Osobnost Deníku

V září jste z reprezentačního srazu odjel kvůli lehčímu zranění. Už jste v pořádku?
Bylo to spíš z preventivních důvodů. Požádal o to West Ham, spojil se s lidmi z reprezentace. Já jsem byl taky pro, abychom to takhle udělali. Přípravný zápas s Maďarskem nebyl životně důležitý, abych riskoval zhoršení zranění. Hned po Albánii jsem proto odletěl na schůzku se specialistou na páteř a záda, který operoval třeba golfistu Tigera Woodse. Usoudil, že zatím nejsou potřeba nějaké injekce a podobně. Dal mi tipy, co mám dělat. Už na srazu reprezentace se mi to zlepšilo, protože fyzioterapeuti se o mě perfektně starali. A zlepšení pokračovalo i v poslední době.

Blíží se důležitý zápas v Tiraně proti Albánii. Už ho máte v hlavě? Těšíte se?
Těším se na tu atmosféru, jsem zvědavý, co vyvedou fanoušci. S Tomášem Součkem jsme si říkali, že jen co jsme se vrátili ze srazu reprezentace, už myslíme na další zápas. Jde to rychle za sebou. Bavíme se, jak to zvládnout, promítáme si různé scénáře. Všichni se těšíme.

Jaké poučení si musíte vzít z toho domácího zápasu?
Musíme hrát dobře v obou poločasech, držet míč, nebýt alibističtí. A taky nepouštět Albánce ke střelám z dálky. Trenéři nás na to upozorňovali už před tím prvním zápasem, ale stejně jsme z této pozice dostali gól. Podobně jako Polsko hned v následujícím utkání. Střelbu z dálky mají Albánci skvělou.

Albánie má tým složený z hráčů působících v zahraničí, třeba v Serii A. Bylo to na hřišti znát?
Jsou to dobří fotbalisti. Ze Serie A jsou zvyklí držet taktiku. Byli kompaktní, těžko jsme se do nich dostávali. Musíme na ně vymyslet něco dalšího.

V Tiraně se dá čekat bouřlivé prostředí. Navíc musíte uspět, abyste se vrátili na první místo v tabulce. Musí se hráč na takový tlak připravovat?
Když budu mluvit za sebe, tak já se na to těším. Nemám problém, když na mě bude někdo pískat. Taková atmosféra se mi naopak líbí, protože mě vyhecuje. Věřím, že s tímhle mít problém nebudeme. V minulé sezoně jsem zažil boj o udržení v Premier League, a to byl teprve tlak! Nevidím v tom problém, i když prostředí bude asi nepřátelské. Na druhou stranu nějaký základní respekt by neměl chybět za žádných okolností. Třeba do hymny, jako se to v Albánii stalo Polákům, by se pískat nemělo.

Z Albánie zamíříte rovnou do Plzně, kde vás 15. října čeká zápas proti Faerským ostrovům. Reprezentace letos poprvé bude hrát mimo Prahu. Věříte, že se plzeňští fanoušci vytáhnout?
Chci v to věřit. Budeme to potřebovat. Papírově to možná není tak atraktivní soupeř, ale doufám, že lidi přijdou na nás.

Po čtyřech zápasech jste na postupové pozici, vedoucí Albánie má o jeden odehraný zápas víc. Jak kvalifikaci hodnotíte v její polovině?
Věděli jsme, že z téhle skupiny postoupit musíme. Už mohlo být hotovo, kdybychom zvládli nejen poslední zápas proti Albánii, se kterou jsme dostali gól z jediné střely na bránu, ale hlavně kdybychom vyhráli v Moldavsku. Zkomplikovali jsme si to, s tím spokojený nejsem. Pozitivní je, že jsme na postupových příčkách.

Rozumíte kritice, která se po dvou ztrátách v kvalifikaci objevila?
Rozumím hlavně kritice po Moldavsku, protože tam ztratit nechcete. Ano, porazili Polsko, umí se postavit do bloku, znepříjemnit vám to, ale tenhle zápas jsme vyhrát měli. Nepovedl se nám ani zápas proti Albánii, ale ohlasy potom vypadaly, jako bychom šanci na postup na EURO ztratili. To, co se sneslo na trenéra nebo některé hráče, mi přišlo moc. Já jsem přitom z Anglie na kritické prostředí zvyklý. Ale taky se tam říká: „Co je nejjednodušší práce? Ta někoho jiného.“ Tím neříkám, že jsme neměli mít víc bodů, protože hlavně to Moldavsko mě mrzí doteď.

Jak vnímáte nastavení a atmosféru uvnitř týmu?
Já jsem úplně nadšenej. Těším se na každý sraz, i když to znamená odloučení od dětí a rodiny. Těším se na trenéry i na spoluhráče. Od doby, co přišel trenér Šilhavý, táhneme všichni za jeden provaz. Nikdo není víc než tým. Máme skvělou partu hráčů, trenérů, všech dalších lidí v realizáku, media týmu… O to víc mě mrzí, jak je reprezentace občas vnímaná. Všichni děláme maximum, abychom reprezentovali celou zemi co nejlíp. Věřím, že postoupíme, a pak na mistrovství Evropy zažijeme s fanoušky podobné zápasy, jako byl třeba na posledním šampionátu ten v Budapešti proti Nizozemsku.

