme. Peněz to stálo víc, než jsem čekal. Ale teď už to dotáhneme," konstatuje odhodlaně.

Mlýn stál ještě po válce

Jak už bylo zmíněno, Čertův mlýn je uváděn v matrikách již na počátku 17. století. Podle knihy Zdeňka Procházky Cestami krajánků aneb Putování po mlýnech a vodních provozech na Tachovsku a Stříbrsku, zde v roce 1713 byl mlýn se dvěma mlýnskými koly a katrem. Provoz sloužil ještě po druhé světové válce. V květnu 1946 na něj získal dekret zemědělec František Břicháček, který přišel z okolí Milevska. Na začátku 50. let ale mlýn opustil. Objekt začal postupně chátrat, dnes po něm zůstaly jen ruiny. "Ve mlýně hospodařili moji rodiče a narodil se v něm můj starší bratr. Rodiče pak ale odešli. Já jsem se na místě byl podívat nedávno a jsem rád, že se této lokality ujal pan Vašíček. To, co tam buduje, je hezké, líbí se mi to," řekl Deníku známý západočeský archeolog Pavel Břicháček.