Tenhle Východočech ještě nedávno vedl pražskou Spartu. Poté, co u letenského týmu skončil, byl na jaře bez angažmá, což se ale klidně může brzy změnit. Fotbal a své bývalé svěřence pořád sleduje. Nyní samozřejmě jako většina fotbalových fanoušků žije Eurem. Bývalý trenér hradeckých Votroků Václav Kotal se logicky nejvíce zaměřuje na počínání českého týmu.
Jak jste viděl zápas s Chorvatskem?
Je to škoda. Když se dostanete do vedení, tak je škoda to neudržet, to v každém případě, ale musíme respektovat kvalitu soupeře. Kdyby se nám podařilo dát druhý gól, tak by to asi bylo vyřešené. Z pohledu hráčů to je takové, že pořád vidí, že remíza nám může stačit. Takže se to bere tak trošku jinak. Proto říkám, že je škoda, že hráči pořád nehrají na vítězství. Je to otázka skupiny, kalkulace, bod nám může stačit a podobně. Nicméně vždycky by se mělo hrát na to, abychom vyhráli. Takhle to je z mého pohledu.
Dalo se nějak zabránit inkasovanému gólu? Třeba postavením některého hráče, i za cenu žluté karty, před míč, aby nemohl být rychle rozehrán.
To jsou všechno situace, které máte organizované. Já neznám pokyny, nevím, jak to je. Všechny situace vycházejí z nějakého řešení, jak se mužstvo na to připravuje. Rozhodující podle mě bylo uklouznutí Coufala. Když hraje útočník přes nohu, tak víte, že většinou bude dělat kličku dovnitř. Ale tak to je. Většinou je to otázka momentální situace. Čili já bych to neřešil z toho pohledu kdo, co, jak. V těchto momentech rozhoduje individuální kvalita hráče. Udělal rychlou kličku dovnitř, Coufal uklouzl a bohužel už jsme na to nestačili zareagovat. Vaclík to měl skoro také na ruce. Když vidíte útočnou fázi Chorvatů a kde ti hráči všude hrají, tak musíte respektovat úroveň soupeřova týmu.
Co se týká herní stránky, bylo na hráčích vidět po Skotsku o něco větší sebevědomí? Přece jen první zápas byl z naší strany vcelku nervózní.
To je otázka prvního zápasu. Já si však myslím, že kvalita hráčů není o sebevědomí. Jestliže hrají anglickou ligu, italskou ligu či Bundesligu, tak musejí mít kvalitu, tam to není o sebevědomí. Kdyby tu kvalitu neměli, tak v těch soutěžích hrát nebudou. V Evropě se nehodnotí jedno utkání, ale dlouhodobá výkonnost. Z tohoto pohledu neberu, že by hráči řešili, že hrajeme s tím nebo tím soupeřem. Dávají do každého zápasu maximum a pak je to otázka vývoje herních situací, jaké jsou v tom vyhroceném utkání.
Chorvati jsou úřadující vicemistři světa, nezklamali vás přece jen trošku? Mohlo v zápase sehrát roli odlišné rozpoložení? Zatímco Češi měli vítězství, Chorvati úvodní duel prohráli.
To je takové relativní. Soupeř jde do zápasu s tím, že musí, zatímco my můžeme. Z tohoto pohledu by se nabízelo, co je výhodnější. Naši hráči věděli, že kdyby vyhráli, tak to měli stoprocentní. Ale na druhou stranu si myslím, že takhle nepřemýšlí. Je škoda, že jsme to po tom vedení neudrželi až do konce, protože by to byla stoprocentní jistota. Takhle musíme bojovat dál. Situace je taková, že musíte hrát pořád a to je důležité.
Český fotbalista Patrik Schick proměňuje penaltu v utkání ME s Chorvatskem v Glasgow.
Český tým má teď 4 body. Může sehrát podobně vyrovnanou partii i s Anglií?
