Už neleží ladem, zase to na nich žije. Zelené trávníky po celé zemi se v posledních týdnech znovu po několika měsících zaplnily fotbalisty všech věkových kategorií a Krkonošský deník zajímalo, v jaké kondici se hráči z dlouhé pauzy vraceli.

Osloveni byli dospělí jedinci z řad oddílů napříč všemi soutěžemi, v jakých má region nejvyšších českých hor zastoupení. Dalo se tak očekávat, že například divizní fotbalisté na své kondici i přes hromadu omezení neustále pracovali, kdežto borci z nejnižších okresních tříd pauzu pojali až dovolenkovým stylem.

Kde ale byla pravda a jak to nyní v klubech vypadá? I na tyto otázky jsme nechali odpovědět vybrané hráče z Trutnovska.

Jako první odpovídala čtveřice hráčů napříč rozdílnými kluby, nyní nabízíme zpověď dvou vrchlabských fotbalistů. Na jedné straně kanonýr A mužstva PETR ŽĎÁRSKÝ (27), vedle něho pak zkušený matador a člen rezervního mužstva ONDŘEJ ZAREBSKI (41).

Petr ŽďárskýPetr ŽďárskýZdroj: Jiří NovákVe své fotbalové kariéře, pokud nemluvíme o případných zraněních, jste zažili asi nejdelší nedobrovolnou pauzu. Jak jste snášeli život bez fotbalu?

Petr Žďárský (FC Vrchlabí A): „Byl to obrovský nezvyk. Byl jsem zvyklý třikrát týdně trénovat a o víkendu hrát zápas. Přerušení soutěže mě mrzelo, ale měl jsem alespoň více času na rodinu a jiné věci, které člověk přes sezonu tolik nestíhá.“

Ondřej Zarebski (FC Vrchlabí B): „Život bez fotbalu a hlavně bez kamarádů, které pravidelně potkáváte, to je něco hrozného. Takže se nelze divit, že jsem to snášel hodně špatně.“

Udržovali jste se nějak po fyzické stránce a máte přehled, jestli tak činili i vaši spoluhráči?

Petr Žďárský: „ Chodil jsem běhat. Vždycky když jsem měl volno, přišel na to čas. Taky doma jsem si občas zaposiloval. A co jsme se tak bavili s klukama, tak všichni jsme se snažili nějakým způsobem udržovat.“

Ondřej Zarebski: „Od začátku lockdownu jsem se udržoval, jenže pak jsem se zranil a léčba trvala tři měsíce. Jinak co vím, tak i spoluhráči se nijak nenudili a individuálně se na restart připravovali.“

Dotázaní v seriálu „Návrat na trávníky“

Fortuna Divize C – Vladimír Matula (Dvůr Králové n. L. A)
Votrok krajský přebor – Petr Žďárský (Vrchlabí A)
AM Gnol I. A třída – Michal Přívratský (Trutnov B)
JAKO I. B třída – Ondřej Seidel (Úpice), Ondra Zarebski (FC Vrchlabí B)
Okresní přebor – Pavel Ruml (Mladé Buky), Lukáš Andrle (Vítězná)
Okresní soutěž – Vít Machalík (Svoboda n. Ú.)

Před měsícem jste konečně poprvé od října mohli znovu přijít na stadion. Vzpomenete si, jak jste se po první tréninkové jednotce cítil? Co bolelo nejvíc?

Ondra ZarebskiOndra ZarebskiZdroj: Jiří NovákPetr Žďárský: „Musím říct, že už bylo na čase. Cítil jsem se docela zvláštně, chvílemi jsem si připadal, jak kdybych byl na fotbalovém tréninku poprvé v životě (směje se). Hlavně ten balon mě co se týče techniky a práce s ním vůbec neposlouchal. O střelbě ani nemluvím. Ale věřím, že to bude už jen a jen lepší. A co bolelo nejvíc? Lýtka a stehna, to jednoznačně!“

Ondřej Zarebski: „Co si vybavuji, tak první trénink byl opravdu hodně náročný. Sám jsem si covidem prošel a nějaké následky na plicích to rozhodně zanechalo. Návrat na trávník a do tréninkového procesu byl hodně těžký, a kdybych to měl shrnout, bolel mě celej člověk (usmívá se).“

Prozraďte, v jaké kondici byli vaši spoluhráči a zanechala dlouhá pauza nějakou tu pavučinu v kabinách?

Petr Žďárský: „Určitě všichni z nás přibrali nějaké to kilíčko navrch. Po fyzické stránce máme všichni určité manko. Od prvního tréninku jsme ale začali vše dohánět a věřím, že brzy bude zase většina z nás v předchozí formě.“

Ondřej Zarebski: „Myslím, že se spoluhráči jsme na tom byli po fyzické stránce tak nějak podobně. Nějaká ta kila samozřejmě přibyla, ale to už tak bývá.“

Kdybyste měli z vašeho týmu jmenovat spoluhráče, kteří na sobě očividně o pauze nejvíc pracovali a naopak největšího lenocha, koho byste práskli?

Petr Žďárský: „Jednoznačně nejvíc na sobě makal Dominik Zdržálek, ten fakt dřel. Ale výbornou fyzičku má i Honza Blažej, ten očividně nabral i svalovou hmotu. Takže tihle dva si myslím, že na sobě pracovali ze všech nejvíc. A ptáte se na největšího lenocha? Tak tady to byl asi Lukáš Hájek alias Bobeš.

Ondřej Zarebski: „U nás v béčku na sobě nejvíc pracoval Jonáš Cink. A kdo byl největší lenoch? Hádám, že Láďa Pokorný (smích).“

Krajské i okresní svazy nabídly klubům červnové turnaje. Vrchlabí zvolilo cestu přátelských utkání. Těšili jste se už na návrat do zápasového režimu?

Petr Žďárský: „Záleželo jen na trenérovi a vedení, jestli budeme hrát turnaj nebo přátelská utkání. Určitě se rozhodli správně. Co se týče nové sezony, už se fakt hodně těším. Jen doufám, že se soutěž neukončí zase třeba po pěti kolech, ale dohraje se už konečně celá do konce.“

Ondřej Zarebski: „Spíš jsem si myslel, že budeme taky hrát jarní pohár. Celkově jsem na návrat do zápasů těšil. Nejsem sice už žádný mladík, ale minimálně na podzim chci ještě dál hrát.“