Rozhodl o tom na svém mimořádném jednání Výkonný výbor Fotbalové asociace ČR.

Jak ale potvrzují slova zainteresovaných z podkrkonošského regionu, něco takového se dalo očekávat. „Toto rozhodnutí se bohužel dalo čekat. Každý z nás určitě trochu doufal v dohrání podzimní části, v našich podmínkách to byla ale trochu nereálná představa. Doufejme, že bude v zimě alespoň čas na nějakou přípravu a do ostrých utkání nebudeme muset vlétnout po hlavě,“ říká k rozhodnutí svazových orgánů za funkcionáře předseda TJ Sokol Staré Buky Pavel Korec.

Nadšení z vývoje doby řízené koronavirem pochopitelně nejsou ani samotní fotbalisté. Svůj názor projevil například dlouholetý vynikající brankář, nyní opora trutnovské rezervy v I. A třídě Petr Kobos. „Ještě v září jsem si říkal, že sport nikdo nezastaví. Jenže postupem času, jak vláda vytvářela zmatky a vyhlásila první nouzový stav, tak mi docházelo, že už to do konce roku nepustí. Dle mého názoru mohl sport běžet dál.“

Řadu omezení nechápal od začátku

Nejinak se vyjadřuje i Vojtěch Smola, jenž se na okresních fotbalových hřištích pohybuje jako hráč i rozhodčí. „Zákaz venkovního sportování mi hned na začátku přišel jako hloupost. Kolik lidí se u něj mohlo nakazit? Nehledě na to, že se většina spoluhráčů potkávala i mimo fotbal. Nejvtipnější na tom všem mi přišel zákaz podávání rukou při nástupu na hřiště. Přitom po zápasech se každý objímal na rozloučenou a později se všichni sešli u jednoho stolu,“ zamýšlí se středopolař Poříčí u Trutnova.

Podobné názory má ale řada dalších fotbalistů ze všech výkonnostních sfér.

„Přijde mi to jako totální nesmysl. Myslím si, že se mohla podzimní část sezony v klidu dohrát a nic hrozného by se nestalo. A jestli jsem tohle rozhodnutí čekal? Po posledním zápase, co jsme odehráli, mě samozřejmě napadlo, že se tento rok na hřiště už nepodíváme,“ hlásí z Volanova brankář Tomáš Trailin.

Fotbalová asociace se dlouho nerozhodovala

Michal Jurman, mluvčí fotbalové asociace: „Po tuto dobu nejsou řídící orgány soutěže oprávněny schvalovat konání mistrovských a pohárových utkání.“
Martin Malík, předseda FAČR: „Byla to jediná možnost s ohledem na to, v jakém se nacházíme termínu a že opatření se možná budou ještě utahovat. Myslím si, že rozvolnění nebude tak rychlé, aby se letos ještě mohl hrát fotbal na výkonnostním úrovni.“

Zbývá dodat, že ukončení podzimní části se týká České fotbalové ligy, Moravskoslezské fotbalové ligy, divizí, krajských přeborů, dalších krajských soutěží, okresních soutěží a soutěží mládeže. Zároveň se v roce 2020 už nebude hrát domácí pohár, v němž nastupují i profesionální týmy. Mol Cup dospěl do 3. kola, v němž dosud nejsou odehrána všechna utkání.

Otázkou pak zůstává, kdy se vůbec fotbalisté na zelené trávníky vrátí.

„Předpokládám, že jarní část se už odehraje celá a bude se zas rozdávat fotbalová radost. Hlavně tedy ve Volanově,“ doplňuje opora tamního účastníka okresního přeboru.

Je však jisté, že nucená dlouhá pauza bude mít jak na hráče, tak na oddílové činovníky dopad.

Pro kluby nepříjemná starost

„Předčasný konec nevěstí pro zbytek sezony nic dobrého. Zbývající utkání se budou muset odehrávat buď na jaře v „anglických týdnech“ nebo místo přípravných utkání ještě před začátkem jarní části. To znamená na umělých trávnících. Pro každý klub na amatérské úrovni to bude nepříjemná starost. Navíc kdo ví, co pauza udělá s hráči, jak k tomu po uvolnění přistoupí,“ je si vědom již reagující funkcionář Pavel Korec.

Stejně jako oddíly mající svá mužstva v krajských a okresních soutěží, budou mít na jaře starosti i elitní kluby z regionu. Vždyť i fotbalisté Dvora Králové nad Labem a Trutnova stihli na podzim odehrát pouhých devět z plánovaných patnácti zápasů.

„Bohužel musím říct, že když jsme se vraceli z posledního duelu v Horkách nad Jizerou, tak už jsem nečekal, že si na podzim ještě kopneme. Situace se zhoršovala a bylo mi jasné, že čtrnáct dnů je málo na to, aby se to všechno znovu spustilo,“ tušil odchovanec Dvora David Vitebský.

Odpovědět ale na otázku, kdy se jeho mužstvo ve společné kabině zase sejde, je složité i pro něho.

„Kdy se vrátíme? To je těžká otázka. Osobně doufám, že co nejdříve, protože klábosení se spoluhráči mi přirozeně chybí. Situace se snad brzy začne zlepšovat a my budeme moci vyběhnout na hřiště. Já už to potřebuji jako sůl, protože běhat mimo hřiště mě nebaví, ostatní sporty taky dělat nemůžeme a už se to na mně začíná projevovat,“ usmívá se Vitebský.

Jak vidno, sportovcům nastalá situace radost nedělá a stejně jako širokou veřejnost jejich životy hodně ovlivňuje. Nyní však nikomu nezbývá než na čas uskromnit své standardy, zavřít se doma a čekat, zda všechna ta omezení, která se rozhodně netýkají jen našeho státu, pominou. Držme si vzájemně palce.