Svoji jedenáctku v řádném termínu představil i Krkonošský deník a nyní přišel čas si všechny nominované představit. Borci se o to postarali sami. Každý obdržel osm shodných otázek týkajících se jejich bohaté kariéry. Jako pátý Deníku odpovídal RADEK KOTYK (40), ofenzivní záložník TJ Baník Žacléř, hrajícího krajskou soutěž I. B třídy.

Radku, v kolika letech jste začal hrát fotbal a pamatujete si na svůj první gól?
Začal jsem asi v sedmi letech u legendárního trenéra Jaroslava Koubka v Žacléři. Hrál jsem v útoku a gólů bylo dost, ten první si však vůbec nepamatuji. Ale určitě to bylo levačkou, protože pravačku mám na opírání a obávaným hlavičkářem jsem taky nikdy nebyl.

Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdý?
Já už to říkal vícekrát, těch momentů a gólů je strašně moc. Nejvíce si pamatuji ty, při nichž byly emoce a euforie. V rozhodujícím zápase Baníku Žacléř o postup do I. A třídy nebo v krajském přeboru za Rudník. Tehdy to byly branky do sítě nadupaných Předměřic či Dvora Králové nad Labem, který k nám přijel s obrovskou diváckou podporou slavit postup do divize. Podařilo se mi i několik výstavních tref, třeba šibenice proti Vrchlabí, s výborným Míšou Šulcem v brance. Rád vzpomínám na zisk titulu mistra ČR v resortu policie, hráli jsme i proti zahraničním soupeřům. Třeba ve finále Středoevropského poháru jsme porazili Maďarsko, tam jsem potkal opravdu velmi dobré hráče. Člověk je nejvíc šťastný, když se zápas jemu nebo týmu vydaří a s kluky to pak v autobuse nebo na pivu důkladně „probere“. Ale nejvíc hrdý jsem byl vždy, když mě u našich pochválili táta s dědou, kteří nevynechali ani jeden zápas.

S jakým známým hráčem jste si zahrál nebo proti němu nastoupil v jiném dresu?
Pár jich bylo, ale v paměti mi utkvěl v dorostenecké lize Marek Matějovský z Mladé Boleslavi. Matně si vzpomínám, že už tenkrát byl výjimečný.

Fotbalová anketa Deníku.
SOUTĚŽ: Hlasujte v anketě o nejpopulárnějšího fotbalistu na Trutnovsku

Fotbal přináší i nevšední situace. Co vás nejvíc na trávníku pobavilo?
Toho je také mnoho, ale představte si zápas, kdy rozstřílíte soupeře a váš nejlepší kanonýr nedá ani gól. Tak to se nám stalo v I. B třídě. Vyhráli jsme v Horní Branné nevídanou kanonádou 11:0, ale Jirka Janata, několik sezon náš nejlepší střelec, si i přes obrovskou snahu ani neškrtl. Tenkrát jsme se fakt nasmáli. Ve Staré Pace se nám zase při utkání brankář David Volhejn, když se ohýbal pro míč za brankou, strašně praštil do hlavy o zavlažovací ventil. Boule jako hrom, trubky se tam klepou ještě teď, a když si na to vzpomenu, klepu se smíchy taky (usmívá se). Pobavil mě i novopacký Rafa Jarosz, který našemu borci nasadil jesle, a když se otočil, tak mu je dal ještě zpátky. Sám na housle hraji rád, ale tohle bylo o level jinde. Jméno nešťastníka si nechám pro sebe, protože by se na mě Dušan zlobil (směje se).

Loni na podzim začala zatčením místopředsedy FAČR Romana Berbra fotbalová evoluce. Měl jste v nějakém zápase pocit, že je ovlivněný a věříte, že se fotbal očistí?
To je složitá otázka. Obviněno bylo dvacet osob a třeba další přibudou, nepohybuji v republikových soutěžích, kam kauza dopadá. Co se týká tzv. (f)evoluce, očisty nebo prostě změny, tu ani nelze hodnotit, protože se prostě zatím nehraje fotbal. Na naší krajské a okresní úrovni uvidíme, jestli se fotbal očistí, ale každý ať si zamete před svým prahem, jak kluby, tak rozhodčí. Ono se populisticky mluví o změnách na úrovni FAČR a krajských a okresních svazů, ale co samotné kluby. Měl by být tlak od vedení měst a obcí, a také od vlastních fanoušků na funkcionáře. Ti všichni by měli provést svou vlastní očistu a rozloučit se s „prohnilými“. Vždy to je a bude selhání jednotlivce, nějaké pokřivené ambice se někam dostat nebo něčeho dosáhnout. A co z toho v amatérském fotbale. A pocit z ovlivněného utkání? Zpravidla stejné kluby, které ovlivňuje pár ubohých jedinců, hlavně, že pak mají pěknou neděli. Jsou i situace, kdy to sudímu nejde a zastírá to arogancí. A to i u mládeže, to je pak na infarkt. Ale ukončím to tím, že se setkávám převážně s rozhodčími a funkcionáři klubů, kteří fotbal milují a dělají ho s respektem k ostatním. Osobně bych nehrál ani nepracoval v klubu, který by si jakkoliv neférově pomáhal.

Nyní se nehraje kvůli covidu. Jak se udržujete v kondici?
Jsem po další operaci s kolenem, ale běžky a rotoped už jsem zvládal. Uvidíme, co to udělá při pořádném tréninku na hřišti, až to situace dovolí.

Přibral jste nějaká kila od posledního mistrovského zápasu?
Nepřibral jsem ani deko, oplácanej jsem už byl (směje se).

Jaké máte další ambice coby hráč a hodláte se po kariéře věnovat roli trenéra či funkcionáře?
Když bude trenér potřebovat, rád si s klukama ještě strčím, protože není nic krásnějšího než společně nastupovat na hřiště. Samozřejmě pokud budu stačit a budu zdravý. K trénování jsem čuchnul už dávno, ještě když jsem marodil s křížovými vazy. Posledních sedm let trénuji mládež a funkcionáře dělám ještě déle.