Účel světí prostředky. Místní fotbalový nováček v letošní divizní soutěži zvládl vítězně třetí domácí utkání v řadě a definitivně dal tak zapomenout na předchozí potupný debakl s Náchodem (0:4). Ze Semil postupně odjeli s prázdnou hráči z Dobrovice (3:0), Ústí nad Orlicí (1:0) a nyní i Svitav.
Ty se představily jako velmi kvalitní celek s řadou na divizi nadstandardních individualit. Přesto hosté odjeli bez bodu, když o důležitém vítězství domácích rozhodly branky rámující poločasovou přestávku a skvělý výkon brankáře Petra Koudelky.
Semily – Svitavy 2:1 (1:1)
Úvod patřil spíše domácím, kteří si vypracovali první velkou šanci. Beka Bohatého ale gólman hostí vychytal a domácí jakoby od té doby začali ztrácet dech. Iniciativu převzaly Svitavy.
Hostující celek se prezentoval perfektním přechodem do útoku. Využíval zejména křižných pasů za obranu na nabíhající krajní záložníky. Takto svou hru produkoval prakticky po celý zápas. Byl jasně nebezpečnější než domácí kolora.
První šanci po ose Seidler – Belej ještě Koudelka zlikvidoval. Skóre pak ale otevřel ve čtyřiadvacáté minutě Ivo Svoboda, snajpr dobře známý z prvoligových kolbišť. Ten dokázal využít nepřesností v rozehrávce domácí obrany a chladnokrevně poslal míč kolem gólmana pruhovaných – 0:1. Zdálo se, že je jen otázkou času, kdy hosté udeří podruhé. Centrovaný míč ze strany ale ani jeden z útočníků do sítě nenasměroval, Belejova prosba o pokutový kop pak byla ohodnocena žlutou kartou za simulování.
A tak když hosté navýšením skóre pohrdli, přišel trest. Ve famózní formě hrající Buček se dostal po odkopnutém míči do ojedinělého úniku a těsně před hranicí pokutového území byl sražen. Bojující domácí výběr byl odměněn zajímavou standardní situací. A kdo se ji ujal? Přece muž s výjimečnou kopací technikou. Juraj Hrmo možná k překvapení přihlížejících zvolil střelu po zemi na vzdálenější tyč. Excentrický gólman Svitav Ehrenberger se na jeho „jedovku" natahoval marně – 1:1. Gól do šatny tak stanovil překvapivě vyrovnané skóre.
„Po dvou vítězných zápasech jsme byli v euforii. Věděli jsme, že přijede kvalitní mužstvo, což se rozhodně potvrdilo. Hráli jsme zatažení s vysunutým Bučkem, disciplinovaností jsme se soupeře snažili eliminovat a pokoušeli se o brejky. Naše štěstí je, že Buček má nyní dobrou formu. Vzadu to bylo dobré, posunem Vlacha do zálohy a Bretta zpět se nám to zkvalitnilo," řekl k průběhu zápasu trenér Miroslav Procházka.
A právě jediný domácí útočník přinesl rozhodnutí. Už ve 47. minutě utekl hostující obraně a ranou o tyč otočil brankový vývoj – 2:1. Krásná akce, fanoušci v euforii a tři body pro Semily na dosah.
Zbytek utkání ale patřil hostům. Ti zahazovali jednu šanci za druhou, bušili na semilská vrata a stoperská dvojice Brett – Hrmo mnohdy odvracela jen s totálním vypětím všech sil.
Přesto se Svitavy do šancí probojovaly. Dvakrát zkoušel štěstí Brůna, dvakrát nejlepší muž na hřišti Seidler, neuspěl ani Svoboda. Gólman Koudelka byl ale vždy na místě. Chytal rukama, nohama a hosté začínali být nervózní. Postupem času poslali dopředu i vysoké stopery, nic se neujalo.
Svitavští byli lepší, o tom nemohla být řeč. Domácí ale tři body získali díky takřka neomylnosti v zakončování, precizní obraně v čele s brankářem a hlavně díky nezdolné bojovnosti.
„Po téhle těžké práci bych chtěl, abychom v nastoleném trendu pokračovali. Musíme pracovat dál. Chtěl bych se dostat do takového, jak já říkám, nižšího středu v tabulce. Nebudeme hledět na soupeře, ale sami na sebe," dodal k zápasu trenér Semil Miroslav Procházka. Nyní jeho výběr zajíždí k utkání do Lhoty pod Libčany. A opět: půjde o důležitý záchranářský duel. Hraje se v sobotu odpoledne.
Fakta – branky: 43. Hrmo, 47. Buček – 24. Svoboda. Rozhodčí: Haleš. ŽK: 3:5. Diváků: 230. SK Semily: Koudelka – Hartman, Hrmo, Brett, Bohatý – Veg (79. Vrchovský), Hájek (69. Kočí), Vlach, Černý – Ševčík (88. Močkovský) – Buček.
Pohledem soupeře:
Zbyněk Zbořil, trenér TJ Svitavy: „Dnes nemám hráčům co vytknout. Byli jednoznačně lepší, takový zápas prohrajete jeden z pěti. Na prvním místě, co u hráčů vyžaduji je u mě disciplína, jak hráčská, taktická, tak směrem k rozhodčím. Dnes jejich emoce ale chápu. Připravovali jsme se na možné tendenční řízení zápasu, to pak přijde, hráči si zanadávají, jsou rádi, že dohráli v jedenácti, bez zranění a fotbalový život jde dál. Stává se to v našem fotbale už jakousi očekávanou samozřejmostí a s tím se mi smiřuje hrozně těžko. A to jaro v podstatě teprve začíná. Nechci v žádném případě brečet, měli jsme i tak dost šancí dát góly, ale pachuť z tohoto zápasu ve mně bude dlouho."
