Hráč, který dlouhá léta působil v sousedním Vrchlabí, nyní znovu válí v dolnobranském Sokolu. Nehraje ale nijak zastrčený „na stoperu", jak by se možná dalo čekat, hřiště naopak brázdí v záloze. „Ještě to oběhá, tak ho musíme využít. Radek je obětavý a spolehlivý, jsme rádi, že ho mezi sebou máme," říká o hrajícím veteránovi sekretář Dolní Branné Zbyněk Kúřil.

Dispozice? Fyzička a zkušenosti

„Fotbal hraji už od malička. Ve Vrchlabí jsem kdysi pomáhal vykopat krajský přebor a hlavně díky zdraví mohu hrát ještě nyní. To každý nemá. Teď mohu krásně vzpomínat na našeho maséra, který vždycky říkal, že dokud je člověk mezi mladými, tak mladý je. Často na to myslím, asi je to pravda," řekl bývalý profesionální hasič Radoslav Kliner.

A kde se jeho životní vitalita vzala? „Asi souvisí právě s bývalým zaměstnáním, fyzičku jsem si prostě musel udržovat. Čtyřikrát týdně jsem dojížděl do Vrchlabí na kole na trénink. Fyzička a zkušenosti jsou také to, co mě na hřišti ještě udržuje," říká muž, který by teoreticky mohl nastupovat proti svým vnoučatům.

Sparťan Hašek mu zničil kopačku

Kdo ví, do kdy se počítá fotbalové mládí a průměrný fotbalový věk. Těžko někdy hledat úplný vrchol kariéry. Kliner ale nejlepší zápas své kariéry najde lehce. Aby také ne!

„V době, kdy odcházel z Vrchlabí Jirka Zelinka do Sparty Praha jsme v rámci obchodu sehráli se sparťany přátelské utkání. V té době za ni hrál například Ivan Hašek, který mi mimochodem roztrhl kopačku. Mně se jim podařilo vstřelit dvě branky, sice jsme prohráli 2:7, ale na hřišti bylo obrovské množství lidí. To bylo úžasné fotbalové období," vzpomíná na životní duel z roku 1981 sám Kliner. „Právě tyhle vzpomínky mě asi drží na hřišti. A kdybych viděl, že překážím, tak toho nechám."

V nejvyšší lize se za veterány označují i hráči v pětatřiceti letech. Jaké přízvisko by tedy patřilo dříve útočníkovi, nyní záložníkovi Dolní Branné? „Tak asi superveterán," směje se Kliner. „Tohle už jsem slyšel ve Vrchlabí, když jsem ve třiačtyřiceti letech chodil hrát v sobotu za béčko a v neděli za áčko A třídu. Nejsem ale sám. Hráčů, kteří jsou ještě starší, než já, na hřištích běhá dost."

A jak se k němu chovají mladší protihráči? „I v té naší pralesní lize se všichni chovají slušně. Je ale docela divné, když mi při podávání ruky říkají kluci dobrý den."

A přání Radoslava Klinera? „Hlavně mi nezkomolte jméno, tátu to vždycky hrozně mrzelo," dodal hráč s úsměvem na závěr rozhovoru.