Hubená dvě vítězství posbírali v podzimní části Okresního přeboru mužů na Trutnovsku fotbalisté Hajnice. Z posledního místa základní skupiny A tak pochopitelně zamířili do bojů o záchranu a na jaře je čeká náročná bitva plná nervů.

Oddíl, který v posledním roce renovoval zázemí svého stadionu, však už během zimní přestávky naznačil, že zpátky do okresní soutěže III. třídy se mu nechce. Do kádru klubový šéf Jaroslav Švorc s trenérem Alešem Havlíkem přivedli zajímavá jména a už úvodní zápasy v novém roce naznačily, že slova o záchranářských cílech nebyla jen zbožným přáním.

Třemešenský kapitán Jan Hažer vstřelil v souboji proti Tatranu Hostinné dvě branky a navázal tak na podzimní vzájemný duel obou soupeřů, v němž taktéž skóroval.
Půltucet pro Tatran. Hajnici k záchraně střelecky táhnou posily Nožka s Krulišem

Hajnice na konci března postoupila přes rivala z Vítězné (4:0) do semifinále okresního poháru, následně zahájila vítězně i zmiňovanou skupinu o záchranu v přeboru. Nejprve doma přehrála 4:1 Libeč, poté přejela Svobodu nad Úpou výsledkem 8:2.

Výrazný podpis na všech třech vítězstvích zanechal jeden z noviců v hajnické sestavě. Zkušený útočník LUKÁŠ NOŽKA (35) nastřílel úctyhodných osm branek, naposledy stihl konto Svobody zažit čtyřmi trefami. Pro Deník se pak rozpovídal nejen o svém novém působišti.

Lukáš Nožka jako rozhodčíLukáš Nožka jako rozhodčíZdroj: archiv DeníkuLukáši, prozraďte na úvod, jak jste se vlastně v dresu Hajnice objevil? Přece jen z Nového Města nad Metují to nemáte úplně za rohem.

Předně, fotbal jako takový a vše kolem něj mám moc rád. Pokud to alespoň trochu půjde, chci ještě hrát. Celou dobu, co se fotbalu věnuji, cestuji za fotbalem i dále než do Hajnice, za známými, za přáteli. Tak vlastně vzniklo i mé spojení s dlouholetým kamarádem Alešem Havlíkem, trenérem tamního klubu. V zimě mě oslovil, přičemž nebyl jediný. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl, že v mém věku a při mém fotbalovém vytížení (rozhodcování, trénování mládeže) už pro mě okresní soutěž bude tou nejlepší volbou.

Účastník okresního přeboru vás přivedl coby posilu, která má pomoci zachránit v obci soutěž. Cítíte, že do vás oddíl vkládá naděje?

Věřím, že stále ještě mohu být posilou, i když účast na tréninkových jednotkách není taková, jaká by být měla. Když jsem ale na hřišti, chci vyhrávat. S tím jsem taky do tohoto oddílu přišel a doufám, že pro nové spoluhráče budu posilou.

Zatím se vám daří důvěru splácet, za první tři zápasy jste stihl nastřílet osm branek. Představoval jste si tak nějak své entrée v hajnickém dresu?

Jsem rád, že jsme do soutěže vstoupili takhle povedeně. Stejně tak mě samozřejmě těší, že jsem mohl přispět brankami. Moje představa byla taková, že jsem si chtěl stále užívat této skvělé hry, popřípadě předat zkušenosti mladším. Ale hlavně vyhrávat (usmívá se). Hajnici se na podzim nedařilo, teď se tu vyhrává a pro mě je to krásný pocit.

Lukáš Nožka jako trenérLukáš Nožka jako trenérZdroj: archiv DeníkuPovažujete se za kanonýra?

To se určitě nepovažuji, protože vstřelený gól je vždycky práce celého týmu – jak na hřišti, tak i mimo něj (realizační tým).

Vaše předchozí štace byly vždy v krajských soutěžích. Není pro Lukáše Nožku okresní přebor málo?

