V podkrkonošském regionu šlo o pomyslný klíč od nejvyšších českých hor a už potřetí za sebou si jej na zeleném pažitu vybojovali fotbalisté Trutnova. O jejich hubeném vítězství 1:0 rozhodl v 79. minutě vyrovnané bitvy obránce PETR MAKOVSKÝ.

Zkušený stoper a po brankáři Janu Šťastném druhé nejstarší hráč hostů si v ten moment naběhl na střílený centr Petra Holubce a nezadržitelně překonal gólmana Vaníčka. Dvůr už fyzické ani morální síly na zvrat nenašel a „Mako“ tak mohl s úsměvem odpovídat na otázky Krkonošského deníku.

Petře, v neděli jste zaznamenali třetí vítězství v sezoně. Jak se rodilo?
Bylo to vyrovnané utkání s minimem šancí. První minuty patřily Dvoru, pak jsme ale hru vyrovnali a myslím si, že s postupem času jsme i přebírali iniciativu a byli lepším mužstvem. Byl to takový klasický zápas, ve kterém kdo dá první gól, tak vyhraje.

Souhlasíte, že tentokrát okresní derby mnoho krásy fanouškům nenabídlo?
Naprosto souhlasím. Byl to spíš boj o každý míč, kde ani jedno mužstvo nechtělo udělat chybu.

Vám v zápase na lavičce chyběl trenér Miloš Dvořák. Jak velký to byl problém?
Přestože trenér nebyl přímo na lavičce, tak asistenti od něho měli přesné pokyny na tréninky i na rozbory pro jednotlivá utkání. Vím, že i během zápasu měl trenér informace o průběhu utkání, takže jen doufám, že si tu dovolenou vůbec stihl užít (úsměv). Musím ale přesto pogratulovat našim asistentům, jak to všechno zvládli.

Utkání jste rozhodl vy v 79. minutě. Jak byste popsal vítězný gól, a šlo při standardce o nacvičenou akci?
Nic nacvičeného jsme neměli. Čekali jsme, že Peca (Petr Holubec – pozn. aut.) to bude dávat na bránu. Jen jsme se s Martinem Kejzlarem k sobě postavili, že si odblokujeme hráče.

Myslím, že i kdybych to netrefil, tak by to byl gól.
Po centru Holubce jste zakončoval úplně osamocen. Na starosti vás měl Martin Kruliš, ten ale po souboji s Martinem Kejzlarem skončil na zemi. Všiml jste si?

Vůbec jsem si nevšiml, že skončil na zemi. Rozběhl jsem se a pak už jenom slavil.
Až po rozehrání a následném nesmyslném faulu, začala strkanice, při které Martin Kruliš řekl, že dostal loktem.

Derby jste vyhráli potřetí za sebou. Shodou okolností poté, co jste loni v červnu doma od Dvoráků inkasovali šest branek. Dá se tedy následná šňůra brát jako dokonalá pomsta?
Nebral bych to jako pomstu, každé derby je specifické. Ani si neuvědomuju, že jsme vyhráli potřetí v řadě.

Zatímco vy hrajete fotbal s vlastními odchovanci, ve Dvoře se sešel silný tým, v němž je řada zkušených borců. Tři dokonce s ligovými zkušenostmi. Čím si vysvětlujete, že se Dvůr letos tolik trápí? Vždyť je v tabulce poslední.
Překvapuje mě to. Dvůr má určitě tým na to, aby byl v tabulce úplně někde jinde. Nevím, co se tam děje. Nepřijde mi ale normální, že o jednom víkendu nebyli schopni poskládat ani jedenáct hráčů pro B tým. Každopádně bych přál Dvoru, aby brzo začal sbírat body a hrál fotbal, který baví diváky.

Trápícímu se soupeři jste v tabulce odskočili na rozdíl pěti bodů. Přesto, souhlasíte, že letos se v divizní skupině C sešla silná konkurence a zisk každého bodu „bolí“ víc?
Já si každý rok říkám, že skupina C je nejsilnější divizí. Zatím to vypadá, že tabulka bude strašně vyrovnaná a jak říkáte, bude to boj o každý bod. Je zde spousta nových týmů s hráči se zkušenostmi nejenom z naší ligy. Každopádně je to zpestření pro diváky, ale o to náročnější pro nás.

Vy se můžete považovat za specialistu na Dvůr. Vzpomněl byste si, kolik gólů jste rivalovi už vstřelil? A byla právě ta nedělní trefa zatím nejcennější?
Neřekl bych specialistu, možná těch derby mám jenom nejvíc odkopaných (smích). Vybavil jsem si svých šest branek ze čtyř derby. Všechny trefy byly cenné, protože jsme pokaždé vyhráli, ale nikdy nezapomenu na první derby, kdy se hrálo před výbornou diváckou kulisou, když ve Dvoře přišly více než dvě tisícovky diváků. Jedno derby si ale taky nepamatuju, to když jsem se probral až druhý den v nemocnici (úsměv).