Petře, podzim jste zakončili na dvanáctém místě se ziskem dvanácti bodů. Sice v roli nováčka, přesto jste ale asi věřil ve větší zisk, viďte?
Já jsem už před začátkem sezony říkal, že krajský přebor je úplně něco jiného než I. A třída. Přesto je ale pravda, že jsem věřil po podzimu ve více bodů.
Do soutěže jste vstoupili domácí remízou 2:2 s Jičínem, přitom jste dokonce 2:0 vedli. Ten zápas vám dodal dost sebevědomí, nebo ne?
Před utkáním s jedním z kandidátů na postup bych určitě bod bral. Byly to tenkrát ale dva odlišné poločasy. Po prvním jsme měli opravdu docela dost sebevědomí. Zjistili jsme, že se dá hrát s každým i v této soutěži. Po druhé půli ale to sebevědomí zase rychle opadlo.
V dalších kolech ale přišlo trápení. Možná ani ne tak herní, jako výsledkové. Čím si vysvětlit, že jste na první vítězství v krajském přeboru museli čekat dlouhých deset kol?
No, my jsme hned v šesti zápasech vždy vedli, ale výhra prostě ne a ne přijít. Nejen výsledkově, ale i herně to nebylo ono. Po pravdě, i trochu štěstí nám chybělo.
Dočkali jste se konečně v souboji s Hořicemi (3:0). Bylo to pro tým velké oddychnutí? Jak velká deka na vás ležela?
Ona se ta deka hlavně už začala docela zvětšovat, ale celý týden před Hořicemi jsme si říkali, že už to prostě musíme prolomit. Naštěstí to vyšlo – konečně!
Že to z vás spadlo, bylo pak i znát. Protože v následujících třech kolech přišla další dvě vítězství. Myslíte, že v říjnu hrál tým podle představ a svých možností?
Podle svých možností určitě. Nutno ale dodat, že šlo pro nás také o duely s hratelnějšími soupeři. Před tím jsme nastupovali většinou proti kvalitním kolektivům z horních příček tabulky.
Úpice prožila dva postupy v řadě, přitom hraje takřka se stejným kádrem. Je hodně znát, že přebor u vás hrají i nezkušení kluci, kteří ještě předloni hráli „jen" I. B třídu?
Je pravda, že kluci byli zvyklí dva roky vyhrávat a týmu se výrazně dařilo i střelecky. Krajský přebor je už ale o něčem jiném. Je tu mnohem větší rychlost i fotbalovost, která nám v některých zápasech oproti soupeřům chyběla.
Vedle mladíků jste tu ale hlavně v zadních řadách vy a Karel Havlíček. Jak moc právě jeho osoba pomohla hře úpické Sparty?
Karla znám už z dřívějška a pořád je to opora mužstva. Hrozně moc pomáhá neustálým mluvením na hřišti, přehledem i slovem v kabině.
Které mužstvo vám na podzim přišel v přeboru nejlepší? Kdo si podle vás vybojuje postup do divize?
Myslíte kromě nás? (usmívá se) Nemyslím si, že by byl jeden nejlepší. V paměti mi díky svým výkonům zůstaly Kratonohy, Olympia Hradec Králové, Týniště a Nový Bydžov.
Jaká příčka by naopak slušela Úpici? Na jaké byste s týmem rád po druhé polovině soutěže skončil?
Tak samozřejmě by nám slušela co nejvyšší příčka. Ale osobně bych klidně bral i tuhle dvanáctou. Hlavně ať si můžeme prožít jaro bez větších nervů (úsměv).
