Mladý a úspěšný. To je spojení a přání, které se v hlavách zřejmě každého sportovce alespoň jednou za život objeví. Nejen ve sportu však někdy platí, že zatímco první vlastnost nenávratně mizí, druhá stále nepřichází.

To však není případ Vojtěcha Hurta. Polovina bratrské turnovské fotbalové dvojice měla na konci června a na začátku července možnost připravovat se v pražském druholigovém klubu Bohemians 1905. V zelenobílém mužstvu Antonína Panenky si vyzkoušel, jaké je to trénovat s profesionálními fotbalisty, kteří si nedovolí nic ošidit a pro které je fotbal živobytím.

Ačkoliv se obránce či záložník z Turnova, který ve středu oslavil jednadvacáté narozeniny, do kádru „klokanů" tentokrát neprosadil, zůstane v klubovém hledáčku. Nejisté je naopak jeho další působiště, o tom, zda v příští sezoně bude dál pokračovat v mateřském klubu, se rozhodne v následujících dnech.

Věčně usměvavý student nástavby oboru podnikání na Obchodní akademii, Hotelové škole a Střední odborné škole Turnov, jak zní oficiální název, poskytl Krkonošskému deníku rozhovor, ve kterém se rozpovídal nejen o zkušenosti z pražských Bohemians, ale například také o víkendovém turanji Babylon Cup, který se uskutečnil o víkendu v Jaroměři na Náchodsku.

V letošní sezoně jste nastoupil do všech třiceti divizních zápasů Turnova. S tím, že jste hrál i futsal, to byl jistě pěkný zápřah. Po posledním zápase jste musel být hodně unavený…
Bylo to docela náročné, ale s tím se musí počítat, když takhle sportujeme. Fotbal i futsal mě baví, takže nechci ani jeden zanedbávat. Naštěstí mě nepotkalo žádné zranění, za to jsem moc rád. A po posledním zápase jsem tohp opravdu měl jak se říká plné kecky.

Nakonec jste s týmem urvali osmé místo. Jste spokojený nebo vidíte velké rezervy?
Myslím si, že spokojení jsou všichni. Protože i když jsme měli hodně zraněných, dokázali jsme vybojovat takovéhle skvělé místo. V nějakých zápasech určitě rezervy byly, někdy jsme prohráli úplně zbytečně. Ale to je fotbal…

Zúčastnil jste přípravy v druholigovém týmu Bohemians 1905. Jak jste se vlastně o jejich zájmu dozvěděl?
Trenér Weber je s Turnovem pořád v kontaktu, takže asi na nějaké doporučení.

Co vás napadlo, když poprvé Bohemka zavolala?
Že je to neuvěřitelné! Každý fotbalista si tohle asi přeje. Zkusit vyšší soutěž a zatrénovat si s fotbalistou jako je Radek Sňozík, to nemá chybu.

Zkusil byste srovnat tréninkové tempo nebo atmosféru při tréninku a v kabině v Turnově a na Bohemce?
V kabině je to stejné. Řekl bych dokonce, že v Turnově je to lepší. Ale to bylo tím, jakou jsme tam měli vynikající partu. Srandistu Filipa Koubka, který si z každého střílí, na jedné straně, nebo tátu kabiny Honzu Bretta. To v Bohemians jsem nikoho neznal, takže to nemohu moc porovnat. Ale tréninky jsou zase trošku jinde v Bohemce, kde mají rychlost, kvalitu a promyšlenost. Holt jsou to už profíci, takže to tak má být.

Měli jste náročný tréninkový program?
Tréninky byly většinou dvakrát denně. A zápřah to byl velký. Je to příprava a tam ´záhul´ být musí. Ale trénovalo se hodně zábavně a myslím si, že mi ta příprava hodně dala.

