„První půlku jsme hráli přesně podle našich představ. Balón chodil z nohy na nohu. Ve hře bylo spoustu pohybu. Po narážečkách jsme míče dostávali do stran a odtud chodily před bránu, kde z toho plynuly šance,“ sdělil ke hře Dvora v úvodních pětačtyřiceti minutách záložník Jan Míl. Domácí fotbalisté opravdu po hřišti skoro létali. Oddělit od míče takového Řežábka byl pro hráče Předměřic neřešitelný úkol. Aktivní obrana zastavovala všechny hostující akce už na půlící čáře.
Výborný výkon Dvoráci korunovali třemi góly a natěšení diváci se těšili na kanonádu. Ta se ale nekonala. Po přestávce již dvorská hra neměla takové grády. „Bohužel od toho, co se v první poločase plnilo, jsme ve druhé půli upustili. Je to škoda. Divákům jsme mohli předvést další pěkné akce a a hlavně góly. Ty chyběly, protože šancí jsme si vypracovali dost,“ věřil Míl, že i po přestávce se domácí hráči budou fotbalem bavit. „Realita už ale byla trochu jiná. Druhý poločas už nebyl z naší strany tak dobrý jako první,“ dodal hrající asistent, jenž o přestávce přepustil místo v sestavě Blažkovi a začal tým koučovat z lavičky.
To, že by však Dvoráci se ztrátou koncentrace v druhé půli měli přijít i o premiérové domácí body, se stát nemohlo. Očekávat, že by bezzubé Předměřice otočily výsledek, mohli jen utopisté. „Samozřejmě, že se jednalo o celek, který asi bude hrát v dolní polovině tabulky,“ poznamenal na adresu Předměřic, které za devadesát minut na brankáře Tomka vyslaly snad jen pět střel. „To Hlavice byla úplně jiný soupeř a troufnu si říct, že když ne o dvě třídy, tak o třídu určitě lepší,“ vzpomínal Jan Míl na tři týdny starou domácí premiéru, kdy Severočeši ve Dvoře zvítězili 3:0.
