V pátek 12. ledna se v jičínském Masarykově divadle konal Galavečer Královéhradeckého krajského fotbalového svazu. Z města pohádek si uznání odnesli i podkrkonošští zástupci. Mimo jiné byl za celoživotní práci pro fotbal oceněn také dlouholetý hlasatel FK Dolní Kalná JOSEF STRÁNSKÝ. Cenu Jana Modřického mu předávali předseda KFS Václav Andrejs a dokonce i nový předseda Fotbalové asociace ČR Martin Malík. 

Není tomu ani týden, co jste v Jičíně převzal cenu Jana Modřického. Co pro vás tato událost znamená?
Vážím si toho hodně. Měl jsem i připravenou krátkou řeč, ve které jsem chtěl poděkovat všem, kdo mě navrhli a ocenění mi dopřáli. Cením si toho, protože ve fotbale už přece jen nějaký ten pátek dělám. Já moc na nějaká ocenění nejsem zvyklý, spíše to vždy bylo o potřesení rukou k narozeninám (úsměv). Pamatuji ale, že jsem jednou obdržel knížku fotbalisty Pavla Horvátha. Bylo to k sedmdesátinám od Marka Pilného, ale jinak jsem nic takto významného nedostal.

Vy se ve fotbale pohybujete opravdu dlouho. Jak byste popsal své sportovní krůčky?
Aktivně jsem fotbal hrál do pětadvaceti let. Bohužel pak přišly problémy s kolenem a dneska mám endoprotézu kolenního kloubu. Před pětadvaceti lety jsem se ale ke kopané vrátil, když mě jeden kamarád přitáhl zpátky do Dolní Kalné a říkal, že potřebují pomoct. Momentálně jsem stále členem výboru a pořád si plním funkci hlasatele.

Vy jste si fotbal aktivně zahrál za Hostinné, Novou Paku, na vojně za Rakovník a později i Dolní Kalnou. Která „štace“ se vám vybaví jako nejúspěšnější?
Výbornou partu jsme měli v Hostinném. Tam jsme jako dorostenci dosáhli asi největšího úspěchu. Tenkrát jsme hráli druhou nejvyšší dorosteneckou soutěž a musím se omluvit, ale nejsem si teď jist, zda jsme ji celou vyhráli nebo skončili druzí. Z té naší party se Jarda Vávra coby brankář uchytil v Jablonci, Franta Hofman byl v Baníku Příbram, Míša Nosek ve Štětí, ale i další kluci to v dospělém fotbalu někam dotáhli.

Jak už jste prozradil, v Dolní Kalné vás každý zná jako hlasatele. Jak vnímáte svoji roli v místním fotbalovém výboru?
Jak každý fotbalový fanda na okrese ví, základním článkem kalenské kopané je Tomáš Navrátil. Ten tomu tady dává více než sto procent. Vedle něho máme předsedu Zdeňka Tauchmana a tak nějak za nimi si myslím, že platím já. 

Vy jste se zmínil, že na nějaká velká ocenění moc zvyklý nejste. Přesto jste jedno obdržel. Vzpomenete si ještě na státní vyznamenání za zásluhy o rozvoj Československé tělovýchovy II. stupně z roku 1985?
Samozřejmě. Já když jsem poprvé skončil s fotbalem, tak jsem se začal věnovat běžné činnosti s tělovýchovou. Tady na vesnici to byla doba spartakiád. Žiji v obci Čistá a v roce 1985 jsem se jako činovník okresu Semily dostal do řady tělovýchovných funkcí a následně byl takto oceněn. Už je to přes třicet let, dnes už je samozřejmě doba jiná.

Doba je jiná a jiná je i co se týče internetu a dalších moderních trendů. Vy přesto v Dolní Kalné udržujete fotbalovou vývěsku…
(úsměv) Ano, to je pravda. Ale musím přiznat, že s tímhle končím. Z každého zápasu jsem zvyklý dělat stručný zápis, známkami od jedničky do desítky vyhodnocuji hráče a na konci roku pak klukům sečteme body a oceníme jejich výkony. Tohle všechno má své místo i v naší skřínce, ale tím, že jako jediný dojíždím, jsem se rozhodl, že tuto zálibu přenechám jiným.

Vy jste se Galavečeru Královéhradeckého krajského fotbalového svazu zúčastnil poprvé. Jak se vám líbila jeho úroveň a co říkáte na fakt, že ceny vedle předsedy KFS Václava Andrejse předával i nový předseda Fotbalové asociace České republiky Martin Malík?
Byla to obrovská pocta. Však také když mi pan Malík podával ruku, hned jsem si uvědomil, že jde dnes o nejvýše postaveného muže českého fotbalu. Celý večer se mi líbil.

My jsme teď na začátku roku. Prozradíte, jaké máte fotbalové přání do roku 2018?
Fotbalová přání rozhodně mám. To první se týká Dolní Kalné. Byl bych moc rád, kdyby se nám podařilo zachránit I. B třídu dospělých. Máme teď problémy s hráčským kádrem. Hlavně hledáme brankáře za Michala Šulce, který se vrátil do Vrchlabí. Krajská soutěž se tu hraje už šest sezon. Jelikož je Dolní Kalná zeměpisně trochu odstrčená, nechce se k nám cizím klukům dojíždět. Silou vůle to drží místní hráči. No a co se týče českého fotbalu, přál bych si, aby naši reprezentanti prožili úspěšnější rok, než byl ten předchozí.

Byl zvyklý na potřásání rukou, teď si Stránský převzal cenu od prvního muže českého fotbalu