Ideální podmínky. Ty jsou ve fotbale nesmírně důležité a své o tom ví mnoho hráčů na všech úrovních. Když už se v nějaké nižší soutěži objeví legenda formátu Vratislava Lokvence, tak vytvoření podmínek je samozřejmostí. Ať už se jedná o přísun chmelového moku či kvalitního jídla. Bývalý útočník Sparty Praha nebo Kaiserslauternu si při požádání o odchytání zápasu řekl ještě o další splnění přání…

"Hlavní pořadatel pan Vích a prezident klubu pan Šplíchal se domluvili a oslovili mě, zda bych se nemohl postavit do brány. Já jsem jim řekl, že do toho půjdu. Měl jsem však dvě podmínky, které zněly, že chci rukavice a dres. Oni mi to splnili a myslím si, že mohou být s výsledkem spokojení," říká padesátiletý Vratislav Lokvenc v rozhovoru pro Deník.

Musíme začít víkendovým utkáním, ve kterém jste s Libišany porazily Pardubičky. Jak ho hodnotíte?

Jednalo se celkově o povedené utkání, ve kterém jsme byli lepší a měli jsme ho pod kontrolou celou dobu. Musím pochválit kluky, jelikož to dobře odehráli dozadu. Ke mně se dostala první nebezpečnější střela až v samotném závěru. K tomu všemu jsme navíc dali hezké tři branky. Zaslouženě jsme tedy vyhráli.

Člověk by při pohledu na vaše jméno čekal, že se budete nacházet na hrotu útoku. Opak je ale pravdou. Popište, kde jste se proti Pardubičkám pohyboval…

Ano, už jsem to trochu naznačil, že jsem zápas strávil v bráně. Byl jsem přemluven, jelikož klukům vypadl gólman, abych to odchytal. Já na to tedy kývl, ale musím se přiznat, že čím víc se to blížilo, tak tím víc jsem z toho měl obavy. Nakonec jsem však rád, že jsem do toho šel, a že to dobře dopadlo (úsměv)

Vratislav Lokvenc.Vratislav Lokvenc.Zdroj: Archiv Deníku

Od Kollera se mám co učit

Byla to vaše první zkušenost v bráně?

Ano, nikdy jindy jsem nebyl mezi třemi tyčemi… Doufám, že to bylo také naposled. (smích)Vratislav LokvencVratislav LokvencZdroj: Petr Šplíchal

Premiéra a hned čisté konto. To se nepodaří ani profesionálním brankářům. Co vy na to?

Máte pravdu, nasadil jsem vysokou laťku. Každý si mě po zápase dobíral. Všem jsem pak říkal, že je to o tom, jak si zorganizuješ hru. Kluci mě poslouchali, výborně bránili a skákali do střel místo mě. Já už to pak měl vcelku jednoduché.

Moc práce jste tedy neměl?

Ano, moc toho nebylo. V první půli jsem měl jeden zákrok a nějaké centry jsem hasil. Až pak v poslední minutě jsem musel padnout na zem, když Pardubičky kopaly trestný kop.

David Jošt (s číslem 18) si plní defenzivní povinnosti.
David Jošt z Libišan je k sobě kritický: Myslím si, že nemám fotbalový talent

Váš trenér mi říkal, že jste pomohl týmu hlavně v rozehrávce. Dovolil jste si i nějakou tu kličku?

Kličku jsem si úplně nedovolil, ale nějaké ty riskantnější malé domů tam proběhly. Jinak trenér po mně chtěl, abych pomohl hlavně v rozehrávce a nenakopával míče zbytečně dopředu. Snažili jsme se dost kombinovat a musím pochválit spoluhráče, protože se mi dost nabízeli a dost mi to tím ulehčili.

Dokážete se jako exkluzivní útočník lépe vcítit do kůže soupeřových střelců?

Neřekl bych, že jsem se do nich nějak speciálně dokázal vcítit. Je to ale samozřejmě jiný pohled z brankové čáry, na který jsem nebyl zvyklý. Člověk vidí před sebou celé hřiště a oproti pohybu v útoku nemá zkreslený pohled.

Rozhodně jste z vašich bývalých angažmá zvyklý na placení pokut. Ohodnotil váš výkon i pokladník Libišan?

(rozesměje se) Naštěstí tam nemáme pokladníka. Po zápase jsme si ale dali pivko a dobrý jídlo, takže v tomhle směru to u nás funguje dobře. Já byl po utkání samozřejmě nejspokojenější, protože se vyhrálo, nezranil jsem se a ještě jsem vychytal čisté konto.

Fotbalisté Lázní Bohdaneč (v růžovém) vybojovali bod na hřišti Chocně.
Libišany s novým trenérem a Lokvencem v bráně porazily Pardubičky

Můžeme vás čekat mezi třemi tyčemi častěji?

