Objíždí jedno hřiště za druhým se svou nepříliš populární rolí fotbalového rozhodčího. S píšťalkou putuje z Košťálova po okresních pažitech podobně jako včela při práci přelétává z květu na květ a vrací se následně do svého úlu.

Je neúnavný, sport s kulatým míčem mu prostě uhranul. A to i přesto, že se už pár let na zeleném trávníku „kulatému nesmyslu" spíše vyhýbá. Fotbalový rozhodčí Jan PROCHÁZKA toho má za sebou ve čtyřiašedesáti letech hodně. Před lety pobíhal po ligových trávnících, pískal druhou nejvyšší soutěž. Nyní se věnuje soutěžím Okresního fotbalového svazu Semily. A nejen věnuje – oddává jim prakticky celý svůj volný čas.

Máte spočítáno, kolik jste od začátku roku stihl odpískat zápasů?
Protože bylo postaveno v Lomnici nad Popelkou hřiště s umělou trávou a mohl jsem tedy pískat třeba pět zápasů za víkend, mám v současné době jenom od začátku roku zapsáno 89 utkání a tři turnaje. V sobotu mě čeká devadesáté.

Fotbal jste hrával i aktivně. Jak dlouho?
Začínal jsem v Rychnově nad Kněžnou, ale poté, co jsem se vrátil na rodné Sokolovsko, jsem byl v Kynšperku nad Ohří. Hrál jsem do třiatřiceti, pak mně jako brankáři ukopli hlasivku, kvůli tomu do současnosti hůř mluvím. A tak jsem později pokračoval ve šlépějích svého otce a začal jsem pískat.

Kdy jste zažil jako rozhodčí kariérní vrchol?
Pískám fotbal od roku 1983. O šest let později jsem dělal postranního rozhodčího v první lize, kdy jsme byli třeba na košickém derby. Na to opravdu rád vzpomínám. Sám jsem v té době pravidelně pískal druhou československou ligu.

Jak dlouho působíte v okresních soutěžích na Semilsku?
Zhruba deset let. Od času, kdy jsem se přistěhoval. Do té doby jsem pískal divize, krajské přebory. Tady jsem chtěl mít od fotbalu pokoj. Ale první co bylo, když jsem si v Košťálově sedl na lavičku, že mě oslovil pan Matura s tím, jestli nechci pískat. Prý slyšel o tom, že jsem rozhodčí. A už jsem v tom zase lítal.

Sudí nemají lehkou úlohu. Kvůli čemu vás pískání tak baví?
Je to zábava. Líbí se mi fotbal i atmosféra okolo něho. Mladí kluci často pískání nechají, protože je obvykle nadávky odradí. Ani mně se to nelíbí a když lidé na rozhodčího nadávají, tak mě to nebaví. Ale fotbal se hraje hlavně pro lidi, proto, aby byla sranda a aby se udělala chuť na pivo. A stejně jako když zkazí fotbalista přihrávku, i sudí občas nevidí faul. Je to stejné.

Setkáváte se často s nadávkami na svoji osobu?
Někdy ano, někdy ne. To se tak nedá říci. Standardní nadávky mě už ani nepřekvapí, ale jsou některé, které mě hrozně mrzí.

Vy jako rozhodčí nepříliš často saháte pro červené karty. Jste na hřišti spíš diplomat?
To je pravda. Červené dávám hodně málo a hodně nerad. Na podzim jsem, myslím, nedal ani jednu. To už musí být, abych ji vytáhl.

Snažíte se hráčům domlouvat?
Jdu k němu, promluvíme si o věci a řeknu třeba: ´Já vím, že to bolelo, ale nemusíš mu nadávat, on taky ví, že tě nakopl.´ Je jasné, že si hráči nebudou říkat na hřišti sněhurko, když je to bolí. Prostě se snažím situaci uklidnit, hráči to většinou potom vezmou.

Odpustil jste někdy vyloženou červenou kartu?
Jsou zápasy, kdy někdo prohrává třeba 0:4. Přijde jasná střela, obránce tam strčí ruku a měl by jít s penaltou ven. Ale vylučte si nejlepšího fotbalistu prohrávajícího týmu, vždyť by to pak byla exhibice. A já myslím, že lidi to taky berou. Na druhou stranu je jasné, že kdyby byl zápas vyrovnaný, červená karta prostě přijít musí.

Jak se vyrovnáváte s urážkami?
Hádky se najdou vždycky, v každém týmu je nějaký bouřlivák. I ti kluci to o sobě ví. V Martinicích je Horáček, v Mříčné Metelka, ve Vysokém Šikora. V každém týmu je někdo impulsivní. Když se jede na Poniklou, každý řekne, abych si dával pozor třeba na Vinkláře. Ale nakonec je to vždycky v pohodě. Při zápase třeba ostřejší slova proběhnou, na konci si ale podáme ruce a jsme kamarádi.

Udržujete si nějak speciálně kondici?
Chodím si zaběhat. V únoru mi bude 65 let, dělám teď brigádně v lese, kde pomáhám s úklidem, tak se nějak udržovat musím. Ale už se těším, až to začne. Už aby se hrálo!

Na kterém pojizerském hřišti vás baví nejvíce pískat?
Na okrese mě baví pískat poměrně hodně. Je tu většinou dobrá atmosféra a lidé jsou vesměs přátelští. Mně se líbí třeba v Nové Vsi, tam je to také super. Sice komorní, ale hraje se tam dobře. I ve Stružinci je to fajn, i když občas ostřejší.

Jaké kuriózní okamžiky jste jako rozhodčí zažil?
Na každém fotbale se něco stane. Třeba když na Benecku posekali trávu, nechali ji ležet na hřišti a já jsem si místo kopaček vzal turfy (kopačky s členitějším vzorkem, které mají sloužit k větší stabilitě – pozn. aut.). Samozřejmě se mi boty hned zalepily a byl jsem pořád na zemi. Když jsem odcházel ze hřiště, přišel mi poděkovat divák s tím, že se v životě tak nenasmál.

Připletl jste se nechtěně někdy do útočné akce?
Dal jsem jako rozhodčí dokonce i gól! Po rohovém kopu se balon dostal až na zadní tyč. Já jsem stál zhruba tam, kde má rozhodčí stát. Hráč vystřelil do mých zad a od nich se míč odrazil do šibenice. Bránící tým se sice dožadoval, že by gól neměl platit, ale musel. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to v Roztokách.

Dostal jste se během let s píšťalkou i k ženském fotbalu?
Ve svých začátcích, asi po třech letech pískání, jsem soudcoval ženy ve Františkových Lázních. Byl to ligový turnaj, pro mě jeden z největších zážitků. Byli jsme tři rozhodčí, hrálo osm ženských kolektivů, Sparta, Slavie, Plzeň – prostě kvalita. A my jsme navíc měli kabinu až na konci takové dřevěné boudy. To bylo občas pokoukání, než jsme do ní proběhli. Kolem nás létaly samé rozzuřené baby (směje se).

Za týden na okrese začíná mistrovská sezona. Už jste na ní připraven?
Mám všechno vyprané, všechno připravené pěkně v komínku. Kopačky jsem si vyleštil, zápisy taky nachystal. Takže se teď opravdu už hodně na fotbaly těším.

Kolik máte doma dresů?
Momentálně šest. Dřív byl potřeba akorát šedý dres s bílým límečkem. To pak byla sranda, když měl někdo černé dresy a soupeř bílé. Jiné triko ale nebylo pro rozhodčího prostě možné. Dneska už je to různé. Mám jak šedý, tak modrý nebo zelený.

Zapomněl jste si někdy při příchodu na hřiště karty?
Tak to se mi nestalo. Ale zapomněl jsem si píšťalku (směje se). Mám totiž takovou neřest, že o půlce jdu vždycky za kabinu a tam ´čudím´. A tak se stane, že si místo píšťalky dám do kapsy zapalovač. Alespoň, že toho si člověk hned všimne.

Koho před startem tipujete na čelo nové sezony okresního přeboru?
Asi Roztoky, jsem na ně hodně zvědavý. Z toho, co jsem slyšel, tak vím, že rozšířily kádr. Mělo tam přijít několik hráčů, trenér Klápště, ostřílený z vyšších soutěží, snad i sponzor. Dost se o tom teď mluví, že by mohly hrát na čele.

Tak se třeba konečně najde zájemce o postup.
To by bylo fajn. Samozřejmě je jasné, že všechny trápí finance, ale je to pro ostudu, když nikdo nechce postoupit.