Kliknutím zvětšíte
Pardubický veterán zraje jako lahodné francouzské víno. V letošní sezoně má za sebou třiatřicet ligových startů. Vesměs se na trávníku objevil minimálně na hodinu. Ale zdá se, že je mu to málo.
„Je mi i docela líto, že už ta letošní sezona končí. Musím říct, že v posledních letech se cítím líp a líp. Cítím se ještě plný sil. Dá se tušit, že mi přijde nějaká konkurence, ale pro mě jenom dobře. Nebojím se porvat o místo v sestavě i na další sezonu. Nehodlám tady nikomu jen tak přenechat místo v základu,“ varuje Pavel Černý své současné i budoucí spoluhráče v rozhovoru pro Deník.
Kapitáne, dopravil jste pardubickou loď sice bezpečně, ale po strastiplné plavbě do prvoligového přístavu. Jaké to je být suchou nohou na molu?
Samozřejmě se ve mně rozlil pocit štěstí. Takového uspokojení, že jsme to dokázali. Po prvním utkání jsem věřil, že doma předvedeme naši sílu a kvalitu. To se také stalo, ale bohužel jsme, a mrzí mě to kvůli lidem, nedokázali dotáhnout zápas do vítězného konce. Chtěli jsme se s našimi fanoušky rozloučit výhrou. Šancí jsme na to měli dost. Co si ale budeme povídat… Pohárová matematika byla jasná. Stačilo nám uhrát 0:0. Není to úplně to, co jsme chtěli, ale díkybohu za to, protože pak mohl propuknout stav euforie.
Překvapilo vás, že Příbram předvedla v odvetě tak bojácný výkon?
Ano, překvapilo. Na to, že ztrácela dva góly…. Přijeli sem a stáli na půlce hřiště. To mi přišlo jako, že po postupu asi tolik neprahli. Chápu, že hrát s námi otevřenou partii by bylo pro ně těžké, ale snaha ze strany Příbrami mi chyběla. Ještě bych měl pochopení, že se v prvním poločase tolik nehrnuli do útočení. Jenže mezi první a druhou půli nebyl žádný rozdíl. Oni vyčkávali na ojedinělou šanci. Kdybychom však po první vedli 3:0, tak by se nikdo nemohl divit.
Prasklo na vás, že jste v šatně křičel nejvíce. Proč zrovna vy?
Vůbec nevím. Na hřišti křičeli jiní. No a v kabině to na mě nějak přišlo. Asi proto, že jsme si dlouho pořádně nezařvali. V Pardubicích totiž máme tradici, že ve skupině play out se po výhře nekřičí, protože tam ještě není co slavit, dokud nejste zachránění. Takže pět zápasů plus první barážový jsme byli ticho. Teď jsme si konečně chtěli po dlouhé době pořádně zabékat.
Cítím se plný sil
Ze srdce vám musel spadnout, ne balvan, ale kus skály…
První kamen ze srdce mi spadl, když jsme si vybojovali baráž. Druhý, jak jsme vyhráli v Příbrami 2:0. V odvetě jsem našemu týmu věřil. Byl jsem naprosto klidný, že už si první ligu nemůžeme nechat vzít, protože bychom byli za pitomce.
Nicméně v sezoně to nějaký čas vypadalo, že ligu nepůjde zachránit. Přepadaly vás podobné myšlenky?
Ne. Z naší hry jsem neměl úplně špatný pocit. Bohužel jsme ale dostávali strašně blbé góly. Nedokázali jsme ani z těch vyložených šancí kolikrát vstřelit gól. To nás vždycky položilo. Pak už to bylo jenom na tom, jestli to bude pod novým trenérem fungovat. Začalo to výbuchem v Teplicích, kde jsme vyfasovali buro. Od té doby jsme se vrátili ke čtyřem obráncům. Snažili jsme neinkasovat (zachraptí a omlouvá se) Pardon za ten hlas. Věřili jsme tomu, že dokážeme se soupeři udržet krok. No a potom, jak jsme se vrátili na domácí stadion, to bylo nebe a dudy. Tady dokážeme hrát úplně jinak než v Ďolíčku nebo venku.
Našel byste nějaké mezníky v právě skončené sezoně?
Bylo by jich víc. Trochu paradoxně dvakrát v Mladé Boleslavi. Nejdříve jsme tam porazili na podzim Hradec a pak zkraje jara Bolku. Oběma výhrami jsme se vrátili do hry. Pak byly klíčové zápasy na domácím stadionu se Zlínem i Teplicemi, které jsme vyhráli. Následovalo domácí dvojutkání s Hradcem a Slováckem. Ve skupině o záchranu pak výhra v Brně a doma s Jabloncem po nevydařeném zápasu se Zlínem, kdy jsme si situaci hodně zkomplikovali. Porazit Zlín a uspět v Teplicích, kde jsme nebyli horší, tak jsme to mohli uhrát stejně jako před rokem. Nicméně první úkol dostat se do baráže jsme splnili. Před ní jsem říkal, že pokud v ní chceme uspět, tak musíme ukázat, že je rozdíl mezi první a druhou ligou. A ten se projevil…
Ještě k tomu utkání 1:5 v Teplicích, které bylo zlomové pro vás, a to přestože jste nefiguroval v základní sestavě.
Sestava je na trenérovi. On mi tenkrát vysvětlil jaký je jeho taktický záměr, v tom smyslu, že nebudu hrát tolik. Minulo se to účinkem. Dopadlo to jinak, než předpokládali. Od té doby jsem se vrátil do základu a vydržel jsem v něm až do konce. Já tady nemíním dávat kůži lacino. Měl bych podepsat novou smlouvu, takže budu v týmu i pro příští sezonu. Nehodlám tady nikomu jen tak přenechat místo v základu (pousměje se).
Nakonec u vašeho jména svítí 33 zápasů. Přeci jenom už nejste fotbalový mladík. Co únava po prodloužené sezoně?
Musím říct, že v posledních letech se cítím líp a líp. Je mi i docela líto, že ta letošní sezona už končí. To jsem ale říkal před rokem to samé, když jsme v play out udělali třináct bodů z patnácti. Teď se taky cítím dobře. Dostaneme nějakou chvíli volno na odpočinek. Já samozřejmě budu odpočívat o trochu míň. Musím se trochu hýbat, protože v mých letech už by mě to potom bolelo víc (směje se). Cítím se ještě plný sil. Nebojím se porvat o místo v sestavě i na další sezonu. Dá se tušit, že mi přijde nějaká konkurence, ale pro mě jenom dobře…
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
