Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jedním je Miloš Dvořák, jenž si HAPO podmanil s mančaftem Hogo Fogo Sojčí Vrch v letech 1982 – 1984. Tím druhým je od neděle stavitel Staré Gardy Náchod, JAROSLAV VEJPRAVA. Jeho úspěšná éra v sobě zahrnuje triumfy v letech 2007, 2008 a 2009.

Věřili jste před turnajem, že byste HAPO vyhráli potřetí za sebou?
Už fakt nevěřili, protože my z toho základu, co jsme dřív hrávali za Starou Gardu, jsme zase o rok starší a je pro nás hrozně těžké s mladými, běhavými kluky udržet krok.

HAPO 2009 se však pro váš tým příznivě vyvíjelo už od začátku…
Souhlasím. Hned v prvním zápase jsme porazili Soniu Žacléř. Sice jen 1:0, ale byly to důležité tři body. Po výhře 3:0 nad Sychrovem jsme už postupovali, a tak poslední zápas proti Švéry teamu už byl docela v pohodě, šlo jen o to, kdo postoupí z prvního místa. V semifinále na nás Havlovice nestačily a ve finále jsme opět narazili na Švéry team.

Asi to bylo očekávané složení finálové dvojice, viďte?
Říkal jsem si už ve skupině, když jsme spolu hráli, že jestli se dostaneme do finále, tak ty budou hrát proti nám. Opravdu to byl dobře postavený a silný mančaft. Neměl slabinu.

Ale nepovídejte. Kdo nakonec finále vyhrál?
Nevím proč, ale udělali víc chyb než my a my jsme je navíc dokázali potrestat.

To určitě máte na mysli i tu vaši hlavičku na 1:1 chvíli před koncem utkání, že?
Když u tyčky nechají takhle volného hráče při standardce, nemůžou se divit. To se pak zvládne uklonit i malý dítě, potom co ho pan Kuneš tak krásně najde. A alespoň vidíte, k čemu je dobrá pleš (přejede si rukou po hlavě – pozn.). Taková střela pleší se nedá chytat. Ještě když je zpocená. (směje se)

Víte, že v tu chvíli jste byli tak pět deset vteřin od porážky ve finále?
Vím, ale nesmíte zapomenout na to, že se fotbal hraje až do konce.

Přišlo prodloužení. Stouply tím gólem vaše akcie na vaše vítězství?
Nemyslím si. Zůstávalo to stále otevřený. Zlatý gól je spíš o tom, kdo má víc štěstí. I když si myslím, že v prodloužení jsme byli o kousek lepší. Jestli jsme měli víc síl nebo větší vůli po vítězství, nevím. Soupeře jsme do ničeho nepustili a i tu šanci jsme si nakonec vytvořili a proměnili.

Co pro vás osobně znamená vyhrát třikrát za sebou HAPO?
Velkou radost. Za rok opět můžeme přijet bez kvalifikace, což je obrovská výhoda. Ať si říká, kdo chce, co chce. Poznal jsem to teď už podruhé, že postavit tým jen na finále je jednodušší. A samozřejmě jsme druhý na světě, kteří vyhráli v Havlovicích potřetí za sebou.

A příští rok budete jediní, kteří to dokázali počtvrté?
Hrajeme fotbal proto, abychom vyhrávali. Když nás soupeř porazí a bude lepší, nic se neděje a svět se nezboří. Určitě ale tady příští rok zase necháme srdíčko a budeme se o to prát.

Poslední otázka. Hladina řeky Úpy letos proti minulým letům vypadala dost divoce. Nebáli jste se toho, že by vás strhnul proud při tradiční koupeli?
Nebáli. Vždyť jsme s sebou měli vodníka. Ten by nás buď zachránil nebo utopil, takže nebylo co řešit. Navíc já jsem měl pohár, který byl dobré závaží. (směje se)