Asi se najde málokdo, komu by byl bývalý trenér Sparty a Slavie JAROSLAV HŘEBÍK ukradený. Jedni ho stavějí na piedestal, druzí by ho nejradši viděli smažit se v pekle. Když se ale řekne úspěch českého týmu v pohárové Evropě, drtivé většině se vybaví jméno prostovlasého fotbalového odborníka, jenž nyní vede jako hlavní trenér reprezentační osmnáctku. V neděli se účastnil trenérského semináře v Ústí nad Orlicí: „Když už někdo přijde v neděli, znamená to, že má o fotbal zájem,“ ocenil renomovaný kouč své obecenstvo.

Co s vámi dělá, když slyšíte například názory pana Vízka, že fotbal není žádná věda?
Podle mého názoru právě tyto řeči našemu fotbalu škodí. Láďa Vízek je vnímán jako hodně velká osobnost. A když něco takového řekne, tak je to problém. On svými řečmi, že fotbal není věda, také trochu napomohl tomu, že se správně v klubech nepracovalo.

Myslíte, že je u nás v první lize hodně trenérů, kteří omezí své taktické pokyny jenom na: „Budeme hrát srdíčkem a máme šanci, začíná se od 0:0“?
U nás je problém ten, že když dáte hráčům složitější taktický pokyn, nejsou na to příliš zvyklí. Komunikace mezi hráčem a trenérem je nesmírně důležitá. Hráči by měli vědět, co trenér říká. Dám vám jeden příklad. Moje žena trénovala s kamarádkou basketbalistky. Jednou vzpomínaly, jak začínaly. Říkaly, že trenér vyběhl do hřiště a zařval: tak už prosím vás něco zahrajte. Ale co to je? Co mají zahrát…

Nic neříkající pokyn…
Jasně, hráči musejí být na pokyny zvyklí. U nás se dříve takhle nepracovalo, takže především starší hráči na to zvyklí nejsou. Mladí docela dokážou poslouchat už i proto, že chodí do školy. Můžete s nimi komunikovat a dělat teorii. V klubu je to ale horší.

Přitom propracovaná taktika může průměrné hráče povýšit i o nějaký ten stupeň výš. „Vaše první Sparta“ takto trápila Real Madrid…
To byla tak kvalitní hra, že byla konkurenceschopná. Byli jsme vyhlášení jako nejlepší klubové mužstvo měsíce září. Tady se to moc slyšet nechtělo. Dařilo se nám, protože hráči měli zájem. A jsme u toho. Když je chcete něco naučit, hráči o to musejí mít zájem. Proto je důležité, aby hráč trenérovi rozuměl.

Vy jste neměl problémy hráče nové věci naučit?
Ale měl. Uměl bych to naučit sebe nebo moje děti. Hráči jsou rozdílní, jsou na různé úrovni, každý vnímá informace jinak. Umět hráče něco naučit, to je úplně to nejtěžší.

Jak vám je, když se po letech vzpomíná, na to jak „Hřebíkova Sparta“ dobývala Evropu ?
Určitě to je příjemné. Ale ten náš fotbal už je překonaný, nyní se musí hrát jinak. Fotbal se už posunul. Všechna mužstva se vývojem naučila dostatečně bránit. Lepší mužstva umějí obrany překonávat. Bez toho, abyste se naučili bránit, nebudete umět ty obrany překonat.

Při vašem druhém angažmá ve Spartě jste žádné ovace nesklidil. Proč podle vás?
Věděl jsem, že druhé angažmá nedopadne slavně už první den, kdy oznámili, že budu trenérem. Bylo mi řečeno, že s ultras nebude žádný problém. A byl to úplný opak. Předpoklad byl úplně jiný. Tento fakt narušil spolupráci realizačního týmu s hráči.

Když jste ze Sparty poprvé odcházel, měli vás fanoušci téměř za boha. Když jste se vrátil, byl jste pomalu největší škůdce Sparty. Dá se takový obrat nějak vysvětlit?
Moje největší chyba byla, že jsem to neodhadl. To, že mám jít trénovat do Sparty, se semlelo strašně rychle, asi během čtyřiadvaceti hodin. Nestačil jsem si ani nic prověřit a ověřit. Neměl jsem jít do druhého angažmá tak rychle.

Na české poměry jste šel k velmi dobrému týmu. Byli tam Poborský, Blažek, Johana, Jun…
To ano. Ale tam, kde není chuť s trenérem spolupracovat, tam je to problém. V tu chvíli nemá trenér šanci uspět. Když se nedá spolupracovat s největšími osobnostmi týmu, je to špatné.

Po vašem odchodu se vyrojilo hodně spekulací, že nevycházíte s Blažkem, s Poborským, na tréninky chodíte v polobotkách a nic na nich neděláte… Jak to tedy tenkrát bylo?
Všechno je účelové. Tyto lživé informace se objeví vždy z nějakého cíleného důvodu. Měly zkreslit danou situaci. I média byla v té době zneužita.

Je šance, že bude třetí pokračování seriálu Jaroslav Hřebík a Sparta?
Ne, už jsem si řekl, že dospělé v Čechách trénovat nebudu.

Jste skálopevně přesvědčen, že to dodržíte?
Jsem už dost starej na to, abych to dodržel. (úsměv)