Na úrovni krajského přeboru a I. A třídy je v našem regionu vcelku známou brankářskou personou. No aby ne, vždyť Jan Šebesta už má za sebou angažmá v nejednom týmu. Nový Bydžov, Kostelec nad Orlicí, Jaroměř, Slavia Hradec Králové, Nové Město nad Metují či Lázně Bělohrad. To je jenom výčet jeho štací. Klubů, kterými prošel, bylo ještě více. Ve sportovní terminologii by se dal nazvat „cestovatelem“. A to je mu teprve osmadvacet let. Vedle toho je ovšem i velmi dobrým gólmanem, útočníci soupeřů by o tom mohli vyprávět své. V současnosti hájí barvy Černilova v elitní krajské lize a fotbal mu v koronavirové přestávce samozřejmě chybí.

Do konce kalendářního roku si už nekopnete, jak se vám kousala tahle zpráva?
Samozřejmě nás tato zpráva nepotěšila, ale doufejme, že toto rozhodnutí vlády bylo správné.

Naposledy se hrálo před měsícem, chybí vám fotbal?
Chybí fotbal, chybí parta, kvůli které to na této úrovni především děláte.

Přijal jste s nadšením alespoň restart první a druhé ligy?
Fotbalový „homeoffice“ bude se sledováním utkání, kde nastupuje spousta známých a kamarádů, určitě příjemnější. Myslím, že je to dobře. Týmy investovaly nemalé prostředky na testování a i sami hráči dodržují přísná hygienická opatření, aby mohli k samotnému zápasu nastoupit.

72 MINUT. Přesně takovou dobu strávili na hřišti fotbalisté Křičeně (u míče Aleš Kučera). V Nemošicích vedli 2:1, ale po zkratu jednoho z nich bylo utkání předčasně ukončeno.
Inzultace se fotbalu nevyhýbá

Jak vůbec vnímáte koronavirovou dobu a s ní spojená vládní opatření?
Sto lidí, sto názorů. Nezbývá nic jiného, než vládní rozhodnutí respektovat a věřit, že tato pandemie a šílenství kolem ní brzy odezní. Z mého pracovního hlediska je to velmi náročné. Podnikám v oboru veletržních expozic, kdy připravujeme atypické expozice klientům na výstavištích po celé Evropě. Tento obor však dostal pořádně přes uši a z dvou největších českých výstavišť jsou nyní polní nemocnice.

Covid-19 ve druhé vlně napadá daleko více lidí, než tomu bylo na jaře. Máte s tímto onemocněním zkušenosti? Ať už osobní, u někoho blízkého či u přátel.
Musím zaklepat, že rodině a mým blízkým přátelům se onemocnění zatím vyhýbá. Byly však dny, kdy mi nebylo nejlépe, takže to mám již za sebou, nebo to byla nepříjemná kocovina.

Pojďme ke krajskému přeboru. Černilov skvěle vstoupil do sezony, tři úvodní duely vyhrál. Projevil se „hlad“ po fotbale? Na jaře se totiž prakticky nehrály mistráky.
Hlad po fotbale byl obrovský, tým se prakticky nezměnil. Na naše poměry jsme trénovali ve velkém počtu lidí, kdy se do přípravy zapojili i někteří nadějní dorostenci. Nový impulz svými úterními tréninky přidal i Jarda Šlégr, který přišel za novou výzvou právě do Černilova.

Pak přišla série výsledkových nezdarů, přestože většina střetnutí byla vyrovnaných. Dá se mluvit jen o smůle? Nebo se s týmem něco dělo?
Většina těchto utkání byla o první vstřelené brance. V závěrečném zápase jsme se velice trápili v předfinální fázi, kde se projevila absence dvou klíčkových hráčů - zkušeného Honzy Hrubého a dlouhodobě vykartovaného Tomáše Markoviče. I přes různé varianty jsme nedokázali toto duo nahradit. Když už jsme se do šancí dostali, trestuhodně jsme je zahazovali. V posledních kolech nám odešla i kvalita v defenzivní činnosti, která nás zdobila v úvodu soutěže, z čehož pramenila černá série bez získaného bodu.

Prozatím figurujete na desáté příčce, odpovídá to vašim představám?
Těžko říct, týmy nemají stejný počet odehraných utkání. Bodů jsme chtěli mít ale rozhodně více, především domácí zápas s Červeným Kostelcem jsme měli zvládnout lépe a v duelu na hradecké Olympii jsme měli v 80. minutě stoprocentní šanci. Všechno to je pouhé kdyby, takže se po tvrdé práci v zimní přípravě pokusíme určitě naše postavení v tabulce vylepšit.