Já si myslím že ne. Doufám, že gólman jim už nebude chybět a nebudou muset povolávat mě. Já jsem totiž pověsil rukavice na hřebík. (smích)

Jak někoho v klubu vůbec napadlo, že zrovna vy nastoupíte do brány?

Upeklo se to někdy před čtrnácti dny. Hlavní pořadatel pan Vích a prezident klubu pan Šplíchal se domluvili a oslovili mě, zda bych do toho nešel. Já jsem jim řekl, že do toho půjdu. Měl jsem však dvě podmínky, které zněly, že chci rukavice a dres. Oni mi to splnili a myslím si, že mohou být s výsledkem spokojení.

Nevzpomněl jste si náhodou na svého bývalého spoluhráče Jana Kollera?

Popravdě trochu ano, ale mezi námi je obrovský rozdíl. Taky to sice odchytal s nulou, ale on ten zápas zapsal v Bundeslize a ne v krajském přeboru. Mám se od něj co učit. To jeho utkání jsem ale viděl několikrát a smekám před ním klobouk.

Pět titulů za šest let

Jak jste se dostal do Libišan?

Přivedli mě před dvěma lety moji synovci Krajákovi. Přemluvili mě, jestli bych si s nimi nešel kopnout. Nakonec jsem odehrál pár zápasů v I. A třídě, ale v krajském přeboru už se nechci honit s mladýma klukama, takže jsem spíš fanoušek.

Nesmíme opomenout vaši neuvěřitelnou kariéru. Jak se kluk z Náchoda dostal do kádru Votroků?

Bylo to jednoduché. Ve třinácti letech si mě vytáhl pan trenér Ivan Horník do mládeže Hradce Králové. Zůstal jsem tam až do A týmu, kde jsem si pak vykopal angažmá ve Spartě.

Vy jste odehrál všechny zápasy v hradeckém dresu na původním Malšovickém stadionu. Navštívil jste již ten nový?

Bohužel jsem tam zatím nebyl, ale rozhodně se na to chystám v nejbližší době.

Určitě jste ho však viděl alespoň z televize. Jak se vám líbí?

Vypadá to moc hezky. Když jsem byl v Hradci ještě já, tak už se dělaly projekty na novou arénu. Nakonec to trvalo o trochu déle, ale podařilo se a snad to bude dělat jen samou radost.

Libišany (v červeném) obhájily vítězství v Poháru hejtmana Pardubického kraje.
Ligové góly ozdobily na ligovém stadionu finále poháru. Obhajobu slaví Libišany

Vraťmě se zpátky k vašemu angažmá. Z Hradce jste měl zamířit na Žižkov. Co se tehdy stalo, že jste nabral směr Letná?

Dá se říct, že o tom rozhodla náhoda. Den před podpisem smlouvy na Žižkově, když už bylo téměř vše upečené, se mě zeptali ze Sparty, zda mám něco podepsané. Já jsem řekl že ne a za hodinu pro mě přijelo auto, řekli mi ať si zabalím věci a druhý den už jsem se hlásil na Letné.

Ve výsledku to bylo zřejmě nejlepší rozhodnutí kariéry?

To určitě. Byla v tom trochu náhoda, ale rozhodně toho nelituji. Bylo to dobré rozhodnutí.

Se Spartou jste zažil velmi úspěšné období, při kterém jste vybojovali se spoluhráči pět titulů. Berete to jako nejhezčí období své kariéry?

Byl jsem tam necelých šest let a hned v prvním roce jsme získali titul. Pak jsme si dali pauzu na rok, ale poté jsme se stali mistry čtyřikrát za sebou. Suverénně jsme vedli ligu třeba i s předstihem čtyř zápasů. Měli jsme výborný mančaft a byla tam obecně skvělá atmosféra. 

Zdroj: Youtube

Turci si s námluvami dávali na čas

Na hrotu útoku jste střílel góly vedle Horsta Siegla nebo Jana Kollera. Věříte tomu, že kdybyste měl vedle sebe spíše někoho, kdo by pro vás připravil ještě více branek, že by jste zapsal více než 82 ligových tref?

Dalo by se to tak říct, ale měli jsme výbornou zálohu, která nám ty branky skvěle připravovala. My v útoku jsme se dokázali podělit. Klíčové bylo, že jsme vyhrávali.

Odborníci vás zařadili mezi 25 nejlepších hráčů české ligy v historii. Jak si toho považujete?

Toho si nesmírně vážím. Je to krásné ocenění a jsem za to rád, protože si to člověk musel vykopat nějakými výkony.

Zdroj: Youtube

Ze Sparty jste zamířil do německého Kaiserslauternu. Jaké to bylo tvořit ofenzivní duo s Miroslavem Klosem, který se postupně stával největší hvězdou německého fotbalu?

