Svoji jedenáctku v řádném termínu představil i Krkonošský deník a nyní přišel čas si všechny nominované představit. Borci se o to postarali sami. Každý obdržel osm shodných otázek týkajících se jejich bohaté kariéry. Jako desátý Deníku odpovídal MILOŠ DVOŘÁK (59), už dlouho uznávaný trenér divizních mužstev, stále ale také aktivní fotbalista Janských Lázní, účastníka okresního přeboru Trutnovska.

V kolika letech jste začal hrát fotbal a pamatujete si na svůj první gól?'
To je od vás dobrá otázka. Jenže já si bohužel nepamatuji ani, co jsem měl v neděli k obědu (smích). Tohle bylo někdy před padesáti lety. S fotbalem jsem určitě začal v Trutnově, hádám, že přibližně v roce 1969. Ani se mi to ale nechce vyslovovat nahlas, protože si hned uvědomím, jak jsem starej.

Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdý?
Moje kariéra je samozřejmě nejvíc spojená s Trutnovem, ale po vojně jsem dvě sezony hrál v Turnově třetí ligu, a tam se mi hodně dařilo. Z určitých důvodu jsem se však musel vrátit. Nejpovedenější zápas a zároveň postup v Českém poháru jsem zažil v sezoně 1990/1991. Tehdy jsme hráli proti ligové Sigmě Olomouc, která u nás i s trenérem Brücknerem padla 1:0. Soupeř měl v Trutnově dopoledne trénink a já s kamarádem a spoluhráčem Valkounem, mimochodem bývalým hráčem pražské Sparty, jsme se přijeli v montérkách podívat, jak se na nás připravují. No a odpoledne jsme je pěkně smázli i se všemi hvězdami. Nesmím opomenout ani sezonu 1996/1997 a úspěšné tažení Trutnova za postupem do České fotbalové ligy.

S jakým známým hráčem jste si zahrál, nebo nastoupil proti němu v jiném dresu?
V době, kdy jsem hrát na vyšší úrovni, tak běhalo jak v divizi, tak v ČFL hodně bývalých ligových hráčů. Odcházet do zahraničí nemohli, proto zbytek kariéry dohrávali u nás. Většinou v pražských klubech. Geleta, Štambachr, František Chovanec, Kotek, ale nevím, možná už tyto hráče nikdo nezná. V Turnově se mi podařilo proti Jablonci dát dvě branky panu Peltovi, budoucímu předsedovi fotbalového svazu.

Fotbal přináší i nevšední situace. Co vás nejvíc na trávníku pobavilo?
V době, kdy hrávali v útoku Honza Gabrle s Honzou Němečkem, bylo situací na pobavení vždycky dost. Samozřejmě hlavně pro nás hráče, ne už tak pro trenéry.

Loni na podzim začala zatčením místopředsedy FAČR Romana Berbra fotbalová evoluce. Měl jste v nějakém zápase pocit, že je ovlivněný a věříte, že se fotbal očistí?
Každý se s tím určitě setkal, ale musíme věřit, že se to zlepší.

Nyní se nehraje kvůli covidu. Jak se udržujete v kondici?
Pokud to trochu šlo, sem tam jsme se scházeli a zakopali si. Tím jsem se udržoval. Jinak chodím dvakrát týdně běhat. Ale stejně už se těším, až si budu moci zahrát tenis. Jsem tenisový amatér, ale moc mě baví.

Přibral jste nějaká kila od posledního mistrovského zápasu (případně kolik)?
Já přibírám jenom o vánocích (usmívá se). Jenže letos jsem je neměl, protože mě doběhl covid. Ztratil jsem chuť a čich, takže žádná kila nepřibyla. Ba naopak.

Jaké máte další ambice coby hráč a hodláte se po kariéře věnovat roli trenéra či funkcionáře?
Jak víte, s trenéřinou jsem kariéru dávno spojil. Přes vedení mladších a starších dorostenců jsem to dopracoval až k dospělým, kde zatím setrvávám. Pokud to ale zdraví dovolí, a já ještě budu na hřišti něco platný, rád bych si ještě v Janských Lázních zahrál. Mám rád partu lidí, kteří kolem fotbalu pracují a v neposlední řadě místní osvěžovnu.