Při pohledu na 9. místo a 19 bodů – jste spokojený, zklamaný nebo snad rozpolcený?
Když se to podá takhle, tak asi rozpolcený. Od poloviny října šly výsledky dolů. Bylo to spojeno i s nástupem hráčů do škol, což se projevilo i v tréninkové docházce.
Úvodní dvě třetiny ale vyšly takřka podle představ, že?
Ano. Zvládli jsme ji, hráli jsme atraktivní a zajímavý fotbal. A i když výsledky někdy nebyly stoprocentní, dařilo se. Zlom nastal po Trutnovu s tím, že už i utkání v Pardubicích bylo špatné.
Vítězství v Železném Brodě bylo proto velmi důležité.
Už jsem to říkal. Byl to důležitý zápas. My jsme ho zvládli, domácí byli nedisciplinovaní a doplatili na to. Nejsme v pozici pro výskání, protože čtyři body od sestupové příčky nejsou moc. Ale dostali jsme se k hranici dvaceti bodů, na kterou jsem si myslel. Sice mě mrzí, že jsme ji nedokázali překročit, ale s bodovým ziskem můžeme být na nováčka spokojeni.
Odkud chybí body nejvíc?
Je potřeba hlavně říci, že jsme někde prohrát sice nemuseli, ale někdy jsme zase vybojovali cenný výsledek se zaťatými zuby. Určitě mrzí remízy s Mýtem, vedli jsme o dva góly, a Rapidem, kam jsme jeli vyhrát. Nejnešťastnější zápas byl ale ve Dvoře.. Absolutně jsme pak nezvládli poslední dva domácí duely. S Živanicemi to byl jasně nejhorší výkon.
A kde jste si naopak liboval?
Dál říkám, že každý bod pro nováčka je důležitý a cenný. Nad všemi si ale velmi vážím remízy se silnými týmy Dobrovice a Turnova.
V týmu jste měl nyní už prvoligového hráče Crnkiče. Jak cenný to byl klenot?
Nermin hrál tři zápasy, dvakrát zařídil výhru, dal pět branek. Tři góly ve Svitavách, to bylo galapředstavení. Jsem rád, že se tu trochu i zviditelnil. Skromně si chci myslet, že jsme mu k angažmá v nejvyšší soutěži taky trochu pomohli.
Spolu s Paldusem zůstal i vašim nejlepším střelcem.
Když už se zmiňují střelci. Tak to byl jeden z velkých problémů. Je potřeba si uvědomit, že jen když jsme měli Crnkiče nebo když proti Dobrovici přišel z Jablonce Ledecký, tak jsme měli typického útočníka. Jinak jsme hráli bez klasického střelce, navíc záložníci občas hráli i v obraně, takže bylo na hřišti třeba osm středopolařů.
Dá se vůbec nalézt osa týmu?
Nejlepší tři hráči i podle mých statistik byli gólman Farský a dále Krystan s Povrem. Jinak ale osa nebyla tak pevná. Měl by ji totiž tvořit i stoper s útočníkem a hledat tuhle kombinaci, je složité. Tady je druhá nevyrovnanost, protože jsme hráli každý zápas s jinou stoperskou dvojicí. Vždy jsme čekali na juniorku, takže se tam kluci střídali.
Jak se s juniorkou pracovalo?
Rozhodně si nestěžuji, naopak. Musím toto vyzdvihnout, protože jinak bychom na tom byli hůř. Jako nováček jsme devátí, což určitě není špatné. Ale bez pomoci juniorky by to bylo asi horší. Většinou jsme měli tři hráče, kteří pravidelně trénují a jejichž výkonnost by měla být vyšší než našich hráčů. Je ale potřeba říci, že ne vždy tomu tak bylo.
Jak se s farmou pracuje trenérovi, který neví, jaké hráče bude mít k dispozici?
Byla to pro mě úplně nová zkušenost. Nikdy předtím jsem s tím do styku nepřišel. Je to složité třeba na nácvik standardních situací. Vždy se čeká do čtvrtka, kdy se dozvíme od trenéra Vodičky, koho nám posílají. Musíme se přizpůsobit. Ale spolupráce smysl má, pana Vodičku mohu jen pochválit, vždy vyšel vstříc i našim potřebám.
Po půl roce můžete srovnávat. Jaký rozdíl mezi divizí a krajským přeborem zeje?
Obrovský. A ve všech směrech. Je to opravdu jiný sport, protože zde jsou kvalitnější rozhodčí, lepší hřiště, všechno je mnohem výš. Je pravda, že teď je díra mezi divizí a přeborem asi největší, navíc se možná i prohlubuje.
Který tým divize byste označil za nejfotbalovější?
Určitě Dobrovici. Viděl jsem její hráče ve více zápasech, trochu mě překvapilo, že nezvládli konec, ale jsou velmi dobří. Samozřejmě i vedení Nové Paky nemůže být náhoda. U nás vyhrála suverénně, ale nebylo to tak fotbalové. Ví však, co chtějí hrát a takticky jsou na tom dobře. Pak je tam samozřejmě také Turnov, který je s posilami z Liberce velmi silný. Nejlepší trojice je na výši zaslouženě.
Od týmu jste byl odvolán. Jak budete na Jablonec vzpomínat?
Abych se přiznal, trochu jsem odvolání očekával, měl jsem náznaky. Je to svým způsobem i úleva, mnohdy jsme se s tamními manažery na názorech na fotbal neshodli. Určitě mě to ale mrzí, zažil jsem v Jablonečku krásné roky, udělali jsme kus práce a vyhráli jsme, co se dalo. V dobrém budu vzpomínat především na hráče, vesměs jsme měli perfektní vztah. Bude se mi stýskat po fanoušcích. Beru si z toho vše pozitivní.
