Druhý rok mezi divizní smetánkou mají za sebou místní fotbalisté. Po loňské sezoně v níž se horalé víceméně rozkoukávali, se letos zařadili mezi elitu.
Jabloneček byl dlouho na třetím místě. Především nečekaný domácí výprask s nováčkem z Týniště nad Orlicí ho ve vyrovnaném pelotonu, pronásledujícím suveréna z Dobrovice, srazil dolů.
I šesté místo je ale velmi slušným počinem. Farma prvoligového jabloneckého Baumitu celkem desetkrát během úvodní poloviny ročník vyhrála, přičemž ve dvou případech využila novinky v podobě pokutových kopů, které při remíze rozhodují o tom, kdo si připíše bod navíc.
Pojizerské derby jablonecké nadchlo
Výraznější zádrhely měla parta okolo kapitána Kamila Krejčíka dva. Jako ztráta se bude v Pilišťatech pochopitelně hodnotit už výše zmíněný sedmigólový debakl od Týniště. Dál ale i nezvládnutý dvojzápas se soupeři z Náchoda, který se v úvodu sezony nacházel v solidní formě, a Letohradu.
S úsměvem na rtech se naopak bude vzpomínat na úspěšné a herně přesvědčivě zvládnuté duely. To platí třeba o soubojích na hřištích pardubické rezervy nebo Vysokého Mýta.
Jeden zápas však v dramatičnosti ostatní v lecčems předčil. Pojizerské derby s Turnovem, který v té době vedl ještě Pavel Jícha, později odvolaný, přineslo zápletku jak z románového pera. Hosté totiž byli na nejvýše položeném hřišti v divizi C více než hodinu hry jednoznačně lepší. Domácí se nacházeli pod obrovským tlakem a jen díky nepřesné koncovce soupeře a bravurnímu výkonu gólmana Sehnala, který do týmu přišel na hostování v průběhu podzimní části, prohrávali jen 0:2. Turnovu chyběl třetí gól – a chyběl mnoho.
Petr Jiroušek totiž v 76. minutě odstartoval neuvěřitelný obrat. Jeho centr tehdy zužitkoval Kuhn a když se domácí během třinácti minut prosadili ještě třikrát, skóre dokonale otočili a připsali si tři body. Tím byla domotána parádní zápletka s radostnou koncovkou pro celý tým Sokolu i s fanoušky.
Tři hráči nechyběli
Kromě divize si ale Jabloneček užil letos znovu i pohárového pavouka. V poháru České pošty si vysloužil prestižního soupeře. Druholigová Vlašim, vedená legendárním trenérem Petrželou, nepřijela do hor v kompletním složení, a tak domácí, i díky dvěma úspěšně zahraným penaltám Soběslava, drželi krok. Závěrečný kolaps, kdy Houškovi svěřenci během dvou minut dvakrát inkasovali, ale zhatil naděje na ještě atraktivnějšího prvoligového soka.
U všech zápasů byli během podzimu tři hráči. Kamil Krejčík, Petr Jiroušek a Jan Linka slézali z trávníku jen velmi výjimečně. Všichni tři nastoupili do všech patnácti zápasů divize, prvně jmenovaný pilíř záložní řady se navíc stal se sedmi trefami nejlepším střelcem oddílu.
Velkým plusem navíc je, že tým stabilizoval kádr. Už nebyli tak pravidelně, jako v předešlé sezoně, nasazování prvoligoví fotbalisté z Jablonce nad Nisou, což pravidla v případě statutu farmy umožňují. Diváci si sice vychutnali výkony Crnkiče, Mišuna nebo Šebka, pravidelně ale vypomáhal právě jen gólman. Jabloneček si vybudoval zřetelnou hráčskou osu, kterou příležitostně doplňovali mladíci z juniorky Baumitu.
Tak jako tak. Ač kouč Houška přiznává, že chce z týmu vymačkat více, může být oddíl spokojený. O umístění na špici čtvrté nejvyšší soutěže by si před lety ještě nedovolil nikdo ani pomyslet. Realita je ale taková, že tým s obrovským potenciálem a budoucností je nejvýše umístěným kolektivem jak ze Semilska, tak z Libereckého kraje.
