Pod Krkonošemi najdete spoustu lidí, kteří sportu věnují hromadu času. Například ve fotbale je řada nadšenců, co na zelený trávník spěchají z práce, aby jej opouštěli v pozdních večerních hodinách.

Jedním z nich je třiačtyřicetiletý profesor královédvorského Gymnázia STANISLAV JEŽEK. Nejen, že kopanou už od svých devíti let aktivně hraje, nějaký čas už se jí věnuje i coby trenér mládeže.

Není tak divu, že momentální situací v zemi se také otci tří dětí změnily každodenní pořádky a jak přesně, o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Krkonošský deník.

Otázka na úvod. Už jste vy sám nebo někdo z vašich známých prodělal onemocnění COVID-19?

Já osobně ne. Z mých známých ano. Průběh je zřejmě individuální. Někdo je jen pozitivní a nic víc na sobě nepociťuje, někdo zase má příznaky a rozhodně mu není do skoku.

První vlna koronaviru nás zasáhla na jaře. V čem vás tehdy nouzový stav a s ním nastalá omezení nejvíc zasáhla?

No musím říct, že vlastně úplně ve všem. Ať už šlo o osobní život, o výkon zaměstnání, samozřejmě také o sport. Skoro se zastavil život a nemohlo se téměř nic.

Fotbalová sezona vám byla takřka na celou jarní část zrušena. Napadlo vás tehdy, že to samé se brzy po prázdninách vrátí?

Bral jsem situaci tak, jak přišla. A i teď vše vnímám podobně. Že se vše dělo a děje pro dobro věci. Rozhodně jsem však nečekal, že se vir vrátí. Minimálně bych nevěřil, že bude zpět tak brzy a ještě navíc v takovém rozsahu.

Jak jste se zpočátku k nařízením vlády stavěl a změnil se nějak váš názor s pohledem na stoupající počet nakažených nejen v zemi, ale po celém světě?

Já vir od počátku neberu na lehkou váhu. Takže jsem nařízení dodržoval celkem poctivě. Nyní se pouze ukazuje, že měli pravdu ti, které nikdo moc neposlouchal nebo je poslouchat nechtěl.

Vy jste kantorem. Coby žák nebo student jste tuto situaci nezažil, jak ji tedy podle vás snášejí děti, potažmo dospívající mládež?

Rozhodně dětem chybí společný kontakt, trpí sociální vazby. Společnost také formuje osobnost každého jedince a asi až čas ukáže, jestli má/měla současná situace na mladou generaci nějaký vliv.

Jste typem člověka, který se podobnými změnami a zásahy nemoci do života trápí nebo vše prostě berete tak, jak to přijde?

Jak už jsem i naznačil, poprvé jsem to bral, jak to je. Teď podruhé už je to, přiznám, horší. Člověk už věděl a nebylo jednoduché vše omezit či přerušit. Rozumově člověk ví, že je to potřeba něco dodržovat, ale vnitřně se mu do toho úplně nechce.

Vám osobně víc sport chybí coby učiteli, trenérovi nebo aktivnímu sportovci?

Chybí mi tak, tak, i tak (usmívá se). Jako učitel vím, že děti teď moc pohybu nemají a pro jejich tělesnou, ale i psychickou schránku, to není dobře. Jako trenéra mě mrzí, že kluci přišli o podzimní část sezony. O výhry,o porážky, stejně tak o pohyb, o partu, o srandu s ní spojenou. Do přírody se však může, takže já sám se o sebe postarám.

Hádám, že doma si vás teď užijí dostatečně. Jak se sám snažíte své děti udržet při normálu, aby se jich tato doba co nejméně dotýkala?

Máme doma celkem pravidelný režim (úsměv). A tu a tam si zacvičíme. Chodíme samozřejmě i na procházky. Pohyb je prostě potřeba.

Coby funkcionář a fanda fotbalu jste jistě zaznamenal zadržení Romana Berbra a jeho následnou rezignaci ze všech fotbalových funkcí. Co na to říkáte?

Tak to je velká věc a problém. Jestli se vše prokáže a je to pravda, tak doufám, že padnou tvrdé tresty. Jedině to bude výstrahou pro případnou další podobnou činnost. Fotbalu by to mohlo rozhodně pomoct.

Co osobně považujete za největší problém českého fotbalu a je třeba momentální situace příležitostí na změnu?

Problém fotbalu? Často se zapomíná na ten samotný fotbal. Na to, že to je hra, která má bavit lidi, má vychovávat mládež a něco děti naučit. Kolikrát jde tohle stranou a řeší se jen peníze, peníze a peníze. Z toho pak mohou pramenit i různé podvody a machinace. Ruku v ruce tomu jsou lidé – pokud by byl u „vesla“ někdo s křivým úmyslem, tak fair play jednat nebude.. Rozhodně by měla přijít razantní změna.