Když se podíváme na sestavu Anglie… Ale uvidíme večer (rozhovor vznikal v pátek hned po zápase Čechů s Chorvaty – pozn. aut.). Teď se to takhle těžko bere, protože jsme před zápasem Anglie – Skotsko. Bude se to odvíjet podle toho, jak toto utkání dopadne. Když ho Anglie vyhraje, tak bude mít šest bodů, bude stoprocentně postupující a mohla by postavit sestavu z hráčů, kteří nastupovali méně. Neznám strategie všech trenérů, ale z pohledu vývoje chcete vždycky hrát tak, aby mužstvo mělo co nejlepší atmosféru vzhledem k dalším zápasům. To znamená, aby hrálo tak, aby získávalo sebevědomí a nekalkulovalo, jestli mu stačí bod a podobně. Vždycky je nejlepší hrát na vítězství a jedině to nám zaručí, že nemusíme nic dalšího řešit z hlediska soupeřů.
Co se vám na hře českého týmu ve dvou odehraných zápasech líbilo? Čím vás zaujal?
To je dobrá otázka. Myslím si, že jsme se prosadili díky efektivitě hráčů v útočné fázi, hlavně tedy Schicka. Nicméně já mám rád italský fotbal a fascinují mě výkony Itálie. Když vidím její efektivitu a vůbec přechodovou fázi, jak se rychle hráči dokáží doplnit do útoku, tak je to nádhera. V zápasech, co jsem viděl, tak asi nejlepším způsobem hry se prezentovala Itálie. Je to samozřejmě i věcí efektivity, že dají góly. Způsob hry Italů nejvíce odpovídá mému přístupu. Jde o schopnost rychlé přechodové fáze, to znamená po soupeřově ztrátě míče rychle nahoru, velmi kvalitně zakládat útok vzhledem k postavení soupeře. Z hlediska trenérského je tam těch situací strašně moc. Z tohoto pohledu se mi zatím nejvíce líbí Itálie.
Zpět k českému týmu. Bylo něco, co byste mu vytýkal? Na co by si měl dát pozor?
Kolem nároďáku je spousta lidí a všichni to vidí. Zápas si zanalyzujete. Když někdo udělá chybu v jednom zápase, tak to neznamená, že ji bude opakovat nebo že se jedná o systémovou chybu. Ti soupeři se z výstupů, které vidíte, tak znají a analýza zápasů je tak dokonalá, že je to pak vždycky otázka momentálního řešení, ať už při výběru hráčů nebo při herních situacích. Snad bych řekl jen jedinou věc. Když chci vysunutý presink, tak na to musím mít typy hráčů. Dlouhodobě sleduji naše hráče a Schick je určitě vynikající fotbalista směrem dopředu, ale určitě to není hráč, který lítá a napadá oba stopery soupeře. Hru, kterou chcete praktikovat, musíte přizpůsobit typům hráčů, které máte k dispozici. Já to vidím tak, že když trénuji a mám určité hráče k dispozici, tak se jim snažím naočkovat takový způsob hry, který vyhovuje jejich naturelu. To znamená jejich úrovni, jejich způsobu hry a tak dále. Spousta mužstev nehraje tak, že by okamžitě napadala. Vždycky to vychází buď z kvality soupeře, nebo ze situace, jak se utkání vyvíjí. Když vedete, tak nepotřebujete stoprocentně presovat při zakládání útoku. Vždycky je všechno rozhodující z toho pohledu, co potřebuje tým získat.
Před Eurem se hodně řešili stopeři, že nejsou ve formě a dělají chyby. Myslíte, že v těch dvou zápasech všem kritikům zavřeli ústa?
