Fotbalová divize už sice skončila, ale přesto se dnes bude hrát jeden z jejích nejdůležitějších zápasů. Disciplinární komise dnes přivítá dva hosty. Předsedu Ústí Romana Langera a sportovního ředitele Převýšova Jiřího Rybu.

Řešit se bude telefonát Ryby do Ústí, když se chtěl v rámci záchranářských prací „informovat“, zda ústecká Jiskra může ztratit body. Fotbalové osobnosti, které jsme oslovili a k divizi mají velice blízko, přitom jednání Převýšova vůbec nepřekvapilo.

„Je to složité, radši bych se k tomu moc nevyjadřoval. Že by mě to ale úplně překvapilo, to ne. Všichni víme, že pan Ryba má fotbal rád, ale na druhou stranu mu dává možná víc, než by měl,“ diplomaticky říkal sekretář FK Pardubice Lukáš Ouředník. Stejně opatrný byl i trenér Chrudimi Pavel Jirousek: „U pana Ryby mě to vůbec nepřekvapilo, ale vůbec mně nepřísluší celou kauzu hodnotit.“

Byla jenom letošní sezona prohnilá? Kouč Náchoda Karel Havlíček si myslí, že ne: „Působil jsem ve třetí lize, v divizi, a všude se dějí podobné věci. Pokud ale někoho nechytíte za ruku, nemůžete dělat vůbec nic,“ pokrčil rameny. Ano, chytit někoho za ruku. Nám se takové malé přichycení možná povedlo, když se nám Jiří Ryba přiznal, že volal do Ústí. Teď je na disciplinární komisi, jak si s celou kauzou poradí.

Buď se bude zametat pod koberec, nebo tvrdě trestat.

„Myslím si, že se moc trestat nebude, ale hluboko nevidím. V našem fotbale se říká už dlouho, co všechno se děje, ale moc se toho neřeší,“ nedělá si příliš iluzí náchodský trenér Karel Havlíček, který už trénoval i ve třetí lize Letohrad a ve druhé nejvyšší soutěži Sokolov. Sekretář pardubické Tesly, která postoupila z divize do třetí ligy, Lukáš Ouředník, je opačného názoru: „Nechci předjímat, ale v tomhle případě asi tresty padat budou.“

Jenže podle vyjádření sekretáře řídící komise pro Čechy Josefa Nikodéma spíš hrozí možnost číslo jedna: „Pokud vše zůstane v této rovině, že někdo někomu zavolá jaký má mančaft a zeptá se, jestli bude hrát naplno…“

Větu sice nedokončil, nicméně z ní velice jasně plyne, že se toho vlastně až zase tak moc nestalo. Jenom telefonát pro informací. Nic víc. Na dotaz, zda jednání převýšovského funkcionáře skutečně pokládá Nikodém za normální, odvětil: „To jste udělali vy, novináři, a jenom něco předjímáme. Pány jsme si pozvali a disciplinární komise to nějak vyřeší.“

Dovedete si představit, že byste volali do banky, jestli byste náhodou odpoledne nemohli přijít s pistolí, že by vám na přepážku připravili peníze? Řekli by ne, takže byste jenom poděkovali a zavěsili. Také by šlo jenom o normální telefonát, kde se informujete? I dítě ve druhé třídě pozná, že je něco špatně.
Nikodémovi jsme dokonce nabídli i nahrávku, na které nám Jiří Ryba přiznal, že do Ústí volal, on ji však odmítl: „Nemyslím si, že bychom v tomto stadiu potřebovali nahrávky.“

Rozhodnutí disciplinární komise bude nesmírně důležité. I když těžko lze předpokládat, že poté, co byl odmítnut důkaz, bude trestat tvrdě. Pokud Převýšov v čele s Jiřím Rybou dostane jen varovné ty, ty, ty, podvodníci si oddechnou. Budou moci za nitky tahat dál.

A zápasů se skandálním koncem, jaký se hrál například v posledním kole v Živanicích, kde dostal nakládačku hlavní rozhodčí, bude jenom přibývat. S tím souhlasí i Karel Havlíček: „V celé společnosti, nejen ve sportu, je to o sankcích. Jestliže nebudou, tak si podobné věci budou dít znovu. Když rozhodčí pochybil a nic se mu nestane, teď pomiňme, že dostal nabančeno, myslím po svazové linii, tak co se stane… Příště to udělá opět. Jestliže se nic nestane těm, kteří ho zmlátili, také to zase klidně zkusí.“

Případ v Živanicích? Mňačkův titul Jak chutná moc

Sportovní ředitel Nového Bydžova Vladimír Blažej se vyjadřuje nejen ke kauze v závěru divizní sezony, ale hodnotí i vystoupení mužstva Cidliny v jarní části soutěže.

