Itálie, země fotbalu zaslíbená. Nejen o tom se na vlastní oči přesvědčil při týdenní stáži MILOŠ MEJTSKÝ (na snímku), sportovní manažer FC Hradec Králové.

Nakoukli jste do zázemí dvou velkých klubů, Fiorentiny a Empoli. Splnila se vaše očekávání?
Byla to velmi užitečná stáž. Nejvíce mě zaujal způsob trénování. Hráči jdou tvrdě za svým cílem už v mládežnických kategoriích, fotbalu chtějí obětovat vše. U nás je to jiné. Kluci v dorostu či juniorce se většinou ještě rozhodují, zda se mají fotbalu věnovat naplno. V Itálii je toto dané, a odpovídá tomu i práce a nasazení v tréninkovém procesu. Dvě a půl hodiny je tam zcela běžný a normální tréninkový čas.

Z toho jste byl asi hodně překvapený…

No, to tedy byl. V Čechách se trénuje nejvýše hodinu a půl. Tam o hodinu více. Navíc si hráče v závěru přebírá atletický trenér a potom to je, jak se lidově říká, jízda. Každý objemné dávky odmaká nadoraz, nikdo si nedovolí nic vypustit.

Z hradeckého A dorostu si to na vlastní kůži vyzkoušel Radek Voltr. Jak si vedl?
Zvládl to slušně, určitě to pro něho byla velká zkušenost. Asi byl sám překvapený, jak se v Itálii tvrdě trénuje.

Měli jste možnost zhlédnout také nějaký zápas?
Viděli jsme zajímavé utkání juniorek Fiorentiny a Palerma. Největším zážitkem byl však zápas Ligy mistrů mezi Fiorentinou a Lyonem. Tenhle duel předčil mé očekávání, byla to fotbalová fantazie. Troufám si tvrdit, že právě Lyon může v této soutěži dojít hodně daleko.

O stadionech v Itálii však příliš pochvalné reference nekolují. Co řeknete na toto téma?
Myslím, že jsme na tom v Čechách mnohem lépe. V řadě měst už vyrostly pěkné fotbalové stánky. V Itálii to v tomto směru dost pokulhává. Vynahrazuje to však fantastická divácká kulisa. Pro fanoušky je fotbal náboženstvím, na stadion vyrážejí celé rodiny a zaníceně fandí. Za svůj klub by Italové snad i padli. V zázemí se však s Italy rovnat nemůžeme. V tomto směru nad námi ční. Hráči v tréninkovém komplexu najdou vše, co potřebují k rozvíjení svého talentu. K trénování mají k dispozici několik hřišť, halu či posilovnu.

S trenérem A dorostu Lubošem Prokopcem jste bydleli u Jana Hableho, který do Fiorentiny přestoupil právě z Hradce Králové. Jak se mu vede?
Honza je velmi spokojený. S Fiorentinou má podepsanou pětiletou smlouvu a dělá maximum, aby se během této doby prokousal do A mužstva.

Takže si z působení v juniorském týmu hlavu nedělá?
Chce to čas. Fiorentina ho kupovala coby talentovaného hráče, kterého si vychová. Honza sám říkal, že se může stát, že půjde třeba na hostování do druhé ligy nebo jiné země. Záležet bude jen na něm, jaké výkony bude podávat a zda si jimi řekne o zařazení do prvního týmu.

Hráči velkých klubů jsou v Itálii modlami. Pozorovali jste zájem fanoušků také o osobu Jana Hableho, přestože hraje pouze za juniorku?

Musím na rovinu říct, že mi to úplně vyrazilo dech. Ať jsme byli na obědě či večeři, Honza měl vždycky slevu. Všichni se s ním chtěli bavit o fotbale. Večer před desátou hodinou jsme museli restauraci opustit, aby Honza neupadl u fanoušků v podezření, že nedodržuje životosprávu. I na stadionu je znát velká úcta. Třeba před utkáním Ligy mistrů ho lidé přednostně pouštěli do lože. Je tedy vidět, že i hráči juniorky tam mají velké jméno.

Pobyt jste si tedy užili. Chystáte se i na další stáže?

Rádi bychom v zimě navštívili ještě nějaký klub v Holandsku, Anglii či Německu. Cesta do Itálie byla velmi poučná, některé prvky do tréninkových procesů okamžitě zařadíme.