Z Krejčího měl strach

Platí, že po přestupu do zahraničí se hráči do české kabiny vrací ještě radši?
Stoprocentně. Já mám štěstí, že ve West Hamu jsem s Tomášem Součkem, se kterým si můžu popovídat česky. Ta česká mentalita je mi prostě blízká. Když jsem byl ve Slavii, tak jsme tam taky měli úžasnou partu, která tvořila kostru reprezentace. Takže jsem stejné kluky potkával v klubu i v nároďáku. Vždycky je rád vidím na hřišti i mimo něj. A jak jde čas, patřím v reprezentaci mezi zkušenější pardály, takže se taky musím s dalšími zkušenějšími kluky jako Tomáš Souček, Tomáš Vaclík nebo Jakub Brabec podílet i na chodu týmu. Tohle mě baví a užívám si to.

Mimochodem, když srovnáte přípravu ve špičkovém zahraničním klubu a reprezentaci, je něco zásadně odlišného?
Servis je těžké srovnávat. West Ham má samozřejmě úplně jiné finanční možnosti. Ale v reprezentaci se všichni lidé okolo snaží zařídit, abychom měli maximální komfort. Na tohle si určitě stěžovat nemůžeme, je to dobré. A po sportovní stránce je to úplně jiný styl práce.

close Vladimír Coufal info Zdroj: ČTK zoom_in Vladimír Coufal

Jak to myslíte?
Vezměte si poslední sraz. V pondělí jsme se sešli a měli jsme vlastně jen úterní a středeční trénink na to, abychom se připravili. V reprezentaci není čas a je to v tomto ohledu těžší. Zato v klubu se chystáme každý den.

Je velký rozdíl v přístupu trenérů?
Pan Šilhavý má obrovský respekt. Tím, jak k nám přistupuje, jak pracuje nebo co jako hráč i trenér dokázal. Osobností a respektem bych ho k Davidu Moyesovi klidně přirovnal, jsou to podobné typy. Někdo ho může kritizovat, každý na to má právo, ale chtěl bych vidět, jak by si tihle lidé získali od hráčů respekt, jako má on.

Reprezentace se v poslední měsících hodně obměnila, přišli mladí hráči jako David Jurásek, Čvančara, Krejčí, Černý nebo Chytil. Jak na vás působí? Jak zapadli?
David Jurásek je fantastický fotbalista. Je to pokorný kluk, který se chce učit. Mám ho rád. Doufám, že bude zdravý a že se v Benfice prosadí. Pak hodně pomůže i reprezentaci. Chováním v kabině mi připomíná Adama Hložka. Ten má pověst zlatého hocha českého fotbalu, ale vůbec na něm nevidíte, že by měl nos nahoru. Maká, nepindá, nestěžuje si, na tréninku vezme míče nebo bránu. Strašně mu přeju, ať se prosadí. Láďa Krejčí je trochu jiný případ, protože do reprezentace přišel ve chvíli, kdy už byl ve Spartě lídr a kapitán. Zcela upřímně přiznávám, že jeho příchodu jsem se trochu bál, ale rychle jsem pochopil, že úplně zbytečně, protože se chová úžasně. Když na něj pak koukám na hřišti, tak ho skoro nepoznávám. A je mi úplně jedno, za jaký klub hraje, protože v reprezentaci s ním není žádný problém. To samé Tomáš Čvančara. Měl sice nějakou pověst, ale v reprezentaci je spíš tichý. Takže abych to shrnul, noví kluci jsou úplně v pohodě. Nelítají v oblacích, vědí, že musí pracovat. A bez problémů zapadli do party, která v reprezentaci funguje.

Polsko, které je ve skupině až na čtvrtém místě, vyměnilo trenéra. Čekáte, že to bude v závěru kvalifikace znamenat jeho zlepšení?
Nevidím do toho, ale co vím třeba od známých z Polska, tak na trenéra Santose byl obrovský tlak od chvíle, co prohráli s Moldavskem. Nemohl to přežít. Teď všichni čekali, že volba polského svazu padne na úspěšného trenéra Papszuna, kterého zná ze svého působení třeba Tomáš Petrášek. Ale svaz sáhl po dosavadním trenérovi jednadvacítky Probierzovi. Neznám ho, ale prý to bylo překvapení. Těžko teď můžu hodnotit, jak se budou vyvíjet polské výkony v závěru kvalifikace. Ale náladu v týmu asi zlepší.

Jak vypadá váš ideální scénář do závěru kvalifikace?
Výhra v Albánii, tím bychom si hodně pomohli. Potom musíme doma porazit Faerské ostrovy. A když neprohrajeme v Polsku, tak jsme na Euru. Rád bych se na šampionát dostal co nejrychleji. A ať si to potom rozdají Albánci, Poláci a Moldavci mezi sebou. Ale my tam být prostě musíme!