Nový trenér místního divizního mužstva byl sice nejprve překvapen nabídkou trénovat místní A mužstvo, do práce se ale ihned po lednovém nástupu vrhl s vervou. ZBYNĚK HOUŠKA začal týmu vštěpovat vlastní filosofii.
Při rozhovoru působí sebevědomě, ale zároveň pokorně, trpělivě i skromně. Před startem mistrovské soutěže si pochvaluje spolupráci s jabloneckým Baumitem a sám je ve velkém očekávání. „Nemáme lehký los, hráči si navíc stále zvykají na nový herní styl. Hlavním cílem pro jaro je ale záchrana. Věřím, že tento cíl bez problémů naplníme," věří trenér.
K týmu jste nastoupil na začátku ledna. Jak jste se s ním během dvou měsíců sžil?
Zaprvé bych chtěl říct, že jsem byl nabídkou na trénování od Jablonečku zaskočen, nečekal jsem ji. Svěřence jsem viděl hrát v posledním podzimním utkání. Projev se mi tehdy moc nelíbil. I proto jsem byl v očekávání. Ale na práci, která samozřejmě přináší spoustu problémů, jsem se těšil a stále se těším.
Je pro vás divize výzvou?
Divize C má jméno. Je to samozřejmě něco jiného, než když jsem trénoval naposledy třeba v Pěnčíně. Sice jsme tehdy hráli o špičku, ale úroveň krajského přeboru se s divizí nedá srovnat.
V jakém stavu jste tým převzal? Odpovídal představám?
Myslel jsem si, že budou hráči trochu dál. Začal jsem s nimi pracovat tak, abych jim vštěpil své nároky. Musel jsem tedy v lecčem začít od píky. Změnil jsem organizaci hry a způsob, jak se mají hráči na ploše pohybovat. Samozřejmostí je disciplína. Nový trenér vždy přináší do týmu hodně nového. To vnáší i určité problémy, takže vše chtělo nějaký čas, abychom si na sebe vzájemně zvykli.
Jak jste se srovnal s modelem „farma"?
Řekl bych, že je to výborná věc, tenhle model se mi hodně líbí. Farma je ideálním místem pro ty hráče, kteří se nedostanou na hřiště ve vyšších soutěžích nebo pro ty, kteří se naopak vrací po zranění. Je to příležitost k získávání zkušeností i pro rozehrání se. Pokud je zájem, ochota a schopnost využívat možností, které farma dává, je to prospěšné. Jak pro kluby, tak pro trenéry jednotlivých týmů včetně dorostu, se kterým se tento model prolíná.
Jak je to výhodné pro hráče?
Hráči musí vidět, že do Jablonečku nejdou za trest, ale proto, že si zahrají. Pokud poznají a uvidí, že to má smysl, budou k nám chodit rádi. Poznal jsem to sám, když jsem hrál v lize. Když se mi nedařilo, mělo smysl jít hrát za béčko. I teď to hráči musí poznat. Musí vědět, že jim to prospěje. Pokud bychom ale hráli fotbal z padesátých let nebo bychom jenom bránili, asi by nikoho nebavilo do Jablonečku chodit. Takhle k tomu přistupuji. Věřím, že styl který týmu vštěpuji, přinese užitek. Pro domácí kluky je to zase motivace ke zlepšování a píli.
Není těžké vést tým, který logicky nemá možnost stále trénovat v ideální sestavě?
Je to komplikace pro tréninkový cyklus. Ale všude byly různé problémy. Nebojím se jich. Záleží na hráčích, aby chtěli jít mým směrem, protože to přinese výsledky. Mám v Jablonečku základní kádr. A bylo pro mě prvořadým úkolem, abych své svěřence naučil hrát podobným stylem, jakým hraje áčko FK Jablonec a juniorka. Přešli jsme na zónovou obranu, což není těžký systém, ale musí se zažít, nehrál se tu. Jakmile si to sedne, bude to prospěšné. Navíc je to asi jediný systém, který by měl sloužit k už zmíněnému prolínání hráčů mezi týmy. Takže bylo nezbytné, aby se to v Jablonečku naučili. Aby přicházející hráči vždy zapadli a tým fungoval jako celek. Potom to těžké nebude.
Stihl jste týmu předat svou představu? Vstřebal ji už?
Udělali jsme pokrok. Řekl bych, že to hráči do sebe stále ještě dostávají, ale dejme tomu čas. Pokud ji dostanu i od vedení, věřím, že sklidíme ovoce. Je možné, že souhru budeme muset chvíli ještě pilovat, chce to trpělivost. Ale jsem si vědom i toho, že důležité jsou výsledky, podle kterých se úspěch měří.
Máte na hráče velké nároky?
Vždy jsem chtěl hrát útočný fotbal. Ve výkonnostní kopané trvá možná o chvíli déle, než se má vize přetaví v dění na hřišti. Ale všude, kde jsem ji zavedl, šlo mužstvo tabulkou vzhůru. Budu pokračovat v tom, v čem se pohybuji celý život. To znamená, že chci hrát svůj útočný fotbal. Záleží pak už jen na hráčích. Je to dvoustranná mince chce to s nimi najít společnou řeč a motivaci, oni se s tím musí poprat. Když budeme hrát ve vyšších patrech tabulky, budou zajímaví i pro manažery z vyšších soutěží.
Kdysi jste prohlásil, že v divizi je třeba trénovat alespoň čtyřikrát týdně. Platí to stále?
Neustále. V Jablonečku je to nastavené určitým způsobem, čemuž jsem se přizpůsobil. I proto, že, jsem už zvyklý měnit tréninkový cyklus podle potřeby. Spíš nyní apeluji na hráče, aby se věnovali i individuálnímu tréninku. Samozřejmě je v jejich zájmu, aby si udrželi kondici. Bez ní se nedá hrát. Je poznat, kdo kondici nemá, je na hřišti pak pasivní. My nyní trénujeme třikrát týdně s tím, že jsem prodloužil svůj obvyklejší kratší a intenzivnější čas na alespoň hodinu a půl, případně déle. Plus individuální jednotky s posilovnou, během a podobně.
Splnila příprava vaše trenérské představy?
Většinou jsme trénovali na umělé trávě v Jablonci nad Nisou ve večerních hodinách, s těmito možnostmi jsem maximálně spokojený.
Přijala kabina vaše metody?
Od toho je trenér, aby našel s hráči společnou řeč. Posun směrem nahoru jsme udělali, jak herní, tak po stránce disciplíny. Na mé fotbalové nároky je to sice zatím trochu málo, ale budu společně s hráči dál pracovat na tom, aby vše šlo do představovaných kolejí. Ale řekl bych, že společnou řeč jsme už s hráči našli.
Jaký si dáváte cíl pro jaro?
Hlavní a jedinou ambicí je záchrana. Věřím, že ji naplníme bez větších problémů.
Máte představu o prvním soupeři, kterým je Vysoké Mýto?
I oni chtějí soutěž zachránit. Podle mých informací tým dobře posílili. Řekl bych, že skoro nejvíce. Takže nás rozhodně lehký soupeř nečeká. Navíc pak jedeme do Turnova, kde bude dost hráčů z Liberce, máme doma Ústí nad Orlicí. Nemáme lehký los.
Líbí se vám v Jablonečku?
Zatím soutěž nezačala, takže na mě není vyvíjený tlak. To všechno přijde až teď se začátkem soutěže. Očekávání je, že se fotbalově posuneme trochu výš. Věřím, že s hráči cíle naplníme.