Dát gól jako brankář, je výjimečný pocit, přiznává slatiňanská jednička Dubský

„Ve velkém fotbale jsem zvládl vstřelit zhruba čtyři branky. Všechny byly po penaltách. Bylo to v první sezoně, kdy se přihlásil B tým Slatiňan do III. třídy a dávali jsme soupeřům příděly. Měl jsem tedy dost příležitostí si tuhle statistiku vylepšit,“ s úsměvem na tváří říká v rozhovoru pro Deník, Josef Dubský.

Rogério Ceni při své mistrovské činnosti. V dresu Sau Paula vstřelil více než 100 branek.Zdroj: Friedemann Vogel/Getty ImagesGóly z penalt jsou dost často u fanoušků i některých hráčů považovány za ty méněcenné, s čímž ale dvacetiletý brankář rozhodně nesouhlasí: „Myslím si, že dát branku z penalty, je naprosto stejné, jako když dáte gól ze hry. Člověk je pod obrovským tlakem a brankář tam stojí úplně stejně, jako při samotné hře. Za mě je to vysoká škola z hlediska psychiky.“

Situace, když brankář jde na penaltu může u mnoha diváků budit hrůzu. Nejeden si totiž vzpomene na legendární scénku ze seriálu Okresní přebor, kde „Kája“ se dušoval, že nejlépe ví, jak to kopnout, ale míč nakonec skončil v řece…

„Když brankář kope na svého „kolegu“, tak to moc jako výhodu nevnímám. Je ale pravdou, že tvůrci Okresního přeboru to opravdu vystihli. Gólmani se většinou snaží kopnout co nejtvrdší střelu,“ vysvětluje strážce slatiňanské svatyně, který dále nechce prozradit, jakým stylem je kope on sám: „Nebudu to nikde ventilovat, můj čas totiž ještě přijde (smích). Každopádně se u toho spíše snažím přemýšlet.“

Africká fotbalová líheň Hlinsko. Na Kayambu vzpomínáme v dobrém, říká Roman Jůn

Příliš často se nestává, že by gólmani rozhodovali zápasy svými vstřelenými brankami, to je případ i toho slatiňanského…

„Na penaltu jsem šel vždy tehdy, kdy jsme vedli alespoň o tři branky,“ prozrazuje, ale záhy dodává: „I když jsem utkání nikdy nerozhodoval, tak je to úžasný pocit. Moc dobře si totiž uvědomuji, že to je výjimečné.“

V úvodu našeho článku byl zmíněný legendární „kýpr“ ze Sau Paula Rogério Ceni. Ten nekopal pouze penalty, ale také zahrával přímé kopy, z kterých dokázal dát nejeden hezký gól.

„Na tohle bych si úplně nevěřil. Uvědomuju si, že zas tak dobrou kopací techniku nemám, na to u nás jsou jiní. Hlavně, když jdu na penaltu, tak jsem si moc dobře vědom toho, že ji dám a nebudu muset rychle běžet zpět. U přímého kopu hrozí, že budu muset sprintovat zpátky do brány, což se mi nechce,“ směje se Dubský.Josef DubskýZdroj: FB/ SK Spartak Slatiňany

Existuje samozřejmě ještě jedna možnost, jak takový brankář může prostřelit svého kolegu. Tím je samozřejmě branka ze hry. Nejednou se stalo, že si gólman v devadesáté minutě vyběhl na roh a hlavou nekompromisně zavěsil.

„Přímo do zakončení jsem se takhle nedostal, ale jednou mi můj spoluhráč vyloženě míč sebral z hlavy. Letělo to na mě, ale on stál přede mnou a zakončil to. Byl jsem naštvaný,“ přiznává slatiňanská jednička.

Celou dobu se řeší, zda jeden gólman prostřelil druhého, tak jak je na tom Josef Dubský?

„Když ve fotbale nebudu počítat penaltový rozstřel, tak ne. Pokud si správně vzpomínám, tak v dorostu jsem jednomu „kolegovi“ penaltu čapl, ale to už je dlouho. Jinak ve futsale jsem letos dostal jeden gól, který ale stál za to. Brankář soupeře mě přestřelil přes celý hřiště,“ rozkrývá a záhy dodává: „Ve futsale je to ale trochu jednodušší. Já jsem letos také vsítil asi pět branek. Většina byla ze hry při power play. Snažím se být aktivní. Nemám rád, když gólman stojí jen na čáře. Možná i proto jsem pár „banánů“ dostal i já.“