Jihlava, Olomouc, Slovácko – tři prvoligové adresy. Útočník Pavel Dvořák je zvyklý působit v elitní společnosti, nakonec i před moravským kolečkem si s Hradcem zahrál nejvyšší soutěž. Nyní se vrací do černobílých barev jako ostřílený borec, v jedenatřiceti letech má Votrokům pomoci k úspěchu ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE. Tedy k postupu o patro výš.

„Jdu domů,“ těší útočníka, který v klubu podepsal kontrakt na tři sezony. Jeho comeback je pro hradecké fanoušky dozajista zprávou léta – a Dvořák to dobře ví.

Proto mluví o odpovědnosti, již cítí vůči mančaftu, či o své povaze, postavení lídra a také o dalších tématech.

O jakých?

NÁVRAT: „Vím, že jdu do druhé ligy, že jsem ji dlouho nehrál. Jenže já jsem chtěl být někde, kde o mě bude zájem. Tady jsem ho cítil – a to je příjemné. Navíc jsme se chtěli s manželkou vrátit do Hradce.“

SLOVÁCKO: „Působil jsem tam poslední sezonu a pan trenér Svědík říkal, že by byl rád, kdybych tam zůstal, kdyby se prodloužilo hostování z Olomouce. Jenže ta o tom nechtěla slyšet a Slovácko nebylo schopné dát za mě peníze. Měl jsem rok do konce smlouvy, a tak je chápu. Hradec nějaké peníze dal, proto jsem tady.“

OLOMOUC: „Bylo mi jasně řečeno, že se mnou nepočítají. Měl jsem tam ještě smlouvu, kdybych se nějak seknul, tak jsem tam mohl zůstat. Ale být někde, kde o mě není zájem, mi nedávalo smysl. V Olomouci jsem nechtěl zůstat za žádnou cenu.“

DRUHÁ LIGA: „Není to pro mě málo, to v žádném případě. Pro mě je nejdůležitější být v týmu, v němž cítím zájem, kde mám šanci pravidelně hrát, kde mě to bude bavit. Jestli je to první nebo druhá ligy, opravdu není rozhodující.“

PATRIOT: „V Hradci jsem vyrůstal, mám rád město i klub, který mi dal šanci v dospělém fotbale. I díky němu jsem se dostal do ligy, k dalším angažmá. Ale na nějakého velkého patriota bych si nehrál. To bych asi před pěti lety neodcházel…“

PENÍZE: „Samozřejmě jsem s nimi musel jít dolů, a to se nikomu nechce. Ale je tady mnohem víc plusů. Dostal jsem smlouvu na tři roky, to je v mém věku super. Beru to tak, že můžu ještě dlouho hrát vrcholově, proto jsem výplatu úplně neřešil. Navíc se vracíme domů.“

ZDRAVÍ: „Nějaká zranění mám za sebou, tělo už je opotřebovanější, ale teď je všechno v pořádku.V přípravě jsem měl drobný problém, ale nebylo to nic vážného, jen naražené koleno, které mi trochu oteklo. Všechno už je naštěstí v pohodě.“

VŮDČÍ TYP: „Úplně náturu na to nemám. Nejsem přirozený lídr, co by řval po hřišti. Ale vím, že patřím k nejzkušenějším hráčům, že jsou v týmu mladí kluci. V tom cítím odpovědnost a budu to muset nějak zvládnout. Myslím si, že to bude bez problémů, protože jsou tady nadějní kluci, kteří chtějí něco dosáhnout. Když budou makat, může se jim to podařit. Pokud budeme hrát nahoře, budeme se rvát o postup, tak se budou prodávat sami. Proto nebude problém je v kabině usměrnit.“

POSTAVENÍ V TÝMU: „Pozici si musím nejdřív vybudovat, nikdo mi nedá nic zadarmo, nikdo si ze mě nesedne na zadek.“

POST: „Trenér Frťala mi nastínil, že se mnou nepočítá úplně na hrot, tam má variant dost. Už ve Slovácku jsem hrál spíš pod útočníkem, ale tam zase nastupuje kapitán Adam Vlkanova. (usmívá se) Uvidíme, zatím není úplně jasné, v jakém přesně budeme hrát rozestavení. Můžeme ho měnit.“

KVALITA KLUBU: „Hradec je zázemím srovnatelný s ligovými týmy. Co se týče materiálu, tréninkových ploch, všechno je v pořádku, nemáme si na co stěžovat. Ale samozřejmě je tady stadion, jaký tady je…“

SYSTÉM SOUTĚŽE: „Druhou ligu bude hrát jen čtrnáct mužstev, postupuje jeden. To ale není takový rozdíl, protože doteď šel nahoru přímo také pouze jeden. Další dva do baráže a dobře víme, jak byla pro druholigové týmy ošemetná. Mnohem větší změnou je počet účastníků. Zápasů bude míň, proto bude každá zbytečná ztráta hodně znát. Ale myslím, že příští rok bude ještě těžší postoupit, protože sem spadnou tři kluby s ligovými kádry.“

CÍL HRADCE: „Asi nemá cenu vykřikovat, že bereme jedině postup. To asi ne. Ale Hradec je takový klub, že by měl mít vždycky ambice vrátit se do první ligy. Druhá věc je stadion, to je jasné. Ale my jsme hráči, jsme na hřišti – a tak se musíme starat o to, co se děje na něm. Určitě máme kádr na to, abychom hráli nahoře. Uvidíme však, co ukáže samotná soutěž, po pěti kolech můžeme říkat něco jiného.“

ROKY NA MORAVĚ: „Prošel jsem tři kluby, Jihlavu, Olomouc a Slovácko. První rok jsem trošku litoval, že jsem do toho šel. Do Jihlavy mě přivedl trenér Klusáček, který mi dal šanci už tady v Hradci, jenže asi po třech zápasech ho vyhodili a já jsem moc nenastupoval. Říkal jsem si, že jsem měl zůstat v Hradci, kde jsem měl dobrou pozici a klub mi nabízel novou smlouvu. Ale pak přišel trenér Bílek, pod nímž jsem začal pravidelně hrát. Pak už jsem viděl, že odchod byl stoprocentně dobrý krok. Poznal jsem nové spoluhráče, trenéry, města.“

TRENÉR MICHAL BÍLEK: „Vím, že jsou na něj rozporuplné pohledy od té doby, co vedl národní mužstvo. Ale on s ním byl ve čtvrtfinále mistrovství Evropy… Většinou ho moc nemusí fanoušci, ale hráči si ho chválí. Já na něj nemůžu říct nic špatného. Byl to trenér, který chtěl za každé situace hrát kombinačně, pořád nás do toho nutil. A byl lidský, dokázal se postavit za kabinu. Vzpomínám na něj jen v dobrém.“

JIHLAVA: „Úplně nevěřím, že by hráli na špici druhé ligy. Odešli jim důležití hráči a s financemi to tam není nejlepší.“

BUDOUCNOST: „Je mi jedenatřicet let, pomalu přemýšlím, co budu dělat po kariéře. Ale zatím jsem nic kloudného nevymyslel. (usmívá se) Nemám ambici být trenér, někdy mám fotbalu plné zuby, ale asi nepůjdu hned dělat ředitele banky. Měl bych zůstat u toho, co umím.“