S Hradcem se ani velká jednání neuskutečnila. „Prakticky ne. Nějaké hovory byly, ale ke konkrétnímu jednání nedošlo,“ říká osmašedesátiletý fotbalový odborník, kterého v létě po sestupu z ligy lákalo Brno, dále mu přistála nabídka z Maďarska a také je kandidátem na uvolněný post trenéra reprezentace do 21 let, kde ke konci června skončil Karel Krejčí.

„Proběhla různá komunikace, ale já jsem řekl, že teď nic nevezmu. Čekám, jak dopadne situace ohledně jednadvacítky, anebo určitě začnu tady v Náchodě. A pak se uvidí. Rozhodně netlačím na pilu, že bych musel hned někde naskočit,“ říká Kotal a dodává: „Ale víte, jak to ve fotbale chodí. Po dvou měsících to může být jinak.“

REALIZOVAT SE NA ZAHRÁDCE? TO NE

Do trénování má pořád chuť a elánu na rozdávání. „Chuť mám určitě. Teď mám dost volného času, sedím doma, ale práci mám, předěláváme dům,“ usmívá se. Jenže to není fotbal. „Nejsem žádný kutil, abych se realizoval na zahrádce. U fotbalu bych ještě rád zůstal,“ předeslal Václav Kotal.

Stále je ve skvělé kondici. Chodí si kopnout za starou gardu Sparty. Zrovna zkraje července po utkání Náchoda s Chlumcem nad Cidlinou, který mimochodem vede jeho dlouholetý asistent Michal Šmarda, uháněl do Chrudimi. „Sice mě bolí koleno, ale poločas snad zvládnu,“ usmál se tehdy někdejší hráč Sparty a Hradce Králové.

ITALOVÉ JAKO VZOR MODERNÍ HRY

Samozřejmě sledoval mistrovství Evropy, které ovládli Italové. Kam se ubírá fotbal?„Hra jde pořád nahoru, do rychlosti. Důležitá je dynamická práce, technika, přípravná kombinace, přechodová fáze, rychlé doplnění dopředu… Neustále se nároky zvyšují. Když jsem na šampionátu sledoval Itálii, tak to byl vzor fotbalu,“ řekl.

PROČ SPARTA ZAOSTÁVÁ ZA SLAVIÍ?

Přibližují se tomuto trendu i české kluby? „Slavia jde touto cestou určitě. My jsme se ve Spartě také chtěli dostat na tuhle úroveň, ale prostě to je dané i skladbou mužstva a ochotou hráčů se trendům podřídit. Někomu stačí, že hraje českou ligu, jiný se chce prosadit i v Evropě. Je to na vnitřní motivaci každého hráče,“ poukazuje Kotal, jenž letos v únoru na lavičce Sparty skončil a nahradil ho Pavel Vrba.

Zkušený trenér dobře ví, proč je Slavia o krok vepředu. „Já to vím, ale nechci to moc rozebírat. Tomáši Rosickému jsem ale řekl, v čem vidím rozdíly,“ uvedl Kotal.

„Můžu jen říct, že Slavia vždy tým doplňovala o bojovníky, o hráče, kteří jsou charakterově silní. Je důležité mít hráče, kteří se chtějí zlepšovat a jsou ochotni pracovat pro tým,“ poukázal.

„Největší rozdíl vidím v charakteru hráčů, které vybírala Slavia a které přivedla Sparta. Většina slávistů byli a jsou bojovníci, ať vezmete Bořila, Coufala, nebo Holeše. To jsou typy hráčů, kteří se svojí prací a pílí dostali nahoru.“

HOLEŠE VYTÁHL: JE FANTASTICKÝ

Tomáše Holeše coby mladíčka tehdy v Hradci vytáhl do áčka. „Líbí se mi, jak teď hraje. Je to fantastický hráč. Když si vzpomenu, jak u nás začínal… To samé Jarda Zelený. Myslel jsem si, že i jeho mohli vyzkoušet v nároďáku. Jarda podával v Jablonci výborné výkony. Ale vzpomněl bych i na další, například Petr Schwarz hraje ve Wroclawi v Polsku. To byli kluci, kteří u nás začínali,“ poukázal.

Přednosti Holeše vnímal už tehdy. „Viděl jsem u něj obrovskou píli a chuť zlepšovat se. Ale hlavně, on už tenkrát byl schopný všechny situace dohrávat do konce. A teď se to projevuje i v koncovce, kdy dal důležité góly ve Slavii i v reprezentaci. Většina hráčů odehraje balón, ale pak kouká, jak to dopadne, kdežto on ne,“ zmínil.

NOVÁ ARÉNA: NEZAKŘIKNOUT TO

Hradec se nyní potká v lize s Pardubicemi. „V Hradci samozřejmě pár hráčů znám – Adama Vlkanovu, Pavla Dvořáka, nebo mladého Donáta, který je od nás z Náchoda, ale přiznám se, že tím, jak byly v lize, tak jsem víc sledoval Pardubice,“ podotkl. „Dělají tam fotbal dobře. S trenéry Jirkou Krejčím a Jardou Novotným jsem kopal kdysi v Hradci, tehdy byli mladí, ale oba to byli poctiví a pracovití kluci. To je vidět i dnes na jejich práci,“ povídá.

Václav Kotal sám očekává, zda se v Hradci postaví nová aréna: „Já to nemůžu furt opakovat,“ vypálí. „Vizi nového stadionu jsem viděl už v době, když jsem přestupoval ze Sparty do Hradce, to bylo někdy v třiaosmdesátém. Už tehdy mi ukazovali maketu stadionu,“ vzpomíná a dodává: „Nerad bych to zakřikl, ale co jsem slyšel, tak už by se konečně měl stadion postavit.“

Bylo by hezké, kdyby se jako trenér vrátit do Hradce na nový stadion, ne? „Myslíte v osmdesáti, nebo v kolika?“ rozesměje se. „Kdo ví, co bude za dva roky, až to postaví,“ zakončil povídání Václav Kotal.