Bránění vychází z celého týmu. Z tohoto pohledu jsem rád, že se do sestavy prosadil Tomáš Holeš. Myslím si, že z hlediska defenzivy je lepší než Král. V utkáních, která jsem viděl, a Holeše znám, tak vím, že je to zodpovědný hráč a plní své úkoly. Jinak by se ani nedostal na pozici defenzivního záložníka Slavie, kdyby se Jindra Trpišovský nepřesvědčil, že je schopný to hrát. Podle mě byl tedy tah s Tomášem Holešem velmi dobrým řešením středu zálohy z hlediska defenzivy. Co se týká Součka, tak za mě je škoda, že se ještě víc nedokáže dostat do útočné fáze. Ale ono je to dané i tím, co vám dovolí soupeř. Na úrovni mistrovství Evropy už nejsou slabší týmy. Vždycky je to otázka spolupráce hráčů, úrovně jednotlivců a hlavně je musíte dát dohromady, aby plnili úkoly. Když někdo víc útočí, druhý to musí více zajišťovat. Soupeři nechcete nic dovolit i v přechodové fázi, kdy ho musíte vykrývat. Ale já to hodnotím vždycky jako trenér, bohužel nejsem fanoušek (směje se). V každém utkání hodnotím, co jsme dovolili soupeři a čím jsme ho dokázali překvapit, čím jsme se prosadili. Pohled trenéra je většinou rozdílný než pohled fanouška.
Kotal o hráčích, které trénoval
ONDŘEJ ČELŮSTKA: Vím, že Coufal hraje v Anglii, Bořil ve Slavii a podobně, ale on je nezkušenějším hráčem naší obrany a to i vzhledem k věku (32). Myslím si, že jeho výkon proti Chorvatům se dá hodnotit jako v pořádku, organizoval hru. Chorvati mají velmi kvalitní hráče – Rebič a další. Do ofenzivní fáze jsou sakra nepříjemní, mají pohyb, jsou dobře technicky i rychlostně vybaveni. Z tohoto pohledu jsme to celkem zvládli. Situace při inkasovaném gólu nebyla otázkou Čelůstky, ale bohužel uklouzl Coufal při nájezdu Perišiče, ale tak to ve fotbale je. Jinak se domnívám, že to Ondra vzadu zvládl dobře.
TOMÁŠ HOLEŠ: Za nás hrál beka. V poslední době udělal největší progres. Stal se z něj komplexní fotbalista, který může hrát na více postech, nejen na straně, což ukazoval ze začátku, ale i uprostřed. Ve Slavii ukázal, že ve středu zálohy svým přístupem, poctivostí a schopností reagovat na vývoj utkání je strašně důležitý pro ostatní hráče na hřišti. Navíc je ochotný jít i do koncovky, což je u defenzivních hráčů strašně důležité. Proti Chorvatům se mu to sice nepovedlo, ale myslím si, že tato jeho schopnost či ochota jít i do ofenzivy je hodně důležitá. Věřím, že i v dalších duelech ukáže, že jeho zařazení do sestavy bylo správným krokem.
ADAM HLOŽEK: U něj je to složité. Před zápasem jsem si říkal, jestli postavit Jankta nebo jeho. Jakub je dobře rychlostně vybavený, ale z pohledu využívání šancí je Adam efektivnější. Ale Jankto hraje v italské lize, která je jedna z nejtěžších v Evropě, a celkem se tam prosazuje. Vždycky to je otázka rozhodnutí trenéra, který analyzuje soupeře. Jak znám Jardu Šilhavého, když jsme spolu dělali, tak jsme vždycky pracovali tak, že jsme vyhodnocovali efektivitu hráče proti danému soupeři. Adama bohužel přibrzdilo zranění, které utrpěl na podzim a dlouho nehrál. To byl i pro nás ve Spartě rozhodující moment. On má ale takové schopnosti, že věřím, že se zase vrátí na trajektorii, kterou měl a bude postupně větším a větším přínosem pro mužstvo, než byl třeba v posledních zápasech ve Spartě i v reprezentaci.
TOMÁŠ KOUBEK: Do branky se na Euru asi nedostane. Jinak je to poctivý kluk, dobrý gólman a dělá vše pro to, aby byl týmu prospěšný. U brankáře je rozhodující, jestli chytá v soutěži, to dělá sebedůvěru každého hráče. Co vím, tak v současné době v Augsburgu moc nechytá, což pro něj z tohoto pohledu není dobře. Ale já věřím, že má takovou kvalitu, aby zase chytal. U gólmanů je to i otázka důvěry trenéra, momentální situace. Jedna zajímavost: na jeho chalupě se nedávno ženil Petr Schwarz.