Svoji jedenáctku v řádném termínu představil i Krkonošský deník a nyní přišel čas si všechny nominované představit. Borci se o to postarali sami. Každý obdržel osm shodných otázek týkajících se jejich bohaté kariéry. Jako třetí Deníku odpovídal PAVEL KRAUS (39), dříve nebezpečný útočník a futsalový reprezentant, dnes již zkušený a poctivý stoper FC Vrchlabí, úspěšného účastníka Votrok krajského přeboru.

Pavle, v kolika letech jste začal hrát fotbal a pamatujete si na svůj první gól?
S fotbalem jsem začal asi ve čtyřech letech. Prvního gólu jsem určitě dosáhl v přípravce, ale musím se přiznat, že si jej teď už nevybavím.

Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdý?
Ještě když jsem hrál za pražskou Duklu, tak jsme porazili Slavii. To byl super úspěch a vzpomínám dodnes moc rád. Další zážitky jsou spojené hlavně s futsalem. S reprezentačním týmem jsme dosáhli bronzu i stříbra na mistrovství Evropy, druhé místo jsme zopakovali i na světovém šampionátu.

S jakým známým hráčem jste si zahrál nebo proti němu nastoupil v jiném dresu?
Sice jsem si proti němu nikdy nezahrál, ale často jsem potkával Tomáše Rosického v mekáči na Letné. Učil se tam tehdy na maturitu a využíval tamního prostředí velmi často. No a mě se tam taky líbilo (směje se).

Fotbal přináší i nevšední situace. Co vás nejvíc na trávníku pobavilo?
Jo, tak jedna příhoda se mi hnedka vybaví. Pamatuji, jak jeden můj spoluhráč chtěl při zápase vší silou odkopnout balon. Jenže nechtěně trefil hlavního rozhodčího. Ten ještě „duchapřítomně“ zapískal, čímž přerušil hru. Pak ale upadl do krátkého bezvědomí.

Fotbalová anketa Deníku.
SOUTĚŽ: Hlasujte v anketě o nejpopulárnějšího fotbalistu na Trutnovsku

Loni na podzim začala zatčením místopředsedy FAČR Romana Berbra fotbalová evoluce. Měl jste v nějakém zápase pocit, že je ovlivněný a věříte, že se fotbal očistí?
Pocit, že je zápas někým ovlivněný, mám vždycky, když můj tým prohrává (smích). V tomhle ale asi nejsem jediný. Prostě nerad prohrávám. A jestli věřím, že se český fotbal dokáže očistit? Upřímně nevím, ale jestli jo, tak to pro někoho bude pořádně velká dřina.

Nyní se nehraje kvůli covidu. Jak se udržujete v kondici?
Spoustu let jsem byl zvyklý pravidelně trénovat a o víkendech hrát zápasy. Teď ani jedno není možné, ale jen sedět doma taky nejde. Chodím si zaběhat, doma cvičím, jenže za sebe musím dodat, že to prostě není ono.

Přibral jste nějaká kila od posledního mistrovského zápasu?
S čistým svědomím mohu říct, že to držím na uzdě. Plus mínus kilo se tam možná najde. Ono v tomhle ale záleží spíš na tom, co mi zrovna žena uvaří (usmívá se).

Jaké máte další ambice coby hráč a hodláte se po kariéře věnovat roli trenéra či funkcionáře?
Brzy mi bude čtyřicet, takže ambici mám jedinou – co nejdéle vydržet s aktivním hraním fotbalu. Chci se jím hlavně bavit. Přiznávám, že do trénování se moc nehrnu a stát se bafuňářem? Tak to už vůbec ne.