Jako jeden z asistentů hlavního arbitra pomáhal utkání řídit trutnovský sudí MAREK PILNÝ. Na starost dostal „čáru“ pod tribunou, tedy i místo, kde se pohybovali trenéři. Na české straně stál Jaroslav Hřebík…

Od trenéra naší juniorské reprezentace jste několikrát dostal vyčiněno. Máte svědomí čisté nebo jste se někdy umávl?
Pan Hřebík je impulzivní a podle toho to také vypadalo… Zpočátku něco řekl, ale ihned se začal usmívat, spíš hecoval. Byl si vědom síly Italů, několikrát procedil v prvním poločase mezi zuby: „Oni jsou o třídu lepší, potřebujeme pomoc.“ (směje se) Ke konci zápasu ale už začal ujíždět. Co se týká výkonu, tak jsme se s kolegy shodli, že jsme mohli citlivěji posoudit jeden z ofsajdů, kdy nebylo naprosto zřetelné, od koho míč do ofsajdu putoval.

Asi při dvou situacích za vámi trenér Hřebík vyběhl daleko z vymezeného území. Tou první byl souboj ve vápně, kdy to vypadalo, že italský hráč toho českého stáhnul…
Tahle situace začala akcí po pravé straně, kdy následoval prudký střílený centr do pokutového území. Český hráč byl dále od branky než italský obránce, ale svou dravostí se snažil před obránce dostat a spíše on si nepočínal úplně čistě. Podle mě penalta v žádném případě. A i kdybych si myslel že ano, tak určitě do toho nebudu vstupovat hlavnímu rozhodčímu, který byl od souboje hodně blízko a neměl vůbec stížený výhled.

Druhá situace: aut u rohového praporu, který jste přiznal Italům…
Od lavičky zazněl ke konci pokyn udržet míč v rohu hřiště na soupeřově polovině. Český útočník Skalák se snažil pokyn splnit a vybojovat rohový kop. Nakopl balón do italského obránce, ale při uhýbání odraženému míči ho lehce tečoval. Proto následoval kop od branky. Ale pan Hřebík byl ze čtyřiceti metrů jiného názoru…

Jak jste reagoval, když na vás kouč Hřebík vystartoval. Snažil jste se mu to vysvětlit nebo ho uklidnit?
Normálně, jako na každého jiného kouče. Vysvětlovat kolikrát nemá cenu, protože dojde ke zbytečné kontroverzi a napětí ještě graduje. Spíš uklidnit, uvolnit situaci.

Zazněl z jeho úst na vaši osobu i nějaký peprnější výraz?
Co to je peprnější? Jsme dospělí a některá slova ani tak nebereme. Ale jednou zazněl zajímavý výrok: Neštvi mě, nebo začnu bejt sprostej.“ (směje se)

Výkřiky z publika, ať ho pošlete na tribunu, jste zaregistroval?
Ani ne, spíš jsem zaslechl: „Jardo, už jde zase kolem tebe, dej mu.“

Troufl byste si trenéra Hřebíka vykázat z lavičky?
Jestliže by začal ohrožovat zdárné pokračování utkání, musel bych ho poslat k nadšeným divákům. Ti by z něj měli určitě radost. Ale tohle ještě šlo skousnout.

Řekli jste si něco po zápase?
Když jsme odcházeli z plochy, tak český tým byl soustředěn u své lavičky, a to „štěstí“ se potkat jsme už neměli.

Ze strany Italů jsem k vám skoro žádné námitky nezaznamenal…
Italský trenér přišel po utkání slušně poděkovat a ptal se nás, jestli není náhodou český kouč tak trochu „crazy“(šílený – pozn.)…

Jaké to vůbec bylo utkání z pohledu rozhodčího AR1?
Italové byli v prvním poločase silní jak na zemi, tak ve vzduchu. Hlavně hráč číslo 9 (Alberto Libertazzi – pozn.). Našim se ale dařily nebezpečné kontry po levé straně. Ve druhém poločase čeští hráči získávali na převaze a zaslouženě jednu z akcí korunovali hezkou brankou Pilíka.

Je rozdíl mávat tento fotbal a třeba divizi?
Já myslím, že utkání se muselo líbit, a divizi to určitě převyšovalo o několik pater. Pískám také ČFL a tam by tohle utkání patřilo k těm určitě lepším.

Byla to vaše mezinárodní premiéra, jste se svým výkonem spokojen?
Spokojen nespokojen – tak bych to vůbec neposuzoval. Jsme rád, že jsem na utkání byl nominován a že trutnovští diváci měli možnost zhlédnout zajímavé utkání.