Já jsem nikdy nebyl žádný talent, vždycky jsem měl vše vydřené a po dřině přicházel úspěch. Všechny štace pro mě byly něčím krásné, ale čas nezastavíte. Není to tím, že bych si na krajské soutěže nevěřil, ale jak mi kdysi jeden starší hráč řekl, každý hraje to, na co má. A už na sobě cítím, že ve vyšších soutěžích bych nebyl takovým přínosem pro tým.

Vedle toho, že fotbal hrajete, jste zároveň i rozhodčím. Dokonce dáváte nebo jste aspoň dával pískání často i přednost, je to tak?

Ano, již dvacet let působím jako rozhodčí v krajských soutěžích, mám to stejně rád, jako hraní. Přednost jsem jednomu nebo druhému ani dávat nemusel, vždycky to šlo nějak skloubit.

Troufnete si říct, která z vašich dosavadních osmi tref za Hajnici byla nejpovedenější? Popsal byste onen gól?

Povedená je každá trefa, která skončí v brance, protože i ty nechtěné góly platí (směje se). Gajdy mě baví nejvíc. Vždy jdu na hřiště s tím, že chci vyhrát a jestli na gól přihraji nebo ho sám dám, je mi jedno. Vždycky mám velkou radost.

Kluby Lukáše Nožky: Nové Město nad Metují, Mezilesí, Jaroměř, Opočno, Ohnišov, Police nad Metují, Provodov, Rychnov nad Kněžnou, Kocbeře, Velké Poříčí, Hajnice

Čeká vás ve skupině o záchranu ještě dvanáct utkání, k tomu semifinále a možná i finále poháru. Na kolik vstřelených branek si troufáte a bude to na záchranu stačit?

Doufám, že těch tref chtěných i nechtěných bude ještě hodně. Hlavně ale věřím, že se zachráníme, to je hlavní cíl. Jak už jsem říkal na začátku, fotbal mám moc rád a nejradši ho dělám s lidmi, kteří ho mají stejně rádi jako já. Takové jsem potkal v Hajnici, chtějí bojovat, ačkoliv se jim na podzim nedařilo. Rozhodně nejde o moji první záchranářskou štaci.

Spartak Hajnice je vaší už jedenáctou fotbalovou štací. To není malé číslo. Které působiště vám zůstalo nejvíc v paměti, kde jste zažil nejúspěšnější roky?

Každá štace byla něčím zajímavá, rád vzpomínám, ale asi nejvíc mi utkvělo období, kdy jsem působil v Provodově. Hráli jsme tam krajský přebor a mně se střelecky dařilo. Už je to asi deset let.

Jste takový sportovní nadšenec, že jste si k fotbalu přidal ještě futsal. Jak se vám daří nebo dařilo v něm?

Je to tak, dva roky jsem hrál druhou futsalovou ligu. Díky klukům z vyšších soutěží jsem právě tam fotbalově nejvíc vyrostl. V posledních letech už jen objíždím futsalové turnaje.

David Petrus má střeleckou fazonu.
Kanonýr Deníku Petrus: Na návrat do Pardubic už nemyslím, hlavní je zdraví

Jak byste popsal momentální rozpoložení v hajnické kabině, která se po letech zase učí vyhrávat?

Díky realizačního týmu a všem klukům v kabině si to neskutečně užívám. Od přípravy předzápasového cateringu, přes maséra až po klábosení se staršími špílmachry typu pana Kruliše. Nechybí samozřejmě pozápasové oslavy a vítězné pokřiky našeho „pana Poustky”.

Umíte si představit, že byste v klubu vydržel déle než pouze jarní část této sezony?

Když bude v kabině stále takhle skvělá atmosféra, jakou jsem od Provodova dlouho nikde nezažil, a když zdraví dá, rád zde budu pokračovat. Protože jak už jsem zmínil, fotbal jako takový prostě miluji.