Do zápasu se královédvorský obránce vrátí, v té chvíli ovšem netuší, že má zlomený kotník a poničené vazy. To odhalí až vyšetření druhý den u lékaře.
Bez dvou dnů přesně tři měsíce. Tak potom dlouho trvá Ježkova vynucená pauza, která skončila teď v sobotu.
Když na něj trenér Dvořák čtvrthodinku před koncem utkání s Chrudimí houkne, k lavičce se plouží. Jakoby snad ani nechtěl hrát. „To víte, bylo to dlouhý,“ usmívá se po zápase. „Pořádně jsem netrénoval. Máme však strašně málo hráčů, a tak jsem prostě musel. Nic jiného se nedalo dělat. Byl bych radši, kdyby tady bylo víc mladých a dalo se to líp točit. Holt musíme my starý,“ posteskne si.
„Stando, pojď na to,“ slyší z tribuny v 80. minutě, kdy u středové čáry střídá útočníka Slezáka. Staví se na svůj tradiční post levého muže dvorské defenzivy. „V podstatě jsem se s míčem potkal jen dvakrát. Spíš jsem to tam šel jen trochu zajistit, abychom to v klidu odehráli. Utkání jsme chtěli dohrát s nulou,“ opět se usměje.
Udržet čisté konto se Dvorákům podaří, navíc po šesti zápasech bez vítězství potěší své příznivce tříbodovým ziskem. „Málokdo to čekal. My však všichni ve Dvoře dobře víme, že s těžkými soupeři hrát umíme. Když se i soupeř snaží hrát, tak i nám se hraje lépe, než když přijede někdo, kdo betonuje,“ prozradí Ježek, že pro něj výsledek 4:0 až takovým překvapením nebyl. Samozřejmě s určitou nadsáz〜kou. „Chrudim nám seděla. Myslím, že úplně nejlíp jí nehrála obrana,“ všimne si.
A jak Stanislav Ježek hodnotí podzimní vystoupení dvorského mužstva v divizi? „Podzim nezačal špatně, ale pak se tam objevilo několik zápasů, kdy se daly tři čtyři góly venku, a přesto se prohrálo. Podle mě se nehrálo špatně, výsledkově se nám však nedařilo,“ prohlásí chvíli předtím, než zapadne do kabiny a pokřikem se spoluhráči slaví chrudimský skalp. „Máme na to celé jaro a rozhodně tohle není kritická situace, s níž bychom si neuměli poradit,“ vzhlíží s optimismem k druhé polovině divizní soutěže.
