Vítězství v poháru? Největší úspěch v historii klubu!

Osobnost Deníku

Oslavy postupu? První etapa byla intenzivní, ale krátká. Druhá přijde v sobotu

Fotbalisté Lánova projeli letošním ročníkem III. třídy na Trutnovsku jako nůž máslem.…

Přečíst článek >

Kdyby se před začátkem Okresního poháru vypisovaly kurzy na jeho vítěze, tak na Malé Svatoňovice, hrající třetí třídu, by byl minimálně 50:1.

Ale jak se říká, míč je kulatý a jeden z outsiderů soutěže překvapil, když v cestě za ziskem poháru odpravil tři mužstva z okresního přeboru.

„Je to jednoznačně největší úspěch v historii klubu,“ hlásil šestačtyřicetiletý trenér Malých Svatoňovic, PAVEL KRÁLÍČEK, jehož svěřenci parádní jízdu pohárem zakončili ve středu ve Starých Bukách.

Tak jste vítězství řádně oslavili?
V rámci možností. Ráno totiž kluci museli do práce, tak to nemohlo být nic velkého. Ze zápasu jsme přijeli do „Slamandru“ a chvíli jsme tam pobyli.

Něco většího v plánu nemáte?
Ne, ne, protože teď se hlavně musíme soustředit na soutěž, kde se nám bodově vůbec nedaří. Jsme poslední, máme jen pět bodů. Takže žádné další slavení nebude.

Jaký zápas byl pro Malé Svatoňovice v poháru nejtěžší?
Určitě teď ve středu, to druhé finále. Soupeř, na rozdíl od zápasu u nás, postavil na hřiště to nejsilnější, co měl a bylo na něm vidět, že chce ten pohár získat. Prvních deset minut bylo ze strany domácích výborných. Hráli po zemi, dostávali se k nám, ale neohrozili branku. Kluci i já jsme z toho, ale byli překvapený, jak je soupeř přehrával.

Hru se vám však potom podařilo vyrovnat.
Naši kluci si našli hráče, které mají hlídat a pochopili trochu systém, jakým hraje soupeř. Hra se poté tak natáhla před domácí pokutové území. Z toho se potom narodil i náš první gól.

Ten dával ve 20. minutě Luboš David Zkuste tomu, kdo ve Starých Bukách nebyl, tu situaci přiblížit?
Rozhodčí odpískal faul přibližně v polovině domácí půlky. Kluci si postavili balón, rychle rozehráli středem hřiště do uličky, mezi obránce. Náš útočník, Luboš David, který se do šance dostal, si položil brankáře a poslal nás do vedení. Na gól mu přihrával jeho bratr Kamil David. Parádní bratrská spolupráce.

Staré Buky však do poločasu stačily vyrovnat na 1:1 brankou z penalty. Byla?
No, po jednom z průniků po levém křídle došlo na hranici vápna k faulu a rozhodčí odpískal penaltu, kterou domácí s přehledem proměnili.

Jaké jste udílel pokyny o přestávce v kabině?
Klukům jsem říkal, ať se soustředí sami na sebe, aby nediskutovali s rozhodčím, protože ten byl opravdu pod tlakem, jak domácích, od nás i od fanoušků. Chtěl jsem, aby ho kluci nechali na pokoji, že to ocení, že bude mít alespoň od jednoho mužstva klid. Nicméně se tak nestalo. A hned v páté minutě po příchodu na hřiště jsme dostali žlutou kartu za kritiku.

Ve druhém poločase bitva o pohár gradovala, což projevilo i v osobních soubojích…
Na hřišti se opravdu jiskřilo. Neskutečně. Chudák rozhodčí, protože ty souboje byly ostré. Na obou týmech bylo vidět, že pohár chtějí vyhrát. Takže se dost žlutilo. Nakonec z toho vyplynula i červená karta pro hráče soupeře.

Vaše mužstvo se s tím však dokázalo vyrovnat a v zápase jste se opět dostali po brance Tomáše Vyhlída do vedení.
Trefil to nádherně k levé tyči po centrovaném míči zprava z voleje.

Jenomže netrvalo to moc dlouhou, Starobučtí vyrovnali a v 72. minutě skóre otočili.
No, nejdřív se jim podařilo krásně skórovat z trestného kopu a poté po rohovém kopu.

Pohárová matematika v okresním poháru fungovala trochu jinak. Gól na hřišti soupeře se nepočítal za dva. Takže Starým Bukům stačilo dát už jen jednu branku a kopaly by se penalty. Čekal vás asi hektický závěr?
To ano. Posledních patnáct minut byla hra opravdu rozkouskována tvrdými zákroky a žlutými kartami. Domácí nás sice hodně tlačili, ale otevřeli tak svoji polovinu hřiště, takže jsme měli minimálně tři, čtyři šance takového kalibru, že jsme ten další gól dát měli. I třeba tak, že jsme se domácího brankáře pokoušeli přehodit. On prakticky v té době zápas sledoval z poloviny hřiště, kde právě díky svému postavení několikrát naši akci odkopem zastavil. V té době došlo i k tomu vyloučení toho domácího hráče (opět za kritiku). Rozhodčí pak najednou písknul konec a ruce letěly nahoru.

A je pohár v těch správných rukách nebo při vás stálo štěstí?
Myslím, že jsme ho získali zaslouženě. Jednak v minulém zápase jsme soupeře jasně přehráli a i ve středu, tedy mimo té úvodní desetiminutovky, kdy jsem si říkal, že to je všechno jinak, se kluci potom do zápasu zakousli. Dali do toho své umění, odhodlání a kondici, kterou v sobě mají, I to, že jsme v zápase dvakrát vedli, hovoří jasně, že jsme vyhráli zaslouženě.

Je docela zajímavé, že tým z III. třídy vyřadil tři týmy z okresního přeboru. Proč se vám tak nedaří i v mistrovské soutěži?
Řeknu vám to takhle: Celou loňskou sezonu jsme v soutěži nehráli bodově dobře, ale šedesát, sedmdesát minut utkání jsme byli lepší. A platí to i letos. Máme problémy s koncovkou, i když si vytvoříme si šest, sedm šancí za zápas. Někdy gól dáme, někdy ani jednoho. Máme dobré mužstvo, kluci jsou na tom kondičně dobře, ale koncovku neřeší dobře…