Vloni skončil coby nováček na čtvrtém místě. Letos fotbalisté Nového Bydžova skončili v divizi na jedenácté příčce. „O umístění, které by odpovídalo realitě, nás připravil závěr soutěže, o jehož podstatě se mohli diváci přesvědčit třeba doma v utkání proti Českému Dubu,“ říká sportovní ředitel klubu VLADIMÍR BLAŽEJ, jenž v průběhu jara také posílil trenérskou lavičku.

Říká se, že druhá sezona je vždy nejtěžší. Bylo tomu tak i ve vašem případě?

Toto rčení má svoji racionalitu. Ve druhé sezoně klesne pověstný euforický náboj a začínají jakési všední pracovní dny, což má logicky vliv na celou chemii kabiny. Dopředu jdou poté herní a systémové kvality, ale také mentální a psychologická připravenost celého týmu. Nás toto pravidlo letos jednoznačně také zasáhlo. Druhý rok navíc bývá nejsložitější pro trenéry.

Parádně vám vyšel úvod jara: tři zápasy, tři výhry. Byl to důležitý fakt v boji o záchranu, ve kterém figurovalo prakticky třináct celků?
Myslím, že o tom není sporu. Devět bodů byl velký vklad, ale bohužel nám i paradoxně trochu uškodil. Měl vliv na celý tým, který se dostal do fáze nadměrného uspokojení, a jak říkala legenda českého umění Ladislav Smoljak, výsledek se brzy dostavil. Místo toho, abychom převzali roli třeba Chrudimi, začalo období zřejmě největší dosavadní divizní krize.

Ta vyvrcholila dvěma porážkami doma za sebou. Čím to, že na mančaft sedla deka?
Příčin je několik. V první řadě klesla pokora a koheze týmu. Ne všichni lídři zvládli svoji roli. V pořádku nebyla ani náplň tréninkových jednotek. Chyběl mi důraz na intenzitu, důraz na všechny typy rychlosti, ale i skupinový a individuální trénink hráčů včetně brankářů. Mužstvu začala chybět výbušnost. A jelikož v sestavě máme v tomto směru typologicky pomalejší kluky, na ploše to bylo markantně znát. Sestava se začala rekrutovat ze zhruba čtrnácti hráčů a změny se děly pouze v tomto seznamu, což při poklesu herní a zejména mentální formy některých nemohlo mít efekt. A ač to ne tak úplně rád dělám, tak to říci musím: zranění Ondřeje Janoucha výrazně ovlivnilo naši efektivitu. Prokázal se jeho vklad pro finální část.

Hodně jste se přiblížili sestupovému pásmu. Měl jste obavy o setrvání v soutěži?
Budu upřímný, měl jsem vážné obavy. Byli jsme teprve v půlce jara a pozvolna začaly oscilovat všechny efekty, které soutěž letos bohužel provázely. S předsedou klubu jsme strávili hodiny rozbory na téma Jak z toho. Seděli jsme s trenéry i s hráči. Velké varování přišlo po šťastných domácích výhrách v Náchodě. Poté přišly zmíněné zasloužené domácí prohry se Dvorem a Živanicemi. V těchto chvílích začali někteří vlci větřit oslabenou kořist a začali konat.

Vy osobně jste následně rozšířil trenérské duo Chalupa – Vaníček. Co jste se u týmu snažil změnit?
Práce Mirka Chalupy a Petra Vaníčka si velmi vážím. Jde o ohromně poctivou pracovní dvojici. Nicméně už nebylo vyhnutí. Hra týmu, systém, sestava a psychika kluků potřebovaly impuls. U kolegů všichni oceňujeme, jak celou situaci přijali. Poté jsme začali aplikovat jiné herní schéma. Přišel logický akcent na standardní situace. Tréninky byly zaměřeny na startovní a reakční rychlost. Změnili jsme úlohy Kubelky, Vaníčka a Žalmana. Do sestavy přišli hráči z juniorky. Už v Převýšově dostali šanci Krois, Labík a Keprta. Proto také juniorku máme. Úspěchy ve sportu jsou dnes dány neprobádanou oblastí a to je celkové naladění mužstva, vnitřní soudržnost, vztah ke spoluhráčům a klubu, ale i sportovní srdce. To prokázal národní tým na hokejovém šampionátu, srdce a vztah stály nade všemi jinými faktory. V této oblasti byl náš největší úkol. Opět se prokázalo, že máme velmi charakterní, ukázněné a lidsky kvalitní jádro hráčů. Děkuji jim, jak se dokázali se vzniklou situací porvat.

