Gašpar: "Co by člověk neudělal pro ty malé, kteří nám přinesli tolik radosti"

Kanonýr Deníku

Tři hattricky? Kanonýrem se po nich Zítko necítí. Pořád patřím do branky, říká

Tři góly do sítě Vítězné, další tři trefy na hřišti Mladých Buků a naposledy hattrick v…

Přečíst článek >

Přijde vám to jako divná matematika? A přece má ta tato rovnice svoji logiku. Na jedné straně je soupiska družstva starších žáků FC TJ Avon Rudník a na druhé připomenutí konečné tabulky jejich mistrovské soutěže. První místo, 61 bodů, skóre 107:16. Už před posledním kolem byl rozhodnuto, oslavy mohly začít…

Fotbal má některé podobnosti se školou. Začíná mistrovskými zápasy někde na přelomu srpna a září, vrcholí také v červnu. Fotbalové vysvědčení tentokrát přišlo o tři týdny dříve než to školní. Byly na něm, když ne samé jedničky, tak zcela určitě vyznamenání a pochvala.

No a jedenáct otázek patřilo také trenérovi mistrovského týmu, jímž není nikdo jiný než PAVEL GAŠPAR, jenž přispíval svým svěřencům rozumem, srdcem a vůbec celou osobností. Prožívá každý trénink, každou minutu zápasu, každý den v týdnu probírá sestavu a přemýšlí nad soupeřem. Často bývá doslova jako v transu.

Trenére, kolik lidí v Rudníku ví o prvenství fotbalových žáků v sezoně?
Řekl bych, že tak třetina. Určitě rodiče, příznivci fotbalu, vedení klubu, sponzoři. Další se to mohli dozvědět, když jsme projížděli obcí. Bylo nás vidět i slyšet. Až do ochraptění.

Kdy jste vlastně začal věřit v celkové vítězství?
Po nervy drásajícím souboji s Bílou Třemešnou (2:1), naším největším rivalem.

V jeden čas řidič mikrobusu, trenér, rozhodčí. Není toho na vás až dost?
Je. Ale co by člověk neudělal pro lásku k fotbalu a pro ty malé, kteří nám přinesli tolik radosti.

Prozraďte v malém ohlédnutí největší zklamání i největší radost…
Zklamáním je skutečnost, že na souboj o vedení v soutěži nepřijede delegovaný rozhodčí a laik může záměrně ovlivnit výsledek i práci mnoha měsíců. Radostí je titul mistra okresu, sešel se nám tým snů. Kde chybělo víc fotbalovosti, přidala se bojovnost a srdce. Třešničkou na dortu pak byla branka Verunky Lickové proti Mostku, která si dříve moc nezahrála. Sám jako rozhodčí jsem se nemohl moc radovat, ale bylo to ve mně.

V čem Rudničtí předčili všechny své soupeře?
V disciplině, bojovnosti, nasazení, taktice i nepodceňování. Každý zápas začíná přece za stavu 0:0.

Jaký byl herní systém a jak byste zhodnotil jednotlivé řady?
Herní systém i sestava se měnily podle soupeře, abychom udrželi jejich nesilnější hráče. Osa týmu ale zůstávala stejná. Spolehlivý brankář, pevná obrana dirigovaná kapitánem celku Davidem Čápem (navíc 39 branek), záložní řada z malých nebojsů, super útok se střelcem Tomášem Horešovským. No a silná lavička, kde na každého bylo spolehnutí.

Žákovské družstvo, to je jako stupínky. Od školky po dorost…
Přesně. Mně se splnil sen, po třiadvaceti letech. Od šesti jsem si je pěstoval, to je satisfakce za hodiny, čas, nervy, nálady spojené s fotbalem.

Co bude dál. Postup, doplnění sestavy, změny?
Tři členové týmu přecházejí do dorostu, kde jim přeji, ať se jim daří. Postup do vyšší soutěže? Dlouho jsme o tom debatovali, nakonec zůstáváme, bylo by to příliš náročné finančně, časově, půlden pryč. Věřím, že neztratíme ani motivaci. Baví je to, mají chuť na vítězství, to je důležitější než vyšší soutěž.

Zůstává čas na sledování možných nástupců?
Musí, vždyť jsme na to tři. Jarda Čáp má na starosti brankáře a střelbu, Michal Jindříšek fyzickou přípravu, já zbytek. Bez nich by to nešlo.

Jaký je nejhorší trest pro trenéra?
Když z nějakého důvodu nemůže být na zápase, to mačká v ruce mobil. Prostě nervy, jsem impulzivní, dění na hřišti prožívám, jsem slyšet a kluci s tím počítají. Chybím výjimečně, ale když to přijde, jsem rád, že to zvládnou.

Jak se slaví s dospělými bych ještě pochopil, ale jak se žáky?
Ani nevím, pořád mi to úplně nedochází. První místo, pohár, medaile, dary od sponzorů, gratulace od fotbalových funkcionářů z Trutnova, podání ruky od kamarádů. Splnil se mi dávný sen. Děkuji všem.

SOUPISKA: Dominik Fišer, Vojtěch Barát, David a Filip Čápovi, Jakub Kováč, Ondřej Saidl, David Balog, Tomáš a Josef Vidrovi, Fanda Mišutka, Josef Parasič, Tomáš a Jakub Horešovští, Veronika Licková, Jakub a Dominik Zemlerovi, Adam Kaprál, Vojtěch Gašpar, Matěj Pecold.

Gašpar: „Vidím je na hřišti každý týden, určitě druhý rok po sobě. Rostou jako děti i fotbalově. To první je vidět na dresech, už jim tak nevlají trika, trenýrky se krátí, stulpny se prodlužují. Fotbalově se už s míčem neperou. Zvednou hlavu, přihrávka pravou i levou, podívají se na brankáře a zakončí. Za neposlušnost trest – desetkrát kliky, jedno kolečko přes les.“

Václav Chadraba