Konec se blíží. Těšíte se?
Mám okamžiky, kdy si říkám: Dobrý, už jenom dva měsíce a bude konec. To v případě, když vstanu a bolí mě celé tělo. Na druhou stranu, když chytám zápas nebo jedeme autobusem na stadion, kde na mě dýchne parádní atmosféra, napadne mě: Bohužel, už jenom dva měsíce.

Bude to velká změna, že?
Budu si moct zorganizovat čas podle svého. Tím, že je člověk součástí týmu, neustále čeká, jaký bude program. Že je trénink tam
a tam, v tu a tu hodinu nebo jiné aktivity. Záleží pochopitelně, co budu dělat. Ale myslím si, že pánem svého času budu stoprocentně víc než během kariéry.

Vrhnete se hned do další práce?
Neplánuju to, člověk nikdy neví. Přemýšlet můžete, jak chcete, naplánovat si cokoli, ale tak to nefunguje. Třeba přijde nabídka, která se nedá odmítnout. A uvědomím si, že budu muset začít hned, ať chci, nebo nechci.

Co je pro Petra Čecha nabídka, která se neodmítá?
Samozřejmě, ideální by bylo mít skvělou nabídku a zároveň mít tři měsíce volno. (směje se) Baví mě trénování, ale zároveň i to, co dělá v Juventusu Pavel Nedvěd. Nemám dané priority. Všechno záleží na projektu, na vizi. Musí mě oslovit, zajímat mě. Člověk si naopak rozmyslí, pokud jde jen o zalepení díry.

Chystáte se na život po hráčské kariéře?
Dodělávám trenérskou licenci, následně budu muset udělat tu profesionální. Není to tedy tak, že bych si mohl hned vybírat. V rámci studia licence se ovšem dá někde začít. Jestli o mě projeví zájem klub, který bude stát za to, s jasnou vizí, nebudu házet nabídku pod stůl, i kdyby se jednalo o trénování dětí.

Mluví se o vašem návratu do Chelsea. Je na spadnutí?
Mám štěstí, že jsem v Chelsea zanechal výraznou stopu. Dveře mám otevřené i v Arsenalu. Oba kluby mě dobře znají. Pokud budou chtít, abych u nich působil, záleží, s čím přijdou.

Rád bych zakončil kariéru s trofejí

Opravdu ještě nejste rozhodnutý?
Nějaké nabídky se objevily. Ale teď se soustředím, abych co nejlépe dohrál sezonu. Ve čtvrtek nás čeká čtvrtfinálová odveta s Neapolí v Evropské lize, rád bych tuto soutěž vyhrál, zakončil kariéru s trofejí. Až potom se budu zabývat tím, co bude dál.

Verdikt o konci své kariéry jste oznámil s předstihem. Proč?
Byla to jedna ze strategických věcí. Každý má půl roku času se zamyslet a rozhodnout se, jestli bych u něj nastoupil a v jaké funkci.

Bylo to okamžité rozhodnutí, nebo dlouhodobé?
Zrálo ve mně. Přemýšlel jsem dost dlouho na to, abych ho neoznámil rychle a pak ho třikrát měnil. Stejný proces jsem zvolil při ukončení reprezentační kariéry.

Toho jste nikdy nelitoval?
Jsem rád, že netrpím sentimentem. Jasně, když jsem viděl nedávno zápas kluků ve Wembley, říkal jsem si, že by bylo hezké si tam ještě zachytat. Ale to byla výjimka. Skončil jsem ve správný čas.

Český fotbal nemá problém na postu gólmana. V reprezentaci je výborné trio Tomáš Vaclík, Jiří Pavlenka, Tomáš Koubek. Čím to je?
Celkově se s gólmany v Česku dobře pracuje. V klubech se jim odmala někdo věnuje, stejné jsem to měl já. Tím je šance získat lepší návyky a zlepšovat se. Druhá věc je, že u nás se od útlého věku hraje na výsledky, bran-káři jsou tudíž od osmi let pod tlakem. Často slýchají: Tohle jsi měl chytit, jsi dřevák. Takže když přejdou mezi dospělé, jsou zocelení. V gene-raci kolem mého syna se tohle neděje. Říkám mu: Važ si toho, že nemusíš poslouchat nadávky a výčitky.

Váš syn chytá za Chelsea. Potatil se?
Snad ano. Fotbal ho ohromně baví, každý den je s míčem, nutí mě, abych si s ním hrál. Je důležité, když máte fotbal odmala zarytý v hlavě.