První změny k lepšímu jste si pochvaloval již po prohraném duelu v Převýšově.
Bylo to kvalitní a atypické utkání, k pozitivní změně už došlo. Vpád Kroise, Labíka a v tomto zápase i Keprty vnesl do týmu jiné prvky. Mužstvo výrazně bojovalo a rozhodně nebylo pomalejší než domácí. Zápas však také odhalil další slabiny, které nás stály rozhodující branky. Čtyři porážky v řadě už byly velkou zkouškou pro náš klub, což jsme pochopili z obsazení tribun v následujícím utkání s druhými Měcholupy. Všichni přítomní však viděli, že se nám podařilo uspět. O umístění, které by odpovídalo realitě, nás připravil závěr soutěže, o jehož podstatě se mohli diváci přesvědčit třeba doma v utkání s týmem z kraje Karolíny Světlé (Český Dub).

Letošní ročník byl abnormálně vyrovnaný. Každý mohl porazit každého, až na suverénní Pardubice. Jde kvalita soutěže rok
od roku nahoru?
Jestli vyrovnanost znamená vždy kvalitu, to nevím. Do divize C ale zase tak úplně moc týmů nechce. Důvody jsou různé, jedním z nich je určitě sportovní úroveň. O ní svědčí i výsledek loňského vítěze této skupiny Sokola Ovčáry v letošním ročníku ČFL (2. místo). Střetávání různých koncepcí a filozofií klubů je zajímavou konfrontací, která může táhnout úrovně zápasů nahoru. Některé kluby sází na svou hráčskou výchovu a některé na skládání týmu nákupy ze všech směrů s příjmy mimo divizní realitu. To, že Pardubice byly suverénní, je logické. Výborně tam dělají mládež, tým měl skvělého trenéra a byl poskládán s logikou a koncepčně.

Co říkáte skandálu v Živanicích, kde se po zápase s Letohradem diváci pustili do rozhodčích?
Nerad používám morbidní příklady, ale fotbal jako sport v sobě nosí rakovinu. Na tuto vážnou nemoc se bohužel i umírá a stejně tak může dopadnout i fotbal. Občasné chemoterapie zatím tuto rakovinu nevyléčily a ta přešla do všech pater včetně i těch pověstných nejnižších pralesních lig. Případ v Živanicích je o schopnosti udržet si svoji osobnost, o pověstném Mňačkově titulu Jak chutná moc, o tom, jak se fotbal stává v řadě případů kolbištěm lidí, kteří se neprosadili v jiných oblastech života, o kvalitě zajištění tohoto zápasu a v neposlední řadě bohužel o lidské prostituci. Příspěvek v jednom z diskuzních fór psal výstižně o lidech provozujících fotbalovou prostituci, že zaměňují úspěchy u žen za návštěvy nevěstince. Fotbalová prostituce je katalyzátorem a spouštěcím mechanismem oné rakoviny a nese v sobě věčný střet mezi krátkodobými efekty a lidskou osobností. Ne každý je ochoten se s ní smířit a při její přítomnosti pak někdy nastupuje anarchie.

Zpět k vašemu mužstvu. Na post šéftrenéra mužů přichází z Hradce Ladislav Brož. Slibujete si od něj hodně?
Ladislava Brože znám od doby, kdy jsme spolu vedli žákovské výběry a stáli proti sobě na lavičkách žákovské ligy. Je to velký odborník a respektovaný trenér. Prošly mu rukama stovky hráčů. Vím, že je hradecký patriot a odtamtud by určitě neodešel, pokud by dostal nabídku. Protože se tak nestalo, dostal ji od nás. Slibujeme si od něho nové impulzy, nové tréninkové metody a pozitivní vliv na naše další trenéry všech kategorií. Je naším cílem, aby s Miroslavem Chalupou a dalšími kolegy tvořil trenérský tým respektující filozofii a systém práce klubu.
Pavel Ryšavý