Třetí jarní kolo okresní soutěže Trutnovska a ve skupině o postup střílí devatenáctiletý Jakub Kulda čtyři branky Pilníkova. Uteče týden a stejnou střeleckou parádu předvádí v dresu Bohuslavic nad Úpou o třicet let starší MILAN KULDA.
Neznáte tyto borce? Pak vězte, že jde o dva rodinné příslušníky. Jak jinak než o syna a otce. Oběma to na Trutnovsku pálí, oba táhnou svá mužstva za co nejlepšími výsledky a dost možná to bude právě jeden z nich, kdo na konci sezony bude slavit postup do okresního přeboru.
„Pravda, stát by se to mohlo. Myslím, že právě naše týmy mají ambice pohybovat se v tabulce úplně nejvýš. Pokud se tedy bude o prvenství rozhodovat mezi námi, vůbec bychom se nezlobili,“ prozrazuje Krkonošskému deníku Milan Kulda, jenž letos oslaví kulaté padesáté narozeniny.
Jak si vysvětlit, že i v tak pokročilém věku fotbalista střílí jeden gól za druhým? „Je to stejné jako zamlada, stačí prostě ve správný čas stát na správném místě,“ usmívá se zkušený borec. „A taky na vás musí mířit přihrávky vašich spoluhráčů,“ dodává.
„Táta“ Milan na podzim nastřílel sedmnáct branek, na jaře jich přidal dalších šest. A pozor, už tuto sobotu Bohuslavice přivítají Pilníkov a dva kanonýři půjdou proti sobě! Stáhne mladší Jakub čtyřgólový náskok svého otce?
Milane, máte přehled, kolik branek jste v této sezoně už nastřílel?
Tak vzhledem k tomu, že máme se synem Jakubem sázku, kdo v sezoně nastřílí více branek, tak si to musím hlídat, zatím jsem na třiadvaceti.
Milan Kulda na podzim 13 utkání - 17 branek, na jaře 3 utkání - 6 branek
Jakub Kulda na podzim 13 utkání - 15 branek, na jaře 2 utkání - 4 branky
Jak říkáte, bylo jich 23 za 16 zápasů. Nepřijde vám to zbytečně moc na váš věk?
Ani ne (usmívá se). Samozřejmě jsem za každý gól rád a mám z něj podobnou radost, jako když jsem byl mladý. Na druhou stranu je asi divný, když je v tabulce střelců na nejvyšších pozicích hráč, kterému brzy bude padesát let.
Teď jste se trefil čtyřikrát do sítě Starého Rokytníku. To si vás míče vyloženě hledaly nebo jak to bylo?
Tak pravda je taková, že s přibývajícím věkem se poměr gólů, které si vypracuji sám, a těch které mi připraví spoluhráči, rozhodně výrazně změnil ve prospěch spoluhráčů. O to důležitější je však nyní výběr místa ve vápně a předvídavost.
Deník sleduje také počínání mládežnických kanonýrů. O posledním víkendu hned tři mladí fotbalisté na Trutnovsku dosáhli mety tří vstřelených branek. Byli jim mladší žák z Vrchlabí Jiří Exnar, starší žák z Bílé Třemešné Tadeáš Michálek, mladší žák z Úpice Kryštof Kobos a hned tři borci ze Dvora Králové nad Labem: Tomáš Formánek (mladší dorost), Adam Růžička a Ondřej Sieger (oba mladší žáci).
Motivoval vás fakt, že před týdnem se čtyřikrát prosadil váš již zmiňovaný syn Jakub?
Jasně že motivoval. Ale v první řadě mám radost, že se i jemu daří a góly dává. Na druhou stranu si myslím, že on i další kluci, kteří skončili nedávno v dorostu Trutnova, měli na tuto soutěž spoustu času – jejich cílem mělo být poprat se o místa ve vyšších krajských soutěžích. Nakonec jsem ale hlavně rád, že vůbec hraje a fotbal ho zase baví. Mě osobně motivuje už samotný zápas. Když jdu na hřiště, chci vyhrát a když k tomu dám nějaký gól, o to větší mám radost.
Hecujete se společně?
O hecovaní u nás nouze není, jak jsem již říkal, máme sázku o to, kdo v této sezoně nastřílí víc branek. Kdo prohraje, zve vítěze na pivko. A ještě s úsměvem vzpomínám na první nebo druhý zápas v sezoně, kdy mi mlaďas hned po utkání nadšeně volá a povídá: tati dal jsem tři góly, máš co dělat. Já mu v klidu odpověděl: já taky. To dlouhý ticho na druhý straně bylo k nezaplacení (smích).
Co z tátova umění synátor zdědil a v čem je naopak jiný než vy?
Myslím, že zdědil cit pro hru a čich na góly. Krom toho, že já jsem levák, on pravák a měří o dvacet centimetrů víc než já, je větší hračička s míčem. Měl by ještě zapracovat na rychlosti a lepší obranné činnosti. To máme ale vlastně společné, dozadu se nám moc tahat nechce.
Vy už jste proti sobě letos dvakrát nastoupili. Jednou skóroval Jakub, v odvetě vy. Těšíte se na další vzájemné duely?
Jo jasně, určitě se těšíme. Bohužel jsme si oba z neděle odnesli nějaké šrámy, ale snad se to do soboty zlepší a budeme schopni proti sobě nastoupit.
Může se stát, že se v soubojích Bohuslavic a Pilníkova bude rozhodovat o postupujícím do okresního přeboru?
Nevím, jestli přímo o postupujícím, ale o vítězi soutěže pravděpodobně ano. Možná by ještě mohl zamotat situaci Lánov, který také nemá špatný tým.
Jaké vlastně ambice má fotbalista hrající okresní soutěž ve věku 49 let?
Ambice? Ještě chvíli hrát. K tomu potřebuji být na tom zdravotně alespoň tak, jak jsem nyní. Musí mě to bavit a musím být na hřišti prospěšný pro tým. Až něco z toho přestane platit, pak skončím.
Milane, kdybyste měl v poslední otázce zavzpomínat na své nejlepší angažmá v životě, jaké by to bylo a proč?
Každé angažmá mi něco dalo, někde kamarády, jinde zase fotbalovou kvalitu. Někde oboje. Tam, kde se potkalo všechno, bylo asi angažmá v České Skalici, kde pod skvělým trenérem a motivátorem panem Jebavým byla výborná parta, na trénink chodilo pravidelně šestnáct lidí, dařilo se nám. Hráli jsme špičku krajského přeboru a ty zájezdy na venkovní mače, to byla nádhera. A společná soustředění? To byla na jedné straně dřina, na druhé… to ani není pro noviny (směje se).
Chápu. Ať si udělá každý obrázek sám. Každopádně která jiná angažmá máte v paměti?
Samozřejmě vzpomínám rád i na Libeč, kde mám hodně kamarádů dodnes a dokonce někteří ještě také hrají. Dále na Horní Staré Město, odkud nás pár společně přešlo do Bohuslavic. Občas se zajdu podívat i na Trutnov, který mi fotbalově dal asi nejvíc, na druhou stranu by bylo asi něco špatně, kdyby tomu tak v divizním týmu nebylo.