Lepší příklad Malej Rum (přezdívka podle táty Pavla "Ruma" Černého) mladším spoluhráčům nemohl dát. Stará páka využije každé příležitosti nastoupit k utkání, ve kterém o něco jde. Navíc je oddaný Pardubicím, kterého přijaly, když ho Hradec Králové před pěti lety odkopl jako starého psa…
Jdete ze záchrany do záchrany. To vás zápasy o všechno tak baví?
Mě hlavně baví hrát fotbal. Byla možnost si v této sezoně ještě zahrát ostrý zápas. Věděl jsem, že se jedná o velmi důležité utkání, tak jsem se nabídl, že bych rád pomohl béčku se zachránit. No a trenér béčka Pavel Němeček o mě projevil zájem.
Počkejte, to bylo z vlastní iniciativu? Vás nikdo neprosil, nedostal jste befel od vedení?
Ne. Normálně, sám od sebe jsem se zeptal, jestli nemají zájem. Pokud ano, tak mi nedělá problém přijít a zápas odehrát.
Byl to odpočinkový zápas
Stačil jste si vůbec psychicky odpočinout po zachraňování prvního týmu FK Pardubice, nebo ČFL je oproti nejvyšší soutěži procházka růžovým sadem?
Po celou dobu jsem věřil v naší záchranu, takže jsem takový nápor na sebe nepociťoval. Navíc si podobně vypjaté situace moc nepřipouštím. Po utkání v Teplicích jsem si odpočinul. Ve čtvrtek a pátek jsem si byl s béčkem zatrénovat a v neděli jsme na to vlítli. Díkybohu jsme vyhráli a doufám, že to bude k udržení třetí ligy stačit.
Pamatujete ve své dlouhé kariéře psychicky náročnější sezonu v první lize?
Horší to bylo v Hradci, když jsme padali z ligy. Člověk, když už vidí, že to nejde, respektive nemá osud ve svých rukou, tak to je tristní. Letos jsme stále mohli koukat jenom sami na sebe a nemuseli jsme se ohlížet na další výsledky. Bylo to jednodušší, než když musí tým vyhrát a ještě doufat v pomoc ostatních.
S nadsázkou řečeno, v utkání proti liberecké rezervě se představila ta pardubická převlečená za áčko. Jak jste vnímal převahu na hřišti?
Nebudu říkat, že jsme soupeře převálcovali. Kluci z libereckého béčka mají svoji kvalitu. Nicméně od začátku až do konce, tedy až na dvě hluchá místa, jsme měli utkání plně pod kontrolou. Rozdíl ve skóre mohl být vyšší, ale spoustu tutových šancí jsme neproměnili. Nejdůležitější bylo získat tři body. Po první čtvrthodině jsem věřil, že to jinak než naší výhrou nemůže skončit.
Stačil jste se za pouhé dva tréninky s hráči z béčka sehrát?
Já si myslím, že už se s nimi sehrávat nepotřebuji. Už jsem si byl za ně zahrát dvakrát a vždy jsme v klidu vyhráli. Naštěstí mě mladí kluci na hřišti poslouchají, takže si to tam nějak ořvu. Pomáhal mi i trenér Němeček, takže to bylo úplně bez problémů.
Dají se vůbec srovnávat obě soutěže, ve kterých jste v letošní sezoně nastupoval.
Podle mě ne. Mezi první a třetí ligou je obrovský rozdíl. Ať už v soubojích, rychlosti či práci s míčem. Když to srovnám s FORTUNA:LIGOU tak to pro mě byl odpočinkový zápas.
Chápu, že jste chtěl pomoct rezervě, ale neměl jste se jako zkušený pardál válet u moře na dovolené s rodinou?
A víte, že ne. Pro jistou jsem si nechával volný termín, kdybychom náhodou šli do baráže. Tak jsem využil toho, že se můžu ještě více hýbnout. To mi nikdy neuškodí (úsměv). Proběhl jsem se, udělal jsem zase něco pro Pardubice i pro své tělo. Doufám, že jsme je potěšil. Jsem tady navýsost spokojený.
Už 20. června začíná příprava s áčkem. Stihnete vůbec nějakou dovolenou?
Jasně. Právě mě čekají tři týdny nicnedělání. Poslední týden před začátkem přípravy už pojedu podle individuálního plánu, co nám zadali trenéři. V klidu si to odběhám a pak už se sejdeme v areálu Pod Vinicí.
