O branku Kohoutů se postaral v 72. minutě útočník Michael Hofman. Ten se hned po rozehrávce po inkasovaném gólů ocitl v úniku a přesnou střelou k tyči s přehledem snížil na 1:2. Dukla poté sice své vítězství potvrdila třetím gólem, ale i tak šlo pro celek z Hradecka o historický moment v jeho historii. „Byl to pro nás hráče, pro fanoušky a všechny okolo skvělý zápas. Všichni jsme si to užili na maximum,“ řekl libčanský střelec Hofman.
Jak jste zápas proti pražské Dukle viděl?
Hráli jsme opravdu dobře. Dlouho jsme drželi bezbrankový stav, škoda, že jsme na začátku první půle dostali laciný gól.
Do šaten jste odcházeli za stavu 0:1, s čím jste šli do druhé půle?
Chtěli jsme na ně víc nastoupit. Paradoxně jsme dostali druhý krásný gól ze střední vzdálenosti, přitom Dukla do té doby moc nestřílela.
Hned z rozehry jste však dokázali vaší zásluhou snížit.
Přesně tak. Rozehráli jsme míč a šli jsme dopředu, obrana se před námi rozestoupila, já jsem se dostal do úniku a povedlo se mi dobře zakončit.

Z tribuny to vypadalo, že zakončení bylo provedeno mazácky.
Snažil jsem se to trefit k tyči, protože gólman stál v prostředku. Já se ho proto snažil obstřelit a naštěstí to tam krásně padlo.
Byl to výkon na hranici vašich možností?
Rozhodně se to tak dá říct. Byli jsme maximálně motivovaní. Proti takovému soupeři nehrajete každý den. Určitě jsme cítili i obrovskou podporu z hlediště, něž je obvyklé.
Dříve jste působil v juniorce Hradce, v Olympii, byl to pro vás však největší zápas v kariéře?
Když jsem byl v Olympii, tak jsem si zahrál i proti Hradci, který v té době hrál druhou ligu. Co se týče zápasů za Libčany tak rozhodně ano. Byl to pro celou obec fotbalový svátek, který jsme si všichni náležitě užili.
Vraťme se ještě k zápasu. Sice jste 1:3 prohráli, ale Dukla se do výrazných šancí tolik nedostávala. Bylo to skvělým výkonem v obraně od celého mužstva?
Od začátku jsme se snažili poctivě bránit. Nechtěli jsme s nimi hrát otevřený fotbal. Moc dobře jsme věděli, že jsou kvalitní na míči a hned po nás půjdou. Snažili jsme se proto držet v bloku a dostupovat hráče. Myslím, že nám to dobře vycházelo. Dlouho jsme se drželi na dostřel, ale pak tam přišlo pár chyb a soupeř je potrestal.

Letos jste v poháru vyřadili dvě divizní mužstva, na jaře jste ve finále po parádním obratu porazili hradeckou Slavii. Přitom v krajském přeboru se vám tolik nedaří. Jsou Libčany pohárové mužstvo?
Máte pravdu, v soutěži nám to zatím příliš nejde. Už loni to nebylo ono, ale řekli jsme si, že to hecneme alespoň v pohárech a ono nám to vyšlo až na vítězství, což nás znovu posunulo do MOL Cupu.
Může vás pohárové tažení nakopnout i v krajském přeboru, kde jste zatím uhráli pouhé tři body?
Doufám v to. Výsledky opravdu nejsou optimální. Už by to chtělo, abychom vyhráli nějaký zápas. Věřím, že tohle byl ten duel, který nás posune výš.
V sobotu hrajete doma s Dobruškou, nebude těžké se po Dukle přeorientovat?
(Směje se). Já myslím, že ne. Je to pořád fotbal. Tohle byl zápas za odměnu, chtěli jsme si ho užít, což se povedlo. Teď se musíme kousnout a v sobotu konečně vyhrát.