Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Spojení Miloš Tohola a Havlovický pohár k sobě patří jako noc a den, oheň a kouř, Sparta a Slavia, Romeo a Julie, vodník a rybník … no, i když v případě zeleného mužíčka z Havlovic by se spíše hodila formulace vodník a řeka Úpa.

Každoroční návraty

Prostě bez Miloše Toholy si jeden z největších a nejstarších fotbalových turnajů v republice nelze představit. „Doba je čím dál tím uspěchanější a lidé mají stále méně a méně času. Proto velmi oceňuji, že k nám do Havlovic stále jezdí mančafty přes půl republiky a vždy se sem rádi vracejí,“ povídal duchovní otec HAPO.

„Rok uteče jako voda a týmy k nám přijíždějí a ptají se, co jsme tady nového vybudovali, co připravujeme, jaké jsou mančafty. Už se prostě všichni známe, za ty roky se na HAPO už vypěstovala taková kamarádská atmosféra,“ řekl. „Jedině snad ti Poláci, ti furt bláznějí,“ smál se Tohola. K utužování přátelství podle Toholy hodně napomáhá sobotní večerní zábava před finálovým dnem. „Letos jsme tady měli ohňostroj za dvacet tisíc, přišlo asi pět set lidí, kteří z toho byli úplně unešení,“ vyprávěl, že hlasy z havlovické „pařby“ byly slyšet až do čtyř hodin do rána.

Parta fotbalistů, která letos chytla Miloše Toholu nejvíce za srdce, měla název Mírovo Bostonské mlátičky Sušice. Jak výstižné pro stočtyřicetikilové maníky. „Bylo to něco neskutečného, říkali jsme si, že ti chlapi k nám snad přijeli jenom pít,“ popisoval netradiční přípravu nováčka turnaje. „Když však nastoupili na hřiště a viděli jsme je, jak se tam suverénně pohybují, nevěřili jsme vlastním očím,“ vyprávěl s úžasem Tohola. „A co teprve, když dali první branku a všech pětatřicet jich naskákalo na jednu hromadu,“ vybral jeden z nejhezčích zážitků letošního ročníku. Za vytvoření krásné atmosféry při turnaji si Bostonské mlátičky odvezly domů dar od pořadatelů – pomalovanou záchodovou mísu.

HAPO = zábava

Když si dá člověk všech pět dohromady, tak z toho usoudí, že Havlovický pohár je také hlavně o zábavě. „Nechci zvyšovat počet mužstev a dělat ještě turnaj na druhé louce. Chci to držet na padesáti týmech, ve stejném prostoru, kde všichni vidí všechno. Turnaj se tím pro lidi stává atraktivní,“ konstatoval Tohola, který není velkým příznivcem megasetkání, kdy se velké hřiště rozkrájí na čtyři části, kdy balóny a hráči létají všude, a kdy nikdo neví, kdo s kým hraje.

Z úrovně letošního finálového dne měl Miloš Tohola trochu strach. „Díky turnaji ve Svitavách (Qanto Cup – pozn. redakce) k nám někteří hráči nepřijeli,“ posteskl si. „Úroveň nebyla úplně stoprocentní, na druhou stranu mě nadchlo samotné finále, které bylo oproti minulým rokům otevřenou záležitostí až do poslední chvíle ,“ dodal.

Historie Havlovického poháru sahá až do roku 1978, a na tom, že se letos mohl uskutečnit již 31. ročník tohoto populárního fotbalového klání, se podílí parta pořadatelů. „Chtěl bych jim za to všem poděkovat, protože bez nich by se takovýto turnaj nemohl uskutečnit. Každým rokem je to více a více náročnější,“ uzavřel Miloš Tohola s loučením: „Příští rok na shledanou na 32. ročníku.“