Uvidí vás příznivci chorvatského plážového fotbalu v dresu některého z týmů?
(směje se) Ne, ne. Do Chorvatska ani jinam k moři se nechystám. Jedu si užít kolo na jižní Moravu. Spojím příjemné s užitečným. Už se na to moc těším.
Ještě hráč a pak jako funkcionář
Vraťme se ještě skokem k áčku. Jak jste jako jeden ze tří „veteránů“ v týmu dokázal partu plnou mladých spoluhráčů dovést k přímé záchraně?
V zápasech, kdy nám teklo do bot, jsme dokázali zabrat. Nakopla nás výhra nad Teplicemi. Vzápětí jsme si zkomplikovali situaci prohrou v Karviné. Po tomto utkání jsme si uvědomili, že musíme začít líp bránit, nebo skončíme špatně. Skupinu play out jsme odehráli vzadu špičkově. Navíc víme, že tenhle tým si umí nějakou šanci nejen vypracovat, ale také ji proměnit. Za klíčovou označím výhru hned v prvním kole v Jablonci. Ta nám nalila velkou dávku sebevědomí.
Znamená to, že v Karviné jste utržili tu pověstnou výchovnou facku?
Myslím, že ano. Po vítězství nad Teplicemi jsme si byli až moc jistí tím, že získáme další tři body. V posledních dvaceti minutách jsme ale hráli otřesně. Takže jsme si museli sednout znova, jak se říká, na prdel a každý zápas jezdit devadesát minut.
Baráži jste se nakonec vyhnuli. Co jste říkal na to, jak v ní dominovala prvoligová mužstva?
Potvrdilo se, jaký je rozdíl mezi první a druhou ligou. Tušil jsem, že se Teplice i Bohemka zachrání. Nicméně souboje Klokanů s Opavou jsem předpovídal vyrovnanější. Bohemce pomohla rychlá branka venku i první gól doma.
A jak by to dopadlo, kdyby se do baráže dostaly Pardubice?
To víme všichni. I my bychom odehráli baráž v klidu (rozesměje se).
Jaká bude vaše nejbližší budoucnost v pardubickém klubu?
Čerstvě jsem podepsal smlouvu na další sezonu. Příští rok si v létě se k mému pokračovaní v klubu vrátíme. Už se objevily náznaky, že kdyby už moje výkony nebyly na ligu, tak se mnou vedení počítá do nějaké funkce v klubu. Pardubicím jsem vděčný za to, že se mnou takhle počítají do budoucna.
Jak vás těší zájem klubu, že i v sedmatřiceti jste žádaným zbožím?
Samozřejmě jsem rád. Před pěti lety jsem v Hradci vyfasoval nálepku starého a nepotřebného hráče. A v Pardubicích jsem si úžasně prodloužil kariéru. Dokud budu stačit mladým klukům a bude mi sloužit zdraví, tak nehodlám přestat (šibalsky mrkne).
Je pro vás velkou motivací zahrát si v nové aréně?
Pochopitelně. Spolu s Honzou Jeřábkem jsme si na stará kolena přáli zahrát na pořádném a novém domácím stadionu. Tím, že jsme to stihli, tak se těšíme až přivítáme v Pardubicích ty nejlepší české týmy. Ano, byla to jedna z mých motivací při podpisu nové smlouvy.
Vyběhl jste někdy na trávník Letního stadionu?
Stihl. Pamatuji si, že jsme s Hradce porazili Pardubice 2:1. Ještě než šly do Sokolova. Tenkrát byl Hradec před krachem. Naštěstí fotbal po bratřích Vodů převzalo město. Zápas se odehrál před nějakým hlasováním a za čtyř tisíc diváků přijelo tři a půl tisíce fanoušků z Hradce. Atmosféra byla parádní. Ještě před tím jsme tam hráli v mládežnických kategoriích.
Východočeskému derby v nejvyšší soutěži v domácím prostředí po iks letech už stojí v cestě jen los. Jak hodně si přejete jarní odvetu ve zbrusu novém stánku?
Los neovlivníme. Bylo by ale velmi hezké, aby jeden z nás měl konečně domácí prostředí. Derby by to jen prospělo. Kulisa by byla daleko bouřlivější než na Bohemce nebo Boleslavi.
