Zahrál si na Julisce, vzpomíná na pohár s Boleslaví. Teď Ficner pálí za Kocbeře

Kapitánskou pásku jste si nasadil vy. Cítil jste o to větší motivaci v utkání uspět?
Nemyslím si. Já se snažím uspět v každém zápase, pásku jsem měl párkrát už loni. Nějakou odpovědnost jsem cítil, ale že bych měl nějakou speciální motivaci, to ne.

Při pohledu na vaši sestavu si nelze nevšimnout, že takřka každé utkání hrajete v jiném složení. Co za tím stojí?
Po pravdě tomu vůbec nerozumím. V minulé sezoně v okrese sem tam taky sem tam na nějaký zápas vyskytl problém, ale nebylo to tak výrazné, jako teď. Po sezoně jsme se na závěrečném výkopu ptali, zda chtějí všichni pokračovat, naprostá většina hráčů řekla, že jede dál. A teď to takhle lepíme.

Jsou nějaké důvody těch absencí?
Tak někteří kluci pracují na směny, v létě byly dovolené, spousta z nás má děti, to všechno beru a chápu. Ale prázdniny skončily a je to pořád stejný, nechápu to. Každý jednotlivec by se měl sám sebe zeptat, zda k tomu fotbalu může přistoupit zodpovědněji a aspoň na ty zápasy přijít. Pro mě je to velké zklamání, za sebou máme osm utkání a sešli jsme se slušně tak dvakrát.

Ve Vrchlabí jste každopádně vyhráli hladce 4:0. Jak těžký zápas to byl a co v něm rozhodovalo?
Výsledek vypadá jednoznačně, ale tak jednoduché to určitě nebylo. Pomohly nám rychlé dva góly. Vrchlabí postavilo hodně mladý tým doplněný o zkušeného Pavla Krause, ten jim řídil hru. Nám se naštěstí všechny jejich akce povedlo ubránit, a když jsme krátce po pauze dali na 3:0, bylo rozhodnuto. Jsem navíc rád za nulu vzadu, na tu jsme se načekali.

K vítězství jste přispěl dvěma góly. Dokázal byste je čtenářům popsat? Kdo další na nich měl hlavní podíl?
Před první trefou jsem na naší polovině vystihl rozehrávku soupeře, narazil si s Jirkou Stefanidisem, pak šel míč na Máru Kasana, ten mi ho prostrčil mezi beky a já běžel sám na gólmana. Stačilo ho jen netrefit, což se povedlo. No a druhá branka padla z penalty po faulu na Michala Vyhnánka.

V sezoně jste hráli šestkrát venku a dvakrát doma. Zatímco na hřištích soupeřů jste byli doteď bez bodu, z vlastního trávníku máte čtyři. V čem vězí kouzlo vašeho hřiště?

Areál TJ Jiskra KocbeřeZdroj: Renata JírováAsi všichni vědí, že u nás je hřiště dost specifické, minimálně svými rozměry na šířku, do toho nefunguje zavlažování, takže plocha je tvrdší. Soupeři na tohle nejsou zvyklí, pro nás je to samozřejmě výhoda. Ke všemu jsme silní ve standardkách, všechno sypeme do vápna. Porazili jsme doma i Kosičky a to je přitom v průměru hodně vysoký tým, nikomu to u nás vonět nebude. Kredit navíc patří všem, kdo se o naše hřiště starají, hodně se změnilo. Jezdí k nám trávnikáři z Mladých Buků, okolo hřiště je nové zábradlí, máme nové kabiny, od jara šlo všechno nahoru. Až bude zavlažování, dostaneme se ještě o stupeň výš.

Nyní vás doma v sobotu čeká céčko Chlumce nad Cidlinou. Věříte si i na druhý tým tabulky? Co by na soupeře mohlo platit?
Abych pravdu řekl, taky teď bojuji se zraněním a nějakou virózou, takže nevím, jak na tom pro zápas budu. O Chlumci víme, že i v céčku mají silný mančaft, jde o soubor mladých běhavých kluků. My ale doma prohrát nechceme, hřiště bude opět naší výhodou a když přidáme bojovnost, mohlo by se nám to povést.

U Krulišů fotbalem žije celá rodina. Táta se synem hrají, mamka oběma fandí

Do I. B třídy jste na jaře zamířili z druhého místa v okresním přeboru Trutnovska, když vítězná Hajnice neměla o postup zájem. Jak jste si loňskou sezonu, ve které se o první místo hrálo do posledního kola, užil?
Já osobně jsem si ten rok užil fakt hodně. Šel jsem do Kocbeří s tím, že chceme postoupit zpátky do kraje. To se mi líbilo, povedlo se nalákat i další kluky a byla z toho super parta. Scházeli jsme se, odehráli jsme několik super zápasů, ať už s Hajnicí, Bílou Třemešnou nebo Rtyní v Podkrkonoší. O titulu nakonec rozhodovalo až skóre ze vzájemných zápasů proti Hajnici. Úroveň zdejšího přeboru mě překvapila, vážně to nebylo jednoduchý. S nadupanou Hajnicí jsme drželi krok, bylo to super.

Je vám pětatřicet. Prozraďte na závěr, ve kterém klubu jste prožil nejlepší časy a na jaký úspěch budete vždycky vzpomínat nejradši.
Určitě je to Trutnov. Odehrál jsem v něm celou svoji kariéru od šesti do devětadvaceti let, než jsem musel skončit kvůli problémům s kolenem. O Trutnovu jen v dobrém, později jsem v něm trénoval U12, nikdy na klub nezanevřu. A pokud mám zavzpomínat, pak se mi vybaví žákovská liga, kdy jsme hráli třeba v Praze na Julisce, skvělé byly postupy z krajského přeboru do divize. Byl jsem v té době stálým členem kádru A týmu a užíval jsem si to. Nezapomenu na pohárový duel s Mladou Boleslaví. Za hosty hráli Marek Kulič, Mendy, Táborský a my s nimi odehráli výborný zápas (1:2 ve prospět ligového týmu - pozn. aut.).