Svoji jedenáctku v řádném termínu představil i Krkonošský deník a nyní přišel čas si všechny nominované představit. Borci se o to postarali sami. Každý obdržel osm shodných otázek týkajících se jejich bohaté kariéry. Jako první Deníku odpovídal VÍTĚZSLAV ROBEK (44), ofenzivní záložník FK Mostek, hrajícího okresní přebor Trutnovska.

Víťo, v kolika letech jste začal hrát fotbal a pamatujete si na svůj první gól?
Na takové věci se nezapomíná. Poprvé jsem na fotbal přišel v šesti letech a samozřejmě to bylo na Mostku. Kdy jsem ale vstřelil svůj první gól, to si nevzpomenu. Určitě to bylo právě na Mostku, ale v jakém zápase a jakému soupeři, to už nevím. Přece jen je to už hodně dávno (usmívá se).

Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdý?
Tak určitě na postupové sezony a výhry s Mostkem v okresním poháru. Také mám štěstí, že jsem nikdy nebyl u žádného sestupu. Snad už to tak i zůstane.

S jakým známým hráčem jste si zahrál nebo proti němu nastoupil v jiném dresu?
Rád vzpomínám na zápas proti internacionálům České republiky. Pár známých tváří jsem taky potkal v mistrovských zápasech proti Janským Lázním. U nás na turnaji v malé kopané si jako velký Hradečák vždycky rád v jednom týmu zahraji s Jirkou Poděbradským.

Fotbal přináší i nevšední situace. Co vás nejvíc na trávníku pobavilo?
Vybavím si jedno utkání v dresu Vítězné, kdy byl náš hráč o poločasové přestávce odvezen policií. Ani dohrát zápas ho nenechali, přitom jsme je docela dlouho přemlouvali.

Loni na podzim začala zatčením místopředsedy FAČR Romana Berbra fotbalová evoluce. Měl jste v nějakém zápase pocit, že je ovlivněný a věříte, že se fotbal očistí?
Kdo někdy fotbal hrál nebo se v něm nějak angažoval, ten ví, že kde se dá postoupit či sestoupit, vždycky nějaká ovlivnění byla a budou. A to i v okrese. Tím netvrdím, že vždy je za vším rozhodčí. Někdy to zůstane v kabině a jestli někdo tvrdí, že tomu tak není, pak lže. Jsou ale také zápasy, kdy rozhoduje averze nebo náklonnost k určitému klubu.

Nyní se nehraje kvůli covidu. Jak se udržujete v kondici?
Mám doma běžecký pás, takže kilometry naběhávám teď doma. Míč jsem neviděl asi od října, takže v tomto ohledu to bude asi horší. My starší se s tím nějak popereme, ale průšvih je, že netrénují hlavně děti.

Přibral jste nějaká kila od posledního mistrovského zápasu?
Myslím že ne. Tedy na váhu většinou vlezu jen na prohlídce u doktora, ale nemyslím si, že jsem něco přibral.

Jaké máte další ambice coby hráč a hodláte se po kariéře věnovat roli trenéra či funkcionáře?
Mojí ambicí je ukončit kariéru hráče na hřišti. Ne tak, že bych se už neměl vrátit po rozvolnění všech těch opatření. Proto doufám, že nás tam naše vláda aspoň v srpnu pustí a že i zdraví mi pokračování dovolí. Jak dlouho ještě budu hrát, to se uvidí. Věk nejde zastavit a tělo bolí víc a víc. Až to jednou přijde, ničemu okolo fotbalu se věnovat nebudu. Svůj čas chci věnovat hlavně rodině, které to za ty dlouhé roky dlužím.