Jaký je stav fotbalové mládeže v kraji po pandemii? „Někde se podařilo udržet tréninkovou morálku, jinde se netrénovalo skoro vůbec,“ říká Jan Míl, Grassroots trenér mládeže při Královéhradeckém krajském fotbalovém svazu. Spolu s dalšími trenéry mají úkol jediný – pohybovou připravenost dětí vrátit zase do normálu.

V jakém stavu se děti vracejí k fotbalu a co bude nutné udělat pro to, aby se dostaly na předchozí úroveň?
Je to hodně rozdílné. Někde se podařilo udržet tréninkovou morálku i ve složitých podmínkách, jinde, zejména v menších klubech, se netrénovalo skoro vůbec. Je strašně důležité, aby se kluci a holky vrátili zase na hřiště a bavili se pohybem. Kolektivní sportování žádné online tréninky nenahradí. Epidemiologická situace se lepší, ale musíme být opatrní. Věřím v očkování, osobní odpovědnost a vzájemnou ohleduplnost.

Soutěže se druhý rok po sobě nedohrají. Co chystáte z pohledu KFS pro mládež?
Nikoho z nás zrušení soutěžního ročníku netěší, ale nic s tím neuděláme. Královéhradecký krajský fotbalový svaz připravil Letní Agro CS pohár. Jedná se o neoficiální nemistrovskou soutěž pro kluby hrající soutěže KFS v kategoriích dorostu a starších žáků (roč. 2006 a mladší). Zúčastnit se mohou také kluby, které hrají republikové soutěže.

Působíte na pozici Grassroots trenér mládeže při KFS. Jak vnímáte současnou mladou fotbalovou generaci?
Současná generace je určitě sebevědomější a má mnohem větší nároky na materiální zajištění. Z pohledu trenéra je výchova dnešních hráčů možná náročnější, protože není vždy snadné je motivovat. Děti se rodí pořád stejné, ale pak záleží na podnětech, které dostávají z vnějšku. Jsou odrazem rodičů, kteří mají na výchovu největší vliv a pak také společnosti, ve které žijí, co je obklopuje. Bohužel děti mají dnes čím dál tím méně přirozeného pohybu. Pohybová všestrannost není na takové úrovni, jakou bychom ji chtěli mít. Bavíme se o okresní a krajské úrovni.

Rozdíly mezi dětmi jsou velké.
Není možné si nevšimnout, že rozdíly v pohybové gramotnosti se neustále zvětšují. Ve větších klubech je situace lepší, protože tam existuje propojení se školou, těch tréninků mají kluci nesrovnatelně víc a hráči se tam věnují také gymnastické průpravě a dalším kompenzačním cvičením.

Co nejvíc trápí mládežnický fotbal na úrovni kraje a České republiky?
Asi nejde zmínit pouze jeden aspekt. Jsme schopni přivést k fotbalu nejmladší ročníky, ale ne vždy se daří děti u fotbalu udržet. Zvlášť problematické je to u hráčů ve věku 15 až 20 let. Dále z mého pohledu chybí větší konkurenční prostředí. Kluci nejsou zvyklí prát se o místo pod sluncem, většina těžko zvládá stresové situace. Od malička se o ně všichni perou – ve školkách, školách, sportovních oddílech… Sotva se objeví někdo lehce nadprůměrný, už se kolem něj roztáčí kolotoč nabídek od klubů i agentů. I když si to většinou neuvědomují, nebo si to nepřipouští, tak často negativní roli hrají také příliš ambiciózní rodiče. Děti se stávají prostředkem k naplnění jejich snů. V neposlední řadě se kluby potýkají s nedostatkem vzdělaných trenérů, kteří se chtějí primárně věnovat mládeži.