Stihl jste s týmem zelenobílých sehrát také dva přípravné zápasy. Jak se vám dařilo proti Mladé Boleslavi, která se představí v příští sezoně v Evropské lize?
Proti Boleslavi jsem nastoupil asi na půl hodiny a docela jsem si zaběhal (smích – pozn. red). Je to rychlejší, důraznější a nikdo žádný souboj nevypustí. Ale byla to zkušenost k nezaplacení. Proti Mostu to bylo pro mě lepší, jelikož je to soupeř, kterého chtějí, a myslím si, že i budou, v Bohemians porážet.

V čem vám příprava v profesionálním týmu nejvíce prospěla. Jaký máte z celého pobytu pocit?
Prospělo mi to hlavně ve zkušenosti s vyšším fotbalem. Myslím si, že tréninky, které byly vážně hodně kvalitní, mi prospěly hodně. Stejně jako rady od trenérů a spoluhráčů, které mi dali.

Jak na vás působili známí hráči z televize. Měl jste k nim respekt nebo jste je bral jako každého spoluhráče?
Respekt jsem měl a k takovým hráčům asi také mít budu. Působili na mě v dobrém dojmu, nechovali se nějak povrchně ani namyšleně. Přijali mě a za to jsem byl hodně rád. Byl jsem opravdu spokojený, protože jsem z toho měl docela obavy.

Trenéra Webera možná určitým způsobem znáte z dob, kdy hrál v Turnově. S čím se s vámi (zatím) loučil?
Vím, že tu hrál, ale osobě jsem ho neznal. Loučil se s tím, že chce abych hrál někde výš. Prý je vidět, že na to mám. Říkal, že mi pomůže sehnat další angažmá v třetí lize a že by po mně, v případě, že se mi bude dařit, šáhnul. Takže budoucnost je stejně zatím ve hvězdách (smích – pozn. red).

O víkendu jste s týmem Výšinka hrál na turnaji Babylon Cup v Jaroměři. Jak se vám tam líbilo?
Babylon Cup je nejlepší turnaj, na kterém jsem byl. Mají tam pěkné prostředí, vše tam funguje jak má, jsou tam vynikající týmy. Umístili jsme se na druhém místě, což byl největší úspěch Výšinka teamu. Musím všechny spoluhráče pochválit, za bojovnost, kterou předvedli.

Vy jste navíc vyhrál cenu za nejlepšího hráče turnaje…
Bez spoluhráčů by to nešlo. Díky nim jsem vyhrál tuhle cenu, díky které se mohu podívat na jakýkoliv zápas Realu Madrid, Barcelony nebo AC či Inter Milán!

Skončili jste nakonec druzí, co scházelo k prvenství?
No, scházelo nám dát více golů než soupeř (smích – pozn. red). Ale to se nám nepovedlo, jelikož soupeř byl velice kvalitní a skládal se z futsalistů nejvyšší Slovenské ligy. Ale vzdorovali jsme jim, dokonce jsme ještě dvě minuty před koncem vedli, ale dvě naše chyby rozhodly, soupeř skóroval a vyhrál. Jedna ze dvou chyb navíc byla moje. Ale náš výkon nebyl ostudou, spíš každého překvapil, takže my jsme nadmíru spokojení!

Jste sportovně založený. Děláte vlastně ve volném čase něco jiného, než že kopete do míče?
Ano, spoustu jiných sportů. Baví mě tenis, volejbal, hokej nebo kolečkové brusle a lyžování.

Kdo vás s bratrem ke sportu vedl? Zdědil jste to po rodičích?
Ke sportu nás vedla celá rodina, jelikož jsme všichni hodně sportovně založení. Ale hlavně je to můj otec, kterého to také stojí velké úsilí a hlavně nervy (smích – pozn. red). A za to mu děkujeme!

Na závěr trochu do budoucnosti. Umíte si představit, že byste se fotbalem živil?
Představit si to umím, kdo také ne (smích – pozn. red). Je to můj životní sen, jako ostatně asi každého fotbalisty.