Jste veterán. Zvládáte enormní zátěž?
Docela dobře. Samozřejmě, jsem unavený, ale musí se to přežít. Je to taková ta povinnost. Dřeme, je to v podstatě jen o kondici. Není prostor jít na hřiště.

Co vás drží?
Je to tady pěkný. Máme výborné jídlo, regeneraci. Trenéři se navíc program snažili rozbít. Byli jsme na běžkách, aby to nebylo monotónní.

Co vy a běžky?
Pro mě to není úplně zábava. Docela se u toho na dřu, takže je moc nevyhledávám. Vyjedu a sjedu úplně všechno, ale že bych si to užíval? To moc ne.

Kdo je v týmu nejlepší?
Asi Jirka Sabou, ředitel klubu. (směje se) A nejhorší asi Christian Frýdek. Ten přijel asi ve chvíli, kdy jsme my už vycházeli z regenerace.

Kristián Zbrožek na běžkách.
Běžky mají za sebou, přijde výšlap na hřebeny

Vy brankáři odběháte stejně jako hráči?
Ne, to by bylo moc, máme úlevy. Tipuju, že zvládneme tak něco mezi půlkou a tři čtvrtě zátěže, co mají kluci.

Vloni jste hráli na soustředění squash. Co letos?
Zatím nevím, jsme tady jen tři dny. Ani jsme o tom nemluvili, ale myslím, že něco specificky brankářského mít budeme. Nebude to jen o běhání. Na některé tréninky půjdeme sami.

Co děláte mimo tréninky? Zabavíte se?
(usměje se) Nemám moc energie ještě něco hrát jako mladší kluci. Ležím, odpočívám, jak to jen jde. Na tabletu si pustím film. Koukám na Australian Open, na mistrovství Evropy v házené, to mě baví.

Podobná zimní soustředění ubývají. Je to dobře?
Já myslím, že to má něco do sebe. Do nohou dostaneme spoustu kilometrů. To jde i jinde, ale tady je hezčí prostředí, lepší vzduch. i když vloni bylo víc sněhu, teď tady prosvítá tráva. Ale do sezony to může přinést ovoce.

Posila na marodce... Jiří Kateřiňák přišel do Hradce vloni v zimě z Mladé Boleslavi jako velký příslib, hned se vrhl do přípravy. Za rok toho však odehrál málo kvůli zranění. Nyní se vrací pod dohledem fyzioterapeutky Evy Baranové.
Kateřiňák při Ordinaci slyšel: Končíš. Po operaci zbrojí na návrat