Velkou posilu získal Jičín v zimní pauze, když z Lázní Bělohrad přišel zkušený Jakub Lánský.
Obermajer: Na jaro bychom chtěli tým posílit o tři hráče

V popředí tabulky je hned několik celků, které si brousí zuby na krajský titul. Komu by se to podle vás mohlo podařit?
Ze sportovního hlediska to určitě přeji Novému Bydžovu. Do vyšší soutěže by měl rozhodně postoupit tým s kvalitní mládežnickou základnou a důstojným areálem, což Nový Bydžov splňuje. Čeřit vodu bude stoprocentně i rozjetý tým Police nad Metují, který především na domácím trávníku body nerozdává. Kartami může zamíchat i Slavia Hradec Králové. Pokud se ambicioznímu majiteli tohoto klubu povede přivést další kvalitní posily, může si to o postup rozdat právě tento trojlístek.

Stoupla trochu i díky těmto mužstvům úroveň nejvyšší krajské soutěže?
Ano určitě. Tyto týmy prokazují obrovskou kvalitu. Zatím jsme se utkali s hradeckou Slavií a Novým Bydžovem. Oba celky nás převyšovaly herní kvalitou a zaslouženě se drží v popředí tabulky. Navíc disponují širokými kádry, což je podle mého názoru v dnešním krajském přeboru vzácným jevem.

Poslední zápas proběhl bez diváků. To asi není úplně ono, že?
Bez diváků, bez atmosféry, bez bodů. Navíc celé utkání hustě pršelo. Velkému favoritovi z Nového Bydžova jsme odolávali pětatřicet minut, potom jsme neuhlídali rohový kop a soupeře to nakoplo. Diváci prostě k fotbalu patří.

Kdybyste mohl, jak byste navrhl dohrání jarní části přeboru? Neodehraných duelů z podzimu zbývá poměrně dost.
Do tohoto se určitě pouštět nebudu (zasměje se). Opravdu netuším. Jelikož nesnáším umělou trávu a všechna utkání od poloviny října, kdy výrazně přituhne, tak bych to nejraději všechno odehrál v období od dubna do června ve formátu „anglických týdnů“ sobota - středa.

Vy osobně se vedle chytání věnujete i trénování talentovaných brankářů z regionu. Jak moc vás tahle práce naplňuje?
Mladé gólmany trénuji už velmi dlouho. Baví mě sledovat rychlé pokroky právě u těch nejmenších brankářů. Dříve jsem objížděl i krajské týmy se svými tréninky, nyní již z důvodu rodiny a pracovního vytížení zastávám pouze funkci šéftrenéra v Brankářské škole Vojtěcha Marečka, která si troufnu tvrdit, že je největší svého druhu ve východních Čechách. Každý rok se nám naši svěřenci posouvají do klubů hrajících vyšší soutěže.

Záložník třetiligové rezervy Hradce Králové Marek Kejř (v bílem) prošel na východě Čech mládeží. Teď je rád, že si ve třetí lize může zvykat na dospělý fotbal.
Trápila nás především koncovka, ohlíží se Kejř

Jsou mezi vašimi svěřenci gólmani, o kterých bychom v budoucnu mohli slyšet nejen na krajské úrovni, ale třeba i na ligové scéně?
Naváži na předchozí odpověď. Již několikátým rokem se nám daří posouvat brankáře ze svých mateřských oddílů do klubů, které působí na poloprofesionální či dokonce profesionální úrovni. Příkladem je třeba Kuba Horák, který ještě před dvěma lety působil v malém vesnickém klubu TJ Sokol Hořiněvěs. V brankářské škole působil prakticky od jejího založení, nyní je stálým členem sestavy FC Hradec Králové a třešničkou na dortu byla podzimní pozvánka do mládežnické reprezentace. Úspěšnou kvalifikaci na EURO žen kategorie U19 prožila mezi tyčemi Bára Beránková. Další, na které jsme patřičně hrdí, jsou Ríša Hrnčíř, Lukáš Červenka, Jarda Rubeš nebo Matěj Jeřábek, který svým výkonem pomohl v Českém poháru (MOL Cup dospělých - pozn. aut.) v dresu třetiligového Ústí nad Orlicí vyřadit prvoligový Zlín.

Fotbalovým Českem nyní pořádně hýbe kauza „Berbr“. Jak na ni nahlížíte? Vyměnil byste celé vedení?
Už když jsem jako mladý dorostenec objížděl s Novým Bydžovem divizní trávníky, v autobuse cestou do některých destinací se říkalo, že již prohráváme 0:2, a to jsme teprve míjeli kruhový objezd na novobydžovském náměstí. Myslím, že o tomto nešvaru věděla spousta lidí, ale nikdo neměl „koule“ na to se proti tomu postavit. Určitě nejsem kompetentní osoba, která by se mohla k výměně celého vedení vyjádřit. Já jenom doufám, že tato kauza celému českému fotbalu pomůže.