Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Vynálezce „vršovického dloubáku" dorazil do zdejšího sportovního areálu na pozvání pořadatelů a po celé odpoledne se aktivně věnoval divákům. Rozdal desítky autogramů, provedl slavnostní výkop finálového utkání a nakonec stihl předat i ceny nejúspěšnějším týmům a jednotlivcům. Navíc přivezl jako dárek kopačky, které po půlnoci organizátoři vydražili za 5 tisíc korun. Výtěžek dražby putoval k dětem do místní mateřské školy.

Antoníne, prozraďte, jaké máte zkušenosti s podkrkonošským regionem, jezdíte sem často?
Poměrně často jezdím do Jičína nebo Lázní Bělohrad. Zde jsem i několikrát do roka. Ve Dvoře Králové mám známého hospodského a navíc jsem se dozvěděl, že přímo ve Vítězné bydlí můj spolužák Franta Jílek.

Navštěvujete turnaje tohoto typu rád?
Občas takovéto turnaje jsou, bohužel se ale setkávají tak, že jich je moc najednou. Zrovna teď jsem během jednoho dne absolvoval dva, protože jsem se byl podívat i poblíž Kopidlna. Je dobře, že si kluci najdou čas a jdou si zahrát. Ve Vítězné navíc přišlo hodně diváků, výborně tu mají vyřešené občerstvení, hrálo se v krásném prostředí a opravdu to tu bylo moc hezký.

Neměl jste při pohledu na hru trošku cukání? Nelákalo vás zapojit se do zápasů aktivně?
(usmívá se) O to nejde. Samozřejmě hlava by chtěla, ale tělo už říká ne. Já se v dnešní době soustředím tak maximálně na házení autů a na čestné výkopy, bohužel. Mám problémy s kyčlí, takže nemohu pořádně běhat. Chuť bych ale měl, to mi věřte.

Všude, kam přijedete, se vás ptají na „panenkovskou penaltu". Troufl byste si na ni i tady, kde se hrálo na házenkářské branky?
(smích) Tak samozřejmě není problém ji tak kopnout, otázkou pak je, jaký bude výsledek. Ale u mě je to teďka těžký. Každý gólman to už čeká, brankáři mi zůstanou stát. Kdybych měl jít dneska na penaltu, volil bych už jiný způsob.

Před nedávnem skončilo mistrovství Evropy v Polsku. Jak vy osobně hodnotíte s odstupem času výsledek našich reprezentantů?
Já si v první řadě myslím, že úspěch byl už ten postup na samotný šampionát. Fotbal se díky tomu zase u nás zvednul. Postup ze základní skupiny je velkým úspěchem, přece jen se na to musíme koukat reálně. V silách týmu víc nebylo. Vždyť ostatní čtvrtfinalisté mají věhlasné ligy, dostali se tam jen ti nejlepší (Německo, Španělsko, Anglie, Francie, Itálie, Portugalsko), takže nás to musí těšit. Naše mužstvo rozhodně nezklamalo, na druhou stranu musím říct, že naše ale žádnou díru do světa také neudělalo.

Velkou zásluhu na úspěchu reprezentace měli hráči Plzně. V těchto dnech bojuje o účast v milionářské lize mistrů Slovan Liberec. Myslíte, že na něco podobného, jako dokázala FK Viktoria, vůbec má?
Já myslím, že letos to bude trošku jinak. Plzeň prostě hraje jiný fotbal. Tam se ti kluci hrou baví. Troufnu si tvrdit, že nebýt jich, tak jsme na šampionát nikdy nepostoupili. V Plzni to prostě dělají dobře, je tam nějaký dobrý duch, ale bohužel jsou v naší lize asi jediní, kdo hraje svůj fotbal doma i venku a evidentně to kolem Pavla Horvátha funguje.

Tady ve východních Čechách hraje nejvyšší domácí soutěž pouze Hradec Králové. S ligovými celky ale poměřili síly divizní hráči Dvora Králové a Trutnova. Jak vy vnímáte domácí pohárovou soutěž, v níž k podobným soubojům s profesionály dochází?
Tyhle zápasy jsou pro ligové celky hodně nepříjemné. Všeobecně platí, že soupeř z Gambrinus ligy je vždycky favorit, ale ono je jedno, zda tihle hráči hrají divizi nebo první ligu. Po fyzické stránce mají předpoklady stejné. V dnešní době se do ligy dostávají hráči, kteří jsou silní jen, co se týče fyzické kondice.

Co jste říkal na úroveň fotbalu přímo na turnaji Hunťák cup?
Tak určitě je vidět, že jsou tady kluci, kteří fotbal hrají. Na můj vkus je to místy dost vyhecovaný, ale to je spíš tím, že jsem přijel až na vyřazovací část a zde to asi je trochu hektičtější než v základních skupinách. Někteří by k sobě ale měli být ohleduplnější, byla by škoda, kdyby se někomu něco stalo.

Jste rád, že se podobné akce konají, zvlášť když pak přijde tolik lidí do hlediště?
No jasně, jsem moc rád a lidí by klidně mohlo být ještě víc. Propagace fotbalu je důležitá. Každý dobrý počin, který se pro tenhle sport udělá, tak je vhodný. Za poslední roky jméno fotbalu trochu utrpělo, ale pořád je to největší sport u nás s nejširší hráčskou základnou.

Jako legenda jste všeobecně známý, ale co jako funkcionář, neplánujete se v budoucnu zapojit do fotbalového dění?
Ne, ne, já se osobně pořád cítím spíš jako hráč. Sice moc nehraju (úsměv), ale za tu starou gardu si kopnu rád. Když je někam pozvaná Bohemka, všichni chtějí, abych přijel hlavně já. Ten dres vždycky navléknu, ale opravdu jen tak na 10 až 15 minut. Pak jdu střídat a spíš se věnuju povídání s lidmi a tak dále.

Vy jste ale zároveň hráčem pražské Amfory, kde se potkáváte i s Karlem Šípem. Prozraďte, neschytává to populární bavič od vás trochu s ohledem na to, co řekl během evropského šampionátu po nepovedeném zápase s Ruskem (1:4)?
Tak on Karel měl prostě jen svůj názor. V podstatě normální fandové mu dají za pravdu. Na druhou stranu lidé okolo národního mužstva mu to měli za zlé. Pravdou ale je, že když to takhle Karel řekl, prostě to tak cítil. Svým způsobem to mohlo i týmu pomoci. Duel s Rusy byl opravdu špatný a třeba se pak i díky Karlovým slovům mužstvo vyhecovalo, následně i semklo, a nakonec měl třeba právě Karel Šíp dílčí zásluhu na tom, že se Čechům nakonec podařilo dvakrát vyhrát a postoupit.