„Letos to je přesně čtyřicet let, co jsem propadl argentinskému fotbalu. Tehdy v roce 1988 to vše způsobil Mario Kempes. Úžasný fotbalista, který vypadal jak rocková hvězda,“ vysvětluje muž až fanaticky zbožňující fotbal a hudbu, jemuž nikdo z přátel neřekne jinak než „Čurby“, a který je v Trutnově proslulý coby promotér mezinárodního hudebního festivalu Obscene Extreme.

Jak dlouho v Rusku budete?
Tři dny a během nich navštívíme dva zápasy. Nejdřív Argentina Nigérie a potom Brazílie Srbsko. Takže pro oba latinskoamerické celky bitvy o všechno.

Vybírali jste schválně až třetí zápasy ve skupině?
Byl to dárek pro syna, který z toho byl úplně mimo (směje se). Říkal jsem si, že není lepší šance, jak se poprvé podívat do Ruska než na mistrovství světa, když nejsou potřeba víza. Vybral jsem si samozřejmě Argentinu a k tomu přidal i Brazílii. Vyšlo to takhle hezky na Petrohrad a Moskvu. Možnost vidět dva jihoamerické megatýmy jsem si nemohl nechat ujít.

Jak složité bylo dostat se ke vstupenkám?
Docela jednoduché. Nejhorší bylo na ně našetřit (směje se). Sehnal jsem je přes českou sportovní cestovní kancelář. Na vstupenkách je razítko FAČR. Je to asi tak, že svaz je dostane a pak distribuuje dál. Cestovka mi nabídla celý balíček. I s hotelem, nemusím se vůbec o nic starat. Ani nechápu, že to bylo tak snadné. Při tom vím, kolik Argentinců se na šampionát kvůli vyprodaným lístkům nedostalo.

Vstupenky jsou do sektoru argentinských fanoušků?
To vůbec netušíme a je nám to úplně jedno. Pokud budeme sedět vedle Nigérijců, tak si s nimi uděláme pěkné fotky, když mají údajně nejhezčí dresy. Jenže já vím, že ty nejhezčí má Argentina. Nic pěknějšího vlastně ani není.

Rusko dopředu avizovalo, že fanoušci mohou přijet na šampionát bez víz. To určitě musíte ocenit.
Je to naprosto perfektní. Online jsem zařídil fanouškovské ID karty. Všechno bylo hotové za deset minut a po příletu do Petrohradu si je vyměníme za kartičky na krk. 

Neobáváte se v Rusku střetů s fanoušky?
Vůbec ne. Procestoval jsem přes osmdesát zemí a nikde se mě nikdo nepokoušel okrást, ani mě hrubě oslovit.

Neláká vás se vrátit na turnaj v případě postupu Argentiny do další fáze?
No moment. O čem se teď bavíme? Argentina půjde stoprocentně dál. O tom není pochyb, Messi, nejlepší fotbalista historie, to zařídí. Místo pěti obránců budeme hrát na pět útočníků. Úterním zápasem pro nás mistrovství světa teprve začíná. Až postoupíme do finále, tak si vezmu hypotéku a letím. 

Jak jste prožíval první neúspěšné zápasy těch „vašich“?
To bylo strašné… Tragédií je trenér reprezentace Jorge Sampaoli. Na světovém šampionátu je pět argentinských koučů a v národním týmu je ten nejhorší. Když mi na mobilu naskočila sestava proti Chorvatsku, tak jsem brečel. To je strašné. Trenér je naprosto katastrofální, neumí mužstvo pořádně postavit. Špičkoví hráči sedí, nebo hrají jen pár minut. Nejhorší je, že až se povede postoupit, tak všichni budou Sampaoliho plácat po ramenou. Argentinu by měl trénovat Diego Maradona. Létal by tam s doutníkem, na hřišti by hráli, jak chtějí, a byla by sranda.

Nacestoval jste toho už po světě za fotbalem hodně?
Ano. Byl jsem v Anglii na Arsenalu, ve Španělsku na Barceloně, ale nejlepší je Jižní a Střední Amerika. Byl jsem dvakrát na Maracaná. Viděl jsem ještě hrát Romária. V kotli Flamenga jsme pomáhali tahat obří vlajky neskutečný zážitek. Ten největší jsem si užil, když jsem viděl své milované Boca Juniors, za které hrál tehdy famózní Riquelme. Porazili Estudiantes 3:0. Okolo hřiště jsou betonové žlaby jak pro slony, aby se na trávník z tribun nikdo nedostal. Hodinu před zápasem se zpívají chorály, ani nejde vyprávět, jak to bylo nádherné.