Já bych řekl, že když jsem přicházel, tak on se postupně propracovával do A týmu. Rychle ale ukázal, že na to má. Hlavně to byl skvělý kluk a jsem rád, že jsem s ním mohl trávit čtyři roky v kabině i na hrotu. Dost jsme si rozuměli a bylo to další krásné období mé kariéry.

Měl jste i jiné nabídky než právě z Německa?

Tenkrát jsem mohl zamířit do Fenerbahce Instanbul. Turci si ale dávali na čas a Němci byli rychlejší. (úsměv)

Po dvou angažmá v Německu jste zamířil do Rakouska, kde jste si opět připomněl, jaké to je vyhrávat tituly.

V Salcburgu se všechno stavělo teprve od začátku. První rok, když jsem tam přišel, byl takový, že se muselo všechno vybudovat. Rychle to do sebe ale zapadlo a vybojovali jsme titul. Oproti dřívější době to je teprve teď ale luxus. Mají nádherný stadion i zázemí. Klub udělal výborný pokrok i tím, že dost sází na mladé hráče a proto jsou tam, kde jsou. Stále získavají nové talenty, které následně prodávají za veliké peníze. Tak by to mělo vypadat. (mrkne)

Zdroj: Youtube

Hlavní je, že drží zdraví

Kariéru jste po krátkém angažmá ve Švýcarsku a sezoně v Ingolstadtu ukončil. Na návrat do Česka jste už nemyslel?

Mně bylo nějakých šestatřicet a už mi to opravdu stačilo. Na návrat jsem popravdě ani nemyslel, jelikož jsem se nechtěl mlátit nějaký rok či dva v české lize. Postupně mě začínaly také bolet svaly, které jsem nevěděl, že ani mám. Já byl v závěru kariéry nesmírně spokojený v Basileji. To bylo úspěšné angažmá, kde jsme získali titul i pohár. Kariéru jsem pak zakončil v Ingolstadtu, který v té době hrál druhou ligu. Tam jsme spadli a ukončil jsem to. Kdybych si to prodloužil, tak maximálně o rok, což mi za to už nestálo…

V krátkosti nesmíme opomenout ani vaši reprezentační kariéru. Odehrál jste více než 70 zápasů. Opakujete si někdy v hlavě například momenty z Eura 2004?

To víte že ano. Jsou na to hezké i smutné vzpomínky zároveň. Když vidím někde záběr, tak se vždy rád podívám a zavzpomínám si na tohle období své kariéry.

Jak vidíte současnou situaci v reprezentaci?

Já si myslím, že nás čekají teď dva důležité zápasy. Měli bychom určitě jedno utkání vyhrát. Trochu nám nahrálo Polsko, které nedokázalo porazit Moldavsko. Myslím si, že bychom neměli mít problém postoupit, ať už je na lavičce kdokoliv.

Zrozený pro vůdcovství. Sébastien Langr dělal kapitána v Chrudimi a stejnou roli plní i v třetiligových Živanicích.
Minulá sezona byla pro mě nejhorší v kariéře a nesmí se opakovat, říká Langr

Ptám se s trochou nadsázky. Když jste viděl utkání s Albánií, tak neříkal jste si, že kdybyste nastoupili vy s bývalými reprezentanty, že byste je "sfoukli" jak svíčku?

(rozesměje se) Ne, to určitě ne. Je úplně jiná doba a jsou to naprosto rozdílní fotbalisti. Albánie je dost v laufu, mají skvělé hráče a za sebou bláznivé fanoušky, kteří je vedou v každém zápase k vítězství. Euforicky jsou úplně jinde než teď my.

Dlouhá léta jste dělal skauta pro Basilej. Je to tak stále?

Už to pravda není. Více než rok už tuhle práci nedělám. Byl jsem tam však deset let a zažil jsem tam velmi úspěšnou dobu. Basilej vyhrála zhruba osmkrát titul a byla pravidelnými účastníky Ligy mistrů. To je ale pryč a teď se jim vůbec nedaří. 

Můžete prozradit, co vás teď zaměstnává v těchto dnech?

U fotbalu se stále pohybuji a pozorně ho sleduji. Nenechám si ujít zápasy Sparty a obecně se pohybuji po fotbalech v okolí Prahy. Hlavně hraji za starou gardu, takže jsem stále dost k vidění. (smích)

Jak si vede Česko v konkurenci ostatních ohledně počtu talentovaných hráčů?

Myslím si, že se to dost zlepšilo. Ty týmy u nás koukají už dál než do České republiky. Dokážeme přivést hráče z ciziny, kteří jsou kvalitní a začínáme být dobrou přestupní stanicí pro hráče do zahraničí. Hlavní je, že kluby na ty hráče mají peníze.

Můžete čtenářům prozradit na závěr, co vám dělá radost?

Já jsem hlavně rád, že drží zdraví.