Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ano, tady už půjde o postup, o skok do divize. V Miacom krajském přeboru se hraje magnet podzimu – Slavia v něm v neděli v půl třetí odpoledne vyzve Cidlinu.

Karty jsou jasně dané: Hradečtí potřebují vyhrát, protože po dvanácti kolech ztrácejí na novobydžovskou mašinu pět bodů. Pokud se rozdíl navýší, objeví se pro ambiciózní klub problém.

„Uznávám. Oni jsou největší favorit přeboru,“ pronese Jiří Mašek, šestačtyřicetiletý gólman Slavie. Ale bleskově dodá: „S námi.“

V Orlické kotlině se potká nejlepší útok s nejpevnější obranou. Cidlina nasázela 43 branek (průměr na zápas více než 3,5), Slavia inkasovala pouze sedmkrát, a to i Maškovou zásluhou. Matador, jenž se v bráně střídá s o sedmnáct let mladším Janem Moníkem, vychytal už tři čistá konta.

Jak se v šestačtyřiceti cítíte?

Bolí to, ale všechno drží. Je to těžký, jenže jsem magor, kterého to pořád strašně baví. Dokud uvidím, že mám mužstvu co dát, budu pracovat. Fotbal miluju, hned po rodině nejvíc.

S kolegou Moníkem se střídáte, že?

Máme to dané, po dvou zápasech. Ale nemáme problém si to prohodit, jsme úplně v pohodě. Monda je super chábr, nakonec já jsem nikdy neměl problém – a to i když jsem dělal dvojku.

Ale jak to nese? Místo mu přece bere pomalu padesátiletý gólman.

Jen tak to nepustím, to mu je jasné. (usmívá se) Myslím, že ho to i trochu motivuje. Měl období, kdy nechodil moc trénovat, teď se do toho pustil. Je to kvalitní gólman i dobrej kluk. Jsem rád, že je tady.

V neděli se postavíte Cidlině. V čem je její síla?

Mají mladé rychlé kluky, proto mají rychlý přechod do útoku, dopředu chodí ve velkém počtu. Mají to nadrilované, žádný postupný útok.

Říká se, že nejvíc v přeboru trénují, a z toho těží.

To nedovedu posoudit. My trénujeme třikrát týdně, což je podle mě na krajský přebor super. Myslím, že jde spíš o to, že Péťa Průcha jich hodně trénuje už od žáků, všechny zná. V tom je největší rozdíl mezi námi a jimi.

S koučem Průchou jste kopal, hrál proti němu, pískal vás. Jaký je?

Kdo ho viděl hrát, dobře to ví. Byl to nepříjemný útočník. Když jsi ho chtěl zranit, odcházel jsi zraněný ty. (směje se) Nebyl žádný velký technik, ale dobrý koncák, kluk tvrdý jako žula. Jako rozhodčí to měl podobné, rád to pouštěl, což se mi líbí. Neviděl jsem, že by mu nějaký zápas utekl.

A jako trenér?

Tady to mám trochu rozpolcené. Vím, že je dobrý trenér, ale vadí mi jeho vystupování při zápase. Jako hráče jsem ho znal v klidu, usmíval se, pořád měl ten rohlík. Ale teď mi přijde při zápasech v Bydžově zbytečně podrážděný. Na druhou stranu se každý chová jinak a já mám radši temperamentnější trenéry než ty, kteří jenom sedí, koukají a nic neřeknou.

Probrali jsme Bydžov. V jakém stavu je vaše Slavia?

Jasně je vidět, že tam je kvalita hráčská i herní. Ale samozřejmě je ten tým mladý, když nebudu počítat sebe. Proto nedovede udržet koncentraci celých devadesát minut, má výpadky. Občas bych kluky nakopal do zadku. (usmívá se)

Co s tím?

Bavil jsem se o tom s trenérem i majitelem a shodli jsme se, že bude chvíli trvat, než se kluci vykopou a než ten kádr bude mentálně připravený tak, aby vydrželi celý zápas v kvalitě, jakou má.

Slavia má po příchodu majitele Patrika Hořeňovského velké ambice. Nemůže to negativně dopadnout na atmosféru? Po výrazném posílení šlo dost hráčů do béčka, například.

Je to jiné, to je jasné. Oba týmy spolu komunikují, jsme v kontaktu. Ale samozřejmě to některé kluky musí štvát. Jenže já si říkám, proč se o to neporvat, proč to hned zabalit. Někteří kluci by pořád měli na áčko, ale mají klid, pohodu, už se nechtějí honit. Já jsem jinej.