Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Stejně jako jeho tým se také on (nejen) na jaře rozjel k velkým výkonům. Novobydžovský forvard Štěpán Blažek hlavně ve druhé polovině sezony sázel jeden gól za druhým, zastavil se až na magickém čísle 30! Mnohem více než pomyslná korunka pro krále střelců krajského přeboru ho ovšem těší posun mužstva RMSK Cidlina do divizní společnosti.

Stal jste se nejlepším kanonýrem krajského přeboru. Jak se to poslouchá?

Je hezké to slyšet, ale hlavně má na tom velký podíl tým, protože jsme dali přes sto dvacet branek. Z toho je to vlastně nějaká čtvrtina, což zase není tolik, když se to vezme v globálu. Prostě to vycházelo tak, že se letos hrálo na mě. Takže jsem za to rád. Ale především jsem rád za postup.

Váš spoluhráč Nikolas Bekera vedl střeleckou tabulku po podzimu. Poté jste byli dlouho nastejno. Probíhalo mezi vámi nějaké špičkování a hecování?

Hecovali jsme se, že budeme mít oba na konci sezony 27 gólů. To bylo nejdřív. Potom jsme to zvedli na 30. A pak už mě nestihl dohnat (usměje se). Ale nebylo tam hecování, kdo bude nejlepší, spíš jsme chtěli mít na konci oba stejně. Bylo by to takové zajímavé a vtipné.

Vy jste si gólově polepšil hlavně díky jarní části.

Je to tak.

Cítil jste se na jaře lépe než na podzim?

Cítil. Ale podle mě to bylo hlavně rozpoložením hlavy, kdy na podzim bylo dost zápasů, které byly hodně vyrovnané, zatímco na jaře jsme je zvládli s přehledem a ve většině z nich jsme dali čtyři pět gólů, jakoby se nic nedělo. Takže si myslím, že tím, jak se zvedl celý tým, tak se i mně hrálo lépe.

Když jste pak chodil do šancí a góly přibývaly, bylo to znát na sebevědomí oproti začátku sezony? Mnohem více jste si věřil?

Určitě. Na začátku je to vždycky takové rozpačité, nebo aspoň pro mě, já to tak mám. Chtěl bych se toho co nejdříve zbavit. Pak člověk dá jeden dva góly, chytne se a je to o něčem jiném. Najednou na sobě necítí tlak a už ví, že jde dát gól. Co je na tom, vždyť brána je velká. Ale když pár zápasů gól nedá, tak se brána začne čím dál více zmenšovat.

Hraje v tomhle roli i důvěra trenéra? Nabádá vás coby podhrotového hráče, abyste se tlačil do zakončení?

Ano. Ten pocit, že trenér nám věří, když se daří i nedaří, je super. Zároveň je to ale odpovědnost, protože trenér nám věří a my mu za to musíme odvést práci, kterou po nás chce. Jinak by nám brzy přestal věřit.

Třicet gólů za sezonu, to je v průměru jeden na zápas. Kdyby vám to někdo řekl před sezonou?

Tak bych mu nevěřil (zasměje se).

A kdyby někdo řekl, že získáte 86 bodů z 90 možných, v tu chvíli by to asi byla utopie, že?

To by byla hodně velká utopie, hlavně třeba po prvních dvou zápasech, kdy jsme to zvládli jen tak tak 1:0 s týmy, které ve výsledku skončily v dolní polovině tabulky. Tam to bylo dost náročné a bál jsem se, že by to ani tak nemuselo vyjít. Postupně jsme se však zvedali a jarní část byla důkazem toho, že jsme na to prostě měli. Zvládli jsme všechny zápasy s přehledem, kromě malinkého zaškobrtnutí v Hořicích.

Byl jste i v mladším věku nějaký větší kanonýr? Měl jste třeba v dorostu nebo v žácích sezonu, kdy se vám dařilo podobně?

Měl jsem dobrou sezonu v sedmnáctkách, kdy jsem chodil za starší dorost, tam jsem pár gólů dal. V U18 jsem mohl mít okolo dvaceti gólů. Potom byl dva roky covid, takže tam těžko říct. I tu minulou sezonu, která byla přerušená, jsem měl šest nebo sedm branek. Nějaké góly jsem tedy dával, ale rozhodně to nikdy nebyla takováto forma.

Pojďme k týmu. První dva zápasy sezony jste vyhráli 1:0. Kde podle vás nastal odrazový můstek, kdy jste si pak v kabině řekli, že všechny zválcujete?

Ve třetím utkání jsme doma vyhráli 8:0 s Chlumcem B, což bylo skoro neuvěřitelné. Nicméně podle mě největší odrazový můstek, kdy všichni věděli, že už jde do tuhého a budeme hrát o postup, si myslím, že byl po zápase v Polici, kdy jsme otočili výsledek z 0:2 na 3:2. To byl podle mě jeden z nejlepších zápasů v sezoně, ne snad ani herně, ale co se týká zážitku.

Přestože se jednalo teprve o osmé kolo, už v tu chvíli vás napadlo, že na konci soutěže bude mít jen jednu prohru a celkově čtyři ztracené body?

To ne, to mě nenapadlo, ale v tu chvíli jsem už věřil, že to dokážeme urvat, že tým má takovou sílu, že dokážeme být první. Nevěřil jsem, že budeme mít 86 bodů, to je až skoro nereálné, ale věřil jsem, že to zvládneme.

A po podzimu jste už věřil, že to takhle můžete projet? Nebo jste si pořád myslel, že třeba Slavie do toho bude chtít pořád šlapat?

Věděli jsme, že nesmíme zaváhat. Po podzimu byl náskok jenom sedm bodů a Slavie byla najetá, chtěla hodně postoupit. Nicméně postupem času, kdy my jsme zápasy hráli s přehledem a vyhrávali, tak Slavie začala nabírat stále větší ztrátu. Nějaké duely nezvládli, což nám v tu chvíli hrálo hodně do karet. Když jsme věděli, že máme třináct bodů náskok, tak to už se pak hraje o poznání lehčeji.

Když tedy Slavia na jaře poprvé ztratila, říkali jste si, že už byste to neměli pustit?

Tak. Už po zimě jsme si říkali, že bychom to neměli pustit, že by to byla chyba, kdybychom to nezvládli. Po jejich první ztrátě jsme už byli všichni přesvědčeni, že to zvládneme.

Ono k tomu nedošlo, ale přesto, měl jste v průběhu sezony obavy, jak by třeba vypadal další zápas, kdybyste zaváhali?

Samozřejmě. Je to vítězná šňůra a člověk si říká, že jednou musí skončit. Naštěstí to neskončilo, až někdy ve třináctém kole na jaře. Máte to pořád v hlavě, ale snažíte se na to nemyslet, protože nejde hrát a přitom se bát, že prohrajete. Jdu na hřiště a snažím se udělat všechno pro to, abych vyhrál. Myslím pozitivně.

Ještě k vašim gólům, nechal jste si nějaké do divize? Samozřejmě za předpokladu, že budete v Bydžově pokračovat.

Určitě budu a doufám v to, že jsem si nějaké góly nechal.

Dáte si nějakou metu?

Nedám. Neudělal jsem to ani tuhle sezonu, tak to nebudu dělat ani v divizi.

Prioritou je tedy tým?

Jednoznačně. Prioritou je hrát takový fotbal, aby se to jednak lidem líbilo, abychom jenom nebránili, ale hlavně abychom udělali i nějaké výsledky. Nechceme hrát spodek tabulky. Nebo aspoň já si myslím, že bychom měli hrát okolo klidného středu tabulky a nějak to zvládnout. Uvidíme, co přinese nová sezona, nová soutěž. Je možné, že to bude o poznání náročnější, než si všichni myslíme.