Kliknutím zvětšíte
Se „svými“ Robousy se mu v letošní sezoně náramně daří. Tým je po předčasném ukončení podzimní části na vynikajícím druhém místě. Materna má na svém kontě odehraných 376 minut a potvrzuje, že je pro tým stále hodně platný. Do kdy plánuje hrát a proč ho fotbal pořád tak naplňuje? Na tyto otázky odpověděl tento zkušený borec v rozhovoru pro Jičínský deník.
Kde stále hledáte motivaci do fotbalu?
Kdo nezažije, třeba nepochopí. Už se určitě tolik neženu za vítězstvím, chci si každé utkání, ve kterém nastoupím, užít, zahrát si, pobavit se, i když třeba nestíhám. Pryč je doba kritiky rozhodčích, spoluhráče umím pokárat, ale pokud si to zaslouží, i pochválit. Ale zpět k tématu, je fantastické zahrát si s klukama, které jsem vychoval, ale hlavně jejich zpětná vazba. Baví mě, když můžu za mladého zabojovat, on za mne, vzájemně si přihrát a třeba být pochválen. A občas se i doslechnu i větu to máme od Tebe – přesně to mě baví.
Do kolika let plánujete hrát?
To je naproti tomu poměrně jednoduchá otázka: pokud zdraví dovolí a bude o moje služby či zkušenosti zájem ze strany trenérů a hlavně mladých hráčů, budu hrát.
Měl jste ve svoji kariéře nějaký dlouhodobý výpadek, kdy jste byl delší dobu bez fotbalu?
Můj nejdelší fotbalový půst byla základní vojenská služba jako velitel tanku, takže plné dva roky bez závodní činnosti. Jsem optimista, takže si troufám říci, že další delší pauza nás nečeká ani s vývojem momentální situace ve světě a naší republice.
Když se ohlédnete za svoji fotbalovou kariérou, na co vzpomínáte nejraději?
Každý hráčský úspěch se pamatuje dobře a těch bylo nespočet, přesto mezi nejkrásnější vzpomínky mám na trenérské prvopočátky, kdy jsme se silným ročníkem 1989-1991 hráli Pojizerskou ligu za účasti mimo jiné Liberce, Jablonce, Mladé Boleslavi a z 22 účastníků obsadili tehdy fantastické třetí místo.
Tato věková kategorie si také zahrála v Paříži proti vrstevníkům 1. FC Köln a na tomto turnaji obsadili šesté místo ze čtyřiadvaceti týmů. Na toto období, troufám si říct, máme všichni nejvíce krásných vzpomínek a plno nádherných zážitků.Tahle věková kategorie se nám podařila udržet pohromadě do konce žákovského věku, téměř šest sedm let, proto krásných, úžasných momentů byla spousta. Dodnes většina těchto hráčů hraje krajské soutěže, i když jim je už také třicet.
Máte nějaký recept na fotbalovou dlouhověkost?
Srdíčko! Jestli si někdo myslí, že mě fotbal nebolí, tak se mýlí. Po každém zápase druhý den těžko vstávám, bolí celé tělo, ale do Pelhřimova se ještě podívat nechci a tak vstanu. Ne vážně, protože to mám rád, tak do toho jdu stejně znovu a opět rád. Pocit vítězství, legrace s kamarády, smích je víc.
Jak moc se fotbal za tu dobu, co ho hrajete, změnil?
Asi nechceme probírat pravidla, rychlost a styl hry. Za mne jako funkcionáře, trenéra je největší změna v přístupu k samotnému sportu a vlastně kolektivu samotnému.To asi znají všichni starší. Mladé musíme doslova kolikrát prosit k tréninkům a zápasům. To je asi největší změna, za mých mladých let byla situace úplně jiná. Já byl prostě na hřišti vždy, když jsem zahodil tašku do školy.
Chybí vám fotbal během koronavirové pauzy?
V jarní části mi to chybělo dost, teď na podzim, kdy už není takové počasí pro fotbal a mé zdraví, se dokážu sportem zabavit i jinak.
Myslíte, že je šance, aby se letošní sezona dohrála?
Dnes už je jasné, že podzimní část se bude dohrávat na jaře. Prostor si myslím je v pohodě i na odložená utkání, jsou i umělé hrací plochy. Já doufám, že se situace kolem covidu uklidní a budeme se moci na jaře opět často potkávat.
Jak jste byl spokojen se začátkem letošního ročníku? Předpokládám, že s druhým místem spokojenost panuje?
Tak určitě! Podařilo se opravdu ideálně sestavit kluky k sobě. Až mne osobně překvapilo, jak většina mladších hráčů pozitivně reaguje na pravidla, která jsme si řekli, a funguje to hlavně na hřišti. Myslím, že po dlouhé době zase hrajeme hlavně fotbal. Dá se na to dívat. Spokojenost tedy opravdu je a troufám si říci, že se nám daří zapojit hodně mladých.
Sledujete kauzu okolo Romana Berbra? Co na to říkáte?
Tuto kauzu asi sleduje každý, kdo někdy slyšel slovo fotbal. Co k tomu říci. Nikdy jsem se s panem Berbrem nesetkal a ani s jeho údajnou praktikou. Na to jsme pouze vesnický tým. Vzhledem k mému věku mi nejvíce na celé kauze vadí pojem StB.
Vím, co to bylo za lidi a jaké měli praktiky, ale hodnotit jen na základě medií mi nepřijde úplně košér, mockrát nebylo všechno v různých kauzách uveřejněno správně. Nicméně jsme zastáncem pravděpodobně většího počtu názorů, že to svým způsobem lump byl. Nebudu mít pravděpodobně možnost osobně zjistit pravdu a tak nechám a budu věřit orgánům státní správy ve spravedlnost.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