Jak tohle řešit? Kde je největší úskalí? A to třeba i z pohledu školství…
Jak jsem řekl, dětem chybí přirozený pohyb, pohybová všestrannost. To dřív škola nemusela řešit, protože pohybu měly děti ve svém volném čase dost. Ale dnes není vůbec automatické, že děti po škole tráví čas pohybem. Proto by mělo dojít k dramatickému zvýšení počtu hodin tělesné výchovy na školách, především základních. Je nepochybné, že si děti vztah k pohybovým aktivitám vytvářejí do 8 až 9 let.

Dvě hodiny tělocviku týdně dnes opravdu nestačí…
Přesně tak. Navíc můžeme o kvalitě takových hodin pochybovat, když řada učitelek na 1. stupni nemá k tělesné výchově potřebný vztah. To není chyba učitelek, ale systému. Podle mého názoru by i na 1. stupni ZŠ měli hodiny tělesné výchovy vést aprobovaní tělocvikáři. My se dnes snažíme působit na učitele a učitelky tělocviku ukázkovými hodinami a organizací akreditovaných seminářů. Podle mě by ale v tomto směru mělo být mnohem iniciativnější samotné ministerstvo školství.

Na nejnižších okresních patrech chybí soutěže dorostu. Jak lze udržet generaci ve věku 15 až 18 let u fotbalu?
To je složitá otázka. Fotbal musí být zábava, hráči se musí těšit na trénink, na zápas, na spoluhráče, na společné akce. Pokud budou mít kluci pocit, že patří někam, kde jim je dobře, budou chtít pokračovat. Řada dorostenců je dnes využívána pro potřeby mužstev dospělých. Netvrdím, že to není v pořádku, ale všeho s mírou. Ti kluci nechtějí trávit celé víkendy jen fotbalem. Je potřeba si uvědomit, že to jsou mladí lidé, kteří mají i další zájmy a povinnosti. A my je potřebujeme u fotbalu udržet, ne jim ho zprotivit.

Co se naopak podle vás v oblasti mládeže u nás povedlo?
Z hlediska kraje považuji za velmi důležité, že se zatím daří držet všechny mládežnické soutěže včetně soutěže mladšího dorostu. Ve srovnání s ostatními kraji jsme spíše výjimkou. Z pohledu republikového, i přes řadu výhrad, bylo podle mého názoru velmi dobrým krokem spuštění Regionálních akademií.

Regionální akademie se v Královéhradeckém kraji spustí od 1. září. V čem bude největším přínosem?
Talentovaní hráči z našeho regionu budou součástí jednotného systému výchovy, budou mít nadstandardní podmínky pro sportovní i osobnostní rozvoj s důrazem na vzdělání. Akademie také zajišťuje preventivní programy péče o fyzické i psychické zdraví. Trenérská práce je zde na plný úvazek a je adekvátně ohodnocena. Společně s vedením RFA se snažíme připravit strukturu regionálních tréninků, tak aby akademie měla pozitivní dopad na celý kraj.

Kam by se měl mládežnický fotbal, respektive přístup k němu z pohledu trenérů na nejnižších úrovních, ubírat?
Budu se opakovat. Fotbal musí být zábava na všech úrovních a u dětí to platí obzvlášť. V první řadě je důležité, abychom udrželi maximum dětí u fotbalu. Na nejvyšší úroveň to dotáhne statisticky zhruba 1 procento hráčů, ale chceme-li mít fotbal nadále jako lidovou zábavu, potřebujeme hráče na všech úrovních, potřebujeme trenéry, funkcionáře, rozhodčí a v neposlední řadě také budoucí rodiče, kteří zase povedou své děti ke sportu, nejlépe k fotbalu. Z pohledu sportovního je nejdůležitější, abychom děti uměli připravovat na situace, které budou řešit v utkáních. Rostou nároky na rychlost a herní činnosti potřebují hráči zvládat pod tlakem soupeře. Je důležité, aby trénink probíhal v herním prostředí, protože se děti musí učit vnímat hru jako celek. Zároveň bychom neměli rezignovat na náročnost, zejména v těch největších klubech, kde se pracuje s